Povolání historik
Otvírat dnes historická témata, dávná i nedávná, je stejně bezpečné jako diskutovat otázku svaté trojice v Kalvínově Ženevě. Pravdy, které ještě nedávno nikdo nezpochybňoval, se dnes obrací vzhůru nohama. V šedesátých a sedmdesátých letech si nikdo nemohl vybájit historii druhé světové války, byla ještě v bezprostřední paměti lidstva. Dnes, i když někteří pamětníci stále žijí, se pravda pomalu reviduje, začíná se mlčením a naznačováním, že to tak úplně nebylo, nemohlo to tak být, protože ideologové v médiích mají pravdivější verze historických fakt. Nakonec politickokorektní média úplně ignorují stalingradskou bitvu a promění ji v nevýznamnou virtuální hru.
Pomník maršála v Dejvicích vadí slaboduchým zastupitelům a zmanipulované veřejnosti. Nastupuje spolupráce historik a televizní propagandista a naznačí se, že maršál mohl i vraždit. Historie se neřídí výrony slaboduchých a zbabělých, ale rozhoduje maršálská hůl a genialita vůdců, které se evropskounijní ideologie snaží potlačit a nahradit bezpohlavními trpaslíky. Genialita maršála Žukova rozdrtila německou průměrnost, ta se bohužel zvrávorala a zadními vrátky a v jiném kostýmu se pokouší o totéž, co kdysi.
Historici se stali kašpárky v televizních politických propagandistických seancích, archeolog dotrejsuje barvu pleti prvního homo sapiens a historik odkryje nové genocidní možnosti, aby nás dovedl k pokání. Organizovali jsme holokausty? Poznání hříchu je prvním krokem ke spasení. Hřešili jsme a netrpělivě čekáme až plzeňští archeologové a pražští historici z antitotalitních ústavů nám ty hříchy v příští televizní relaci připomenou.
Ve Francii se učitel vystavuje nebezpečí ztráty zaměstnání, pokud řekne žákům, že Aristotela přijala Evropa od Byzance a ne od Arabů, ještě lépe Aristotel Evropu nikdy neopustil, byl přítomen v klášterech, kde se bádalo. I profesor univerzity by se vystavil nebezpečí velké skandalizace, pokud by nezveličoval roli Arabů v ideovém transféru antické vzdělanosti. Dokonce hrozí i trestní stíhání. Přitom knihy o tom, jak to bylo, o duchovním světě Byzance, o Augustinovi atd. se stále tisknou a je jasné, kdo komu co předal. Giovanni Filipono, zakladatel křesťanského aristotelismu, předal Stageirita tomu, kdo naslouchal, i Arabům, dál Leontio di Byzantio, Leon Filozof atd. Evropa nemusela čekat až ji Arabové s Aristotelem seznámí. Knihy a fakta stranou, nejvyšší pravdu vyčtete ze sobotních příloh Le Mondu, kde se historie vysvětluje. Tato oficiální referenční pravda ovládla akademické, mediální i politické pole, všichni tomu servilně asistují, pokud si nechtějí zničit existenci.
Zákon ve Francii (i jinde) oprávněně vymezuje jednu historickou pravdu a v tomto případě se jedná o jedinou možnou výjimku zákonných regulací minulosti. Lidstvo prolomilo metafyzickou bariéru v případě německé genocidy vyvoleného národa. Lidstvo mohlo dva tisíce let rozumně existovat na bázi římského práva a doplňků, po dvou tisících letech se muselo do právního vědomí včlenit jedno podstatné tabu, negování genocidy. Bez tohoto tabu nemůže lidstvo dál rozumně existovat. Tabu je též aktem smíření. Pokud se někdo snaží do jádra tabu včlenit něco dalšího, degraduje jeho podstatu a je fakticky též negocionistou. Je zajímavé, že ve Francii a v Německu dochází často k narušení tohoto tabu, přímou nebo nepřímou formou, ve Francii se to týká i velké části intelektuální elity, v Německu je to skrytý inherentní fenomen ve společnosti. Ve Francii se lehce adaptují na historický nesmysl, jako je předání antické vzdělanosti do Evropy Araby, ale strávit historickou pravdu genocidy není pro ně schůdné.
V Polsku mají od včerejška zákon, který kriminalizuje zmiňování polské role na genocidě. Poláci jasně genocidu nespáchali, koncentráky evidentně nebyly polskou záležitostí, ale německou, tedy tvrdit něco jiného, je opravdu zlovolné, ale zákon nemůže regulovat každé lživé tvrzení. Pokud se snaží uzákonit svoji nevinnost, pak se vystavují nebezpečí, že si každý bude chtít sáhnout na jejich hymen. Ze zákona není jasné jestli se budou stíhat i zmínky o kolaboraci Poláků a jejich účasti na genocidě. Noc Andrzejewkého bude kriminalizována? Nebo co tím vůbec polští zákonodárci sledují? Historickou pravdu nemohou rekonstruovat zákony po sedmdesáti letech. Rakušáci jsou vtipnější, zákon tohoto typu si nemohou dovolit a konečně proč taky, na jejich podíl historie zapomněla a sami to připomínat nebudou.
Evropskounijním tabu a jak jinak než lživým, které na rozdíl od tabu negování genocidy, všichni dodržují, je tabu zmiňování role caudilla Franca při pomoci evropským Židům. Evropskounijní ideologové vydávají Francovo Španělsko za antisemitské a pronacistické. Caudillo byl podle nich netvorem. Ať historická fakta a Židé samotní říhají cokoliv, pravdivá je pouze evropskounijní teologie. Historik v jejím žoldu musí podpořit její současné aspirace minulými fakty. Boj mezi fašismem a ušlechtilými kleštěnci z harému Angely Merkelové má tisíciletou historii. Bruselský režim má monopol na historii svých členských zemí. Globální kapitalisté a postmarxisté společně přepisují světovou historii; globální, jednopolární a unifikovaná společnost jejich perverzních fantazií existovala vždy, netoleruje alternativy, ani v náboženství. Nazývají to demokracií moderního typu, kultem je mamon a konzum na soklu totalitarismu. Národní principy, suverenita národů, skutečná individualita člověka a svoboda jsou úhlavním nepřítelem.
Žádné komentáře:
Okomentovat