úterý 29. května 2018

matarelli italie savona

Téměř (proevropskounijní)převrat v Itálii

Na rozdíl od polohy prezidenta v ústavním systému České republiky, která se po francouzském vzoru, jak otevřeně deklarovali tvůrci československé ústavy, blíží poloprezidentskému systému, italský prezident je volen parlamentem a jeho role je čistě reprezentativní a podle některých ústavních interpretů též kontrolní. Jeho role je uvozená  principem: nemá zodpovědnost, tak nemůže v dané oblasti rozhodovat. 
   Vzápětí po březnových volbách, prezident očividně ignoroval vítěze voleb a snažil se okamžitě vnutit zemi  technickou vládu, která by dovedla zemi k novým volbám, nejlépe až ze rok. Flagrantní porušení principů parlamentní demokracie, rok má vládnout vláda, která prohrála volby. V parlamentu se konstituovala většina LegaNord a M5s, po dlouhém otálení, pověřil prezident jimi nominovaného profesora Conteho sestavením vlády, a velmi rychle však torpedoval úsilí parlamentní většiny, když odmítl jmenovat ministrem ekonomie Paola Savonu, klíčové postavy pro realizaci ekonomického programu koaliční vlády.
      Matarella zdůvodnil svoje veto v neděli večer velmi trapným způsobem, má obavy, že Paola Savona v ministerské funkci by ohrozil úspory střadatelů. Poněkud směšné, když si uvědomíme, že za vlády jeho evropskounijního klanu se dostala řada italských bank na pokraj krachu, nejen bank. V neděli večer došlo k úniku informací z okolí bývalého ministerského předsedy Renziho a podle všeho zablokoval jmenování Savony ministrem ekonomie šéf Evropské banky Draghi a anonymní politruci z Bruselu. Příští volby se budou pravděpodobně  konat v září, pokud by se volilo dnes, pak podle volební simulace koalice M5s a LegaNord by měly v parlamentu 90% mandátů. Itálii proti-evropskounijní síly úplně ovládnou.
     Podle článku 92 italské ústavy, prezident pouze formálně kontroluje návrh předsedy vlády a ničím dalším se nemůže řídit (controllo formale a non di merito). Ústavní soudci Constantino Mortati a Aldo Bozzi: „Podmínka jmenování ministrů na návrh předsedy vlády, je přísně závazná pro prezidenta, jde o formální aplikaci principu nadřazenosti ústavního činitele a potvrzení zodpovědnosti, kterou předseda vlády přebírá, a je jasné, že ministři musí mít důvěru předsedy vlády a jejich jména jsou v jeho výlučné pravomoci:“
     Dokonce některé noviny přetiskly výklad ústavy komisí ústavodárného shromáždění z roku 1947, kde se explicitně praví o jmenování ministrů: „Je absurdní se domnívat, že prezident si může osobovat právo jmenovat ministry...“. A ejhle, na pokyn bruselských a německých kašparů, prezident jmenování odmítl. Některé politické strany v tom vidí velezradu a asi se nepletou, zradil italskou ústavu a zájmy italského lidu.
     Dnes už převládá mezi italskými ekonomy názor, že klíčový problém italské ekonomiky vězí ve společné měně, v euru. Obrovskou část italského zahraničního obchodu převzalo Německo, italská průmyslová výroby se tam přesunula. Itálie není kompetitivní s Německem z mnoha důvodů, jedním z nich je tradičně nákladnější italský stát: dotovaný jih země, obrovské kulturní dědictví, které přináší obohacení celému světu, ale Itálie to vše musí udržovat, v Německu dvory fabrik nejsou tak nákladné. Tradiční odpovědí je devalvace měny, jistý stupeň inflace apod. Všechny tyto ekonomické nástroje s eurem předala Itálie do Frankfurtu. Pokud není možná devalvace měny, pak nezbývá než snižovat mzdy a sociální výdaje, a tomu Matarella požehnal.
    Včera pověřil prezident Carla Cottarelliho, bývalého ředitele v mezinárodním měnovém fondu, sestavením vlády. Parlamentní většina avízuje, že Cottarelli nedostane důvěru. Některé noviny píší, že nejen poprvé v historii italské republiky, ale i italského království v 19. století, většinovým politickým silám v parlamentu se neumožní formovat vládu. Vládu povede mezinárodní měnový fond a osoby ve vleku EU.
     Italská ústava dává možnost obvinit (čl.90) prezidenta ze zrady pouze v případě velezrady, M5s a Fratelli d´Italia se včera v tomto smyslu vyjádřily, pokud se přidá LegaNord, pak dojde k impeachmentu italského prezidenta.
    Profesor Paolo Savona, který se nezamlouvá Bruselu a Němcům, včera vydal komuniké, kde připomněl body svého ekonomického programu, kupodivu jsou to body zcela odpovídající duchu maastrichtské a lisabonské dohody. Poslední roky se v Evropské unii aplikuje německý ekonomický diktát, nikoliv politika evropských dohod.
- Evropská centrální banka musí prosazovat cíle, které jsou vlastní všem centrálním bankám: monetární stabilita a ekonomický růst.
- Legislativní síla Evropského parlamentu o záležitostech, které nelze efektivně rozhodovat na národní úrovni.
- Aktualizace cílů, které stanovuje maastrichtská smlouva z 1992 (paragraf 8), potvrzené lisabonskou smlouvou 2007: „Vlády usilují o snížení veřejného zadlužení nikoliv intervencemi založenými na daních a austerity, ale založenými na potencování ekonomického růstu, stimulací vnitřní spotřeby, investicemi velkého multiplikačního faktoru a posilováním kupní síly rodin“.  
    

Žádné komentáře: