Yves Mamou v Le Figaro
Kdysi novinář v Le Monde, spolupracuje mimo Figaro s Liberation a s La Tribune. Autor řady knih, poslední Le Grand Abandon. Novinář mluví ve svém interview v největších francouzských novinách Le Figaro o občanské válce přede dveřmi, asi to bude opravdu vážné. Interview podává velmi precizní obraz o stavu francouzské společnosti.
Podle vás imigrace a islamizace mají za následek rozklad francouzského národa? Které rušivé faktory pocházející z islámu dezintegrují francouzský národ?
Má kniha je pokusem o rekonstituci. Snažil jsem se pochopit, jak vedle francouzského národa se mohl postupně konstituovat národ islámský. Vyjádření odstupujícího ministra vnitra Gérarda Collomba během předávání úřadu, vede k závěru, že existuje vysoké riziko střetu těch dvou národů. Nyní stojíme mimo sebe (muslimové a ne-muslimové), řekl Collomb, nic negarantuje, že zítra to nebude tváří v tvář. Nepřímý náhled člověka o občanské válce, který rok a půl sledoval realitu z blízka, z policejních raportů.
Gérard Collomb patří k francouzské politické elitě. Sám opustil post ministra a informuje nás o občanské válce přede dveřmi. Jeho útěk opravňuje název mé knihy „Le Grand Abandon (velká dezerce)“. Varování by mělo větší závažnost, kdyby je pronesl úřadující ministr. Řekl je na ministerstvu mezi dveřmi a jistá média dělala, že je neslyší.
Občanská válka se definuje jako fenomén pramenící v rozděleném národě. Nevím zda-li k tomu dojde, ale je užitečné se ptát po přítomnosti dvou národů na jednom národním teritorii. Ve Francii vznikl islámský národ po částech. Je výsledkem politiky. Francouzské elity, velké státní instituce, politické strany, experti, soudci, média, kulturní elity...z mnoha důvodů řadu desetiletí - i dnes - legitimují a podporují islámskou imigraci.
Tato preference elit dala vzniknout propasti mezi Francií těch nahoře a těch dole. Barometr veřejného mínění z centra Sciences Po, publikovaný každý rok, perfektně ilustruje fenomén: většina Francouzů pociťuje k politické třídě spektrum pocitů od většího k ještě většímu odporu, odmítnutí a indiferenci. Na čem krystalizuje tento rozkol mezi těmi nahoře a dole ve společnosti? Na islámu, o němž většina soudí, že je invazivní a na imigraci, již většina Francouzů považuje za nadměrnou. Zajímavé, že barometr Sciences Po dává dobrou známku policii a armádě, 80%.
Možná to tak je, ale je to vše dostačující, aby se tvrdilo, že islamizace a imigrace byly připravovány záměrně předem?
Imigrace byla chtěná a záměrně organizována, islamizace nebyla vepsána do tohoto menu. Že imigrace mohla pokračovat navzdor islamizaci, svědčí o tom, že naše elity ji nepovažovaly za významnou. Byly k ní indiferentní. A právě tuto indiferentnost k riziku občanské války chci akcentovat.
S jakou vehemencí státní rada (nejvyšší soudní dvůr) pomáhala konstituovat islámský národ ve Francii je zarážející. Shromáždil jsem v knize všechna rozhodnutí státní rady, které favorizují islámskou imigraci, zahalení hlavy, burkini, burku, polygamní manželství atd. Idem pro ústavní soud, který se domnívá, že proliferace salafistických škol a zrušení trestů, které usnadňují ilegální imigraci je v obecném zájmu. Analyzuji též podivné chování l'Observatoire de la laïcité (důležitá instituce bdící nad oddělením náboženství a státu), když se jedná o islám a podivnou citlivost nejvyššího audivizuálního kontrolního úřadu pokud jde o muslimské diváky.
Všechno o čem píši ve své knize je podloženo dokumentovanými zdroji. 700 referencí. Fakta a logická schemata na nich jsou evidentní: preference francouzských elit pro islám jsou dokazatelná.
Dovádí nás to k otázce. Není to pouze islám, který brání národní dimenzi. Elity si nepřejí národ. „Politický antirasismus, který vše plevelí, nikdy nechtěl bojovat s rasismem“, co jste tím chtěl říct?
Neregistroval jsem mobilizaci antirasistických organizací proti raperovi Nick Conradovi, který zpívá o zabití bílých a jejich dětí v jeslích. Ani proti „Indigènes de la République“ nebo školnímu syndikátu SUD, kteří organizují semináře nepřístupné bílým, ani proti Médine, který sní o křižování laiků na Golgotě, ani proti Ernotte (France Télévision) a Nyssen (ministryně kultury) kteří chtějí vidět méně bílých v televizi.
Když Eric Zemmour tvrdil, že imigranti jsou nepřiměřeným procentem zastoupeni ve francouzských vězeních a Georges Bensoussan vysvětloval, že antisemitismus kvete hlavně v muslimské francouzské populaci, antirasistické asociace se sjednotily a soudně je žalovaly. Ve jménu protirasistického boje.
Těch pár příkladů dovoluje mapování akcí antirasistů: umlčet kritiku diverzity. Diverzita znamená ve skutečnosti politiku. A tato politika je prováděna „antirasistickými“ organizacemi placenými státem, školami, kde výuka arabštiny se má zavádět v prvních třídách, politikou ministerstva kultury, které subvencuje diverzitu ve filmu, v divadle, Afnor známkuje podniky podle diverzity, nejvyšší kontrolní audiovizuální rada, která svým barometrem diverzity sní o etnických kvótách na obrazovce, pak různé lobby jako Club XXI a asociace Coexister...
Kniha „Le Grand Abandon“ ukazuje, že politický antirasismus a diverzita nebojují s rasismem, ale jsou ve službách nové inicializace vědomí. Stalinským způsobem propagují ideu, že barevní jsou obětí podstatou. Úřad ministerského předsedy nyní rozšiřuje klip proti sexuálnímu násilí. Bílý sexuálně napadá mladou marockou dívku, zachraňuje ji černoch. Státní klip ideologické čistoty spojuje sexuální násilí s bílým mužem. Tvrdím, že zvrácená viktimizace barevných Francouzů se podílí na vlnách násilí ve společnosti.
Když mluvíte o elitách, koho máte na mysli? Patří všichni zodpovědní političtí, ekonomičtí, kulturní činitelé do stejného pytle?
V knize se zabývám politickými partajemi, ministerstvem spravedlnosti, antirasistickými asociacemi, univerzitou, experty, intelektuály, světem divadla, filmu a dalším. Každá z těchto skupin nebo institucí, ve své oblasti působení, napomáhá diverzitě a ideologii „žít společně“. Již jsem zmínil státní radu, ústavní soud, audiovizuální radu. Uvádím seznam intelektuálů, kteří mediálně lynčují všechny osobnosti, které s nimi nemají konformní názor. „Experti“ zdůvodňují imigraci údajnou ekonomickou nutností. Ministerstvo spravedlnosti dělá všechno proto, aby umlčelo Zemmoura a Bensoussana.. 600 stran příkladů a logických schemat, všechny dohromady vedou k revoluci „seshora“.
Během posledních třiceti let francouzská společnost opustila republikánský laický model a projektovala se do multikulturního, komunitárního a anti-laického. Jedná se o autentickou revoluci před našima očima. Politické, ekonomické a institucionální elity zametly starý republikánský laický model, aniž by se zeptaly na názor lidu. Francouzské elity stojí na počátku největšího propadu století a ukazuje se, že je to též propad demokracie a laické racionality. Pro čí profit? Bojím se, že pouze islamismus bude sklízet.
Politikové nesou podle vás zodpovědnost z rozšíření islámu. Včetně Národní fronty, proč?
Národní fronta hrála roli odkladiště. Svojí existencí Národní fronta zabránila seriozní debatě o islámu a imigraci. Ekvilibristiky Jean-Marie Le Pena hraničily s rasismem a antisemitismem a přispěly k hegemonii antirasistického diskursu. Marine Le Pen se snažila vylepšit image strany, ale džin byl z láhve vypuštěn. A trvá to dodnes. Levicové vlády, jak ukazuji v knize, nesou historickou zodpovědnost.
Vyčítáte politikům, především levici (islamo-gauchistes) jejich klientelismus, ale v úvodu sám uznáváte, že muslimové jsou společenskou komponentou a je nutné, aby se politika obracela i k nim?
Levicový klientelismus flirtuje s islámským komunitarismem: stavby mešit, hodiny v bazénech rezervované ženám atd., cílem jsou muslimské hlasy. Spojenectví islámu s levičáky doprovází muslimské násilnosti na cestě k moci. Muslimové jsou instrumentalizováni k mocenským záměrům. Tato instrumentalizace islámu levicí pohřbila laický charakter společnosti. Republikánské občanství se posunulo do politického prostoru, totiž vymazaly se principy, které nejsou diskutovatelné a nezpochybnitelné. Laický princip odkázal náboženství do privátní sféry a míst kultu. Uvedením náboženství - obzvlášť islámu - do politického prostoru, levice zasela semeno občanské války.
Laický princip republiky rozpoznává pouze občany a ne komunity a tím méně náboženské. Idea o tom, že republika musí stavět mešity je chybná a přímo zrádná. Chyba proto, že podporuje komunitarismus a islámský iredentismus. Zrada proto, že republika dluží svým občanům bez rozdílu barvy pleti tři věci: školy, svobodu myšlení a názoru.
Velmi kritizujete církev. Není ovšem její povinností vyjadřovat soucit k imigrantům. Je nutné všechno dovádět k politice?
Je rolí žurnalistů nezaměňovat realitu a zdání. Když Macron na škole Bernardins deklaroval k vysokým katolickým činitelům, že je nutné překlenout propast mezi církví a státem, co si myslíte, že měl za lubem? Dobrý úmysl? Vůbec ne, politickou hru. Oslovil katolickou církev vykrvácenou sty lety sekularismu, která trpí odlivem věřících. Řekl: zapomeňme na laickou kulturu, vraťme se k politice. Proč to Macron udělal? Aby získal spojence pro svůj velký projekt, který se jmenuje „Francouzský islám“. Macron potřebuje spojence, aby se zbavil laického principu. jaký lepší spojenec než církev?
Co se týče církevního soucitu, je selektivní. Koptové masakrovaní v Egyptě nespadají do tohoto soucitu, církev vlažně a formálně protestuje proti etnickým čistkám na Blízkém východě, které dopadají na křesťany. Nemá slova soucitu pro masakrované Yazidy. V knize se ptám po důvodech tohoto selektivního soucitu. Dokazuji, že soucit církve k muslimům není nic jiného než politika.
Média jsou podle vás falzifikátory pravdy?
Před několika dny žurnál France 2 vysílal reportáž o epidemii útoků nožem v Londýně. Ta samá epidemie řádí dlouho ve Francii a žádná zmínka v médiích. Stačí listovat provinčním tiskem, noviny a časopisy, abychom pochopili rozsah násilných činů často končících smrtí, každodenně. Pokud noviny píší o útoku nožem, ignorují identitu agresora a motivaci. Jakoby vládla vůle uchovávat anonymitu vykolejených. Média se ve své většině aktivně účastní tohoto propadu století. Neinformují o problémech, vzývají diverzitu a slogan „žijme společně“.
Žádné komentáře:
Okomentovat