ferguson diverzita

Diverzita málo korektní

V NeueZurcherZeitung poskytl britský historik Niall Ferguson rozsáhlé interview, jak to vypadá na anglosaských univerzitách? Historik publikoval řadu knih, v nejlepší britské tradici se nevyhne žádnému intelektuálnímu střetu. Přítomnost s oblibou poměřuje brýlemi historie. Považuje se za tradičního konzervativce,  k islámu kritická Ayaan Hirsi Ali je jeho ženou. Že na amerických univerzitách panuje levičácká mizérie je viditelné i z Prahy, ale podle historika je to ještě horší. Pokud to někomu trochu jinak myslí než levicové mašině, neunikne a vyloučí ho, ať je to student nebo profesor. Allan Bloom v roce 1987 nazval tyto tendence „uzavírání mozku“. Kulturní relativismus zabije kritické myšlení a čestné jednání. Podle Fergusona je nejstrašnější, že studenti se dnes raději vyhnou nepohodlným idejím a to i na univerzitách, které právě kvůli tomu vznikly.
       Politická korektnost usurpovala polohu pravdy. Od 1980 učím na elitních univerzitách a pozoruji vládnoucí atmosféru, říká Ferguson. Levičáci převzali moc. Teoreticky se ohánějí inkluzí, ale všechny, kteří myslí jinak, konsekventně eliminovali. V osmdesátých letech ještě existovali konzervativní historici, byli už tehdy v menšině, ale byli akceptování, jako všichni ostatní, kteří měli co říci. Na humanitních fakultách vládla sdílená intelektuální zvědavost, rozmanitost oblastí a témat, konaly se opravdové debaty jichž se účastnili erzkonzervativci i marxisté. Nic jsme si nedarovali, ale respektovali jsme se. To byl tenkrát Oxford. A dnes? Nic se od tehdejší univerzitní atmosféry nemůže odlišovat víc než dnešní univerzitní režim. Žádány jsou profesorky genderové historie a profesor, řekněme vojenských dějin, je nemyslitelný. 
      V osmdesátých letech byla na uni u moci stará elita, jak je možné, že dovolila nastolení něčeho podobného? Konzervativní a liberální akademici jsou chaotičtí, zabývají se hlavně svými studiemi, píší knihy a moc jako taková je nezajímá. Jinak je to s tzv. progresisty - jsou to kariéristé, a pokud něco píší, pak to má tento důvod. Pokud dnes odejde do důchodu na americké uni profesor německé  literatury, bude nahrazen mladou profesorkou dějin amerických indiánů. Třicet let z blízka to pozoruji. Pojem diverzita se fundamentálně proměnil a stal se svým protikladem. 
       V osmdesátých letech platila diverzita idejí, pozic, přístupů. Dnes jde o diverzitu barvy kůže, pohlaví, sexuálních preferencí. Nová diverzita je opakem různorodosti. V jejím jménu se diskriminuje, kdo se neztotožňuje s žádaným světovým názorem. V USA přestala platit meritokracie, rozhodující jsou etnické a sexuální markery. Co je již dávno standardem v USA, se stane standardem v celém anglosaském světě a západní Evropě. Bankrot akademických institucí, demokracie a tržního hospodářství. 
      Odpor téměř nemožný. Kdo se proti tomu postaví, bude profesionálními bojovníky za sociální spravedlnost označen za rasisty, se všemi důsledky. Zhanoben na sociálních sítích nebo jako James Damore, přijde o job. 
       Prosadil se model profesor-aktivista. Levice prohrála v osmdesátých letech ekonomický boj, pádem komunistického bloku to bylo ještě jasnější. Ale zůstává skryt fakt, že už tenkrát levičáci byly úspěšnější v kulturním boji. Platilo a platí, rozložit kánon mrtvého bílého muže, tento topos se prosadil na anglosaských humanitních fakultách. Nešlo o revoluci zezdola, ale seshora. Revoluce reprezentantů menšin a těch, kteří z přesvědčení nebo z lenosti se přidali. Co se třicet let praktikovalo na univerzitách, naplňuje se ve státní administrativě a v podnicích.
       Ferguson říká, že neví jak to změnit. Prostor řečeného se v akademickém a veřejném prostoru za poslední roky drasticky zúžil. Racionální argumenty už nehrají žádnou roli. Vyhraje ten, kdo má nejvíc křičící příznivce.  Na anglosaských uni se nekonají žádné semináře, které by se zabývaly zlem socialismu a komunismu. Jako absolutní zlo je prezentován fašismus a nacismus. Stalinismus je ve srovnání s nimi menším zlem. Konzervativismus se chápe jako předstupeň nacionálsocialismu. Strukturální paralely, jak je popisuje Hanah Arendtová jsou ignorovány. Na seminářích ve Stanfordu se vyučují zločiny kolonialistů a fašistů, maoismus se nezmiňuje. 
     Historik ztratil víru, že knihy dokáží něco změnit, místo knihy o sexappealu konzervativismu by bylo lepší pro konzervativní myšlení, pomoci pár konzervativním hlavám získat joby na univerzitě.
     Navzdory všemu, historik nerezignuje, stal se profesorem, může svobodně mluvit, mohl poskytnout svobodně interview. Jeho mladší  konzervativní kolegové - byť by byli sebechytřejší - nemají na uni šanci to někam dotáhnout.
       Historik i při jiných příležitostech kritizuje, že paralely mezi komunistickým a nacistickým totalitarismem jsou ignorovány a přikládá této záležitosti principiální důsledky, kulturní manipulátoři mají mít blíž k socialismu. Není to čistě záležitost technicky instrumentální?  V českém (a jiném?) prostředí to neplatí, vytváří se zde dojem, že komunistická totalita zabila stejně lidí jako holocaust. Na propagačních panelech v Praze se dává komunistickým zločinům větší váha, dokonce by se dalo tvrdit, že holocaust a německý nacismus jsou českou mainstreamovou propagandou zmiňovány velmi decentně.
      V Německu nenávistníci k Izraeli se zaklínají holocaustem, evidentně jde o instrument politického boje mainstreamu, levičáci se tímto trénují sedmdesát let, zatím necítili potřebu vtáhnout do protinárodní ideologie aspekty dotýkající se komunistického režimu v NDR. Instrument musí být radikální, aby byl nosný, Stalin přesně definoval prvotní hřích v podstatě všech bolševiků, trockismus, a pak hrál úplně stejnou hru jako dnes levičáci na univerzitách a jinde. Ve freudovském odhalování infantilního análně-orálního národního hříchu je jasně komunismus v Česku nosnější než jiný typ antinárodní propagandy, semináře na českých uni budou plné komunistických zločinů, německé zločiny holocaustu tam nebudou moc módní, navíc tvrdit, že děti a vnuci vrahů holocaustu jsou zničeho nic tak lidumilní, není moc přesvědčivé. Angličanům se dá obtížně v jejich moderní historii vytýkat nějaká zvrhlá aberace, tak je největším hříchem v análně-orální vysvětlovací logice levičáků kolonialismus. Zločiny minulosti mají v levičácké manipulaci zcela podružnou a instrumentální úlohu.