Lucemburský prototyp evropskounijní země
Pidizemě trochu větší než jeden český okres, přes půl milionů lidí. Pokud to jen lze, emigrujte tam, je to ráj na zemi. Žádný průmysl, žádné znečištění, zemský ráj to na pohled. A důchod? Ten průměrný tři tisíce eur měsíčně. Příjmový medián dvakrát větší než v USA, imigranti jak je známe nejsou.
Když se Sarkozy v roce 2010 vyjádřil k promigrační demagogii unijní komisařky z Lucemburska Redingové - pohrozil, že pošle rumunské Romy ve Francii do Lucemburska - spustila se proti němu západoevropská nenávistná mediální kampaň. Tenkrát a v podobném duchu většina francouzského politika, ministr Pierre Lelouche prohlásil, že Komise nemůže předepisovat členským zemím uprchlickou politiku, komisařka Redingová nemůže říkat, co ji napadne. Francouzští politici pár let poté diametrálně změnili stanovisko, Redingová, Asselborn, Juncker z Lucemburska vnutili EU svou představu o imigraci.
Hlavní město opravdu multikulti, přinejmenším v světovém rekordu multikulti hospod na hlavu. Lucembursko vlastní víc než 20% akcií satelitního operátora SES (Société Européenne des Satelites). Společnosti patří 250 satelitů Astra, Sky, RTL atd. Úžasný byznys, technologicky první kategorie a země bez jakékoliv technické základny to má pod kontrolu.
Lucembursko je obrovským daňovým rájem na evropském kontinentě. Velkovévodství má po USA největší počet zaregistrovaných firem na světě. Přitom se tam nic nevyrábí a už vůbec nic (kromě podvodu) nevymyslí. Již od šedesátých let se do země stahují daňoví podvodníci největšího kalibru, miliardy v bankovních depozitech, bankovní tajemství garantováno. V sedmdesátých letech hlavními „střadateli“ byli katarští princové, od devadesátých let velké světové korporace a konečně i další o nichž se moc neví. Příjmy z daňových úniků si tam střádají IKEA, Pepsi, Apple, McDonald. Vysoké procento lidí v Lucembursku se živí daňový poradenstvím. Pokud jste Lucemburčan, diplom na to získáte velmi rychle. List Financial Times, který se ve statistikách často neplete, píše, že sektor korporativních finančních služeb vyrostl prakticky z nuly v osmdesátých letech na tři biliony eur.
Všechno údajně legální. Vtip je v tom, že tato pidizemě je jedním ze zakladatelů povedené organizace zvané Evropská unie. Evropskounijní entuziasta Jean-Claude Juncker, dlouhé roky ministerský předseda země a dlouhé roky ve vysokých EU funkcích. Protežé bývalého ministerského předsedy a od 1995 též předsedy EU Komise Jacka Santera, už se zapomnělo, že Santer musel v roce 1999 odejít z předsednické funkce pro korupci a nepotismus. Mocenský klan v EU porušil všechny principy normality a jmenoval krátce po té jeho klona, navíc ze stejné země, na nejvýznamnější EU post. EU nezná žádné mravní limity.
Právě od Santerova úřadování začali v Lucembursku využívat právní mezery, která umožnila státům, na jejichž území se nacházely klíčové EU instituce, provádět nezávislou daňovou politiku. S velkými korporacemi uzavírali v Lucembursku tajné daňové dohody, umožňovali jim registraci poštou, radili co s penězi. Formálně existuje v Lucembursku 20% zdanění privátních osob a 29% korporativní daň, pokud někdo uzavře tajnou daňovou dohodu, platí jiný režim.
Investigativní žurnalisté mezinárodního konsorcia novinářů sebrali fakta o daňových machinacích plynoucích z daňové legislativy země, ale v tom čase se předsedou Komise stal Juncker a aféra skončila soudem. Na lavici obžalovaných stanuli novináři a jejich informátor z PricewaterhouseCoopers. Hanebnost? Nikoliv, evropskounijní mediální haha.
Juncker je jedním z hlavních architektů současné Evropské unie, nebo loutkou mocných v pozadí. Lucembursko přetvořil v prkenici finančních oligarchů.
Loni parlament země přijal zajímavý zákon, povoleno privátním firmám extrahovat minerály na asteroidech. Absurdní? Nikoliv, mají to dobře vymyšlené. Privatizace kosmického prostoru. Protiřečí to všem principům, které se v normálním školství vštěpují dětem základní školy – kosmický prostor patří celému světu, a žádný stát, natož pak soukromá firma, nemůže v kosmu nic exploatovat. Navíc je to smrtelně nebezpečné celému lidstvu.
Lucembursko se podobá ostatním daňovým rájům i stylem života. Na jedné straně importované nejmodernější technologické principy, obvykle i s importovanými specialisty (v Lucembursku existuje univerzita teprve od roku 2003), v oblasti finančních služeb, ostatní ekonomika má podivný charakter – podle známostí a podle registrů speciálních služeb, na každého se něco ví. Ve světle těchto fakt je zarážející, že Lucembursko zaujímá devátou příčku v žebříčku zkorumpovaných zemí. Směšné a zdravému rozumu to protiřečí.
Žádné komentáře:
Okomentovat