futurolog elity

Divný svět budoucí

Ruský futurolog Sergej Pereslegin píše v Izvestijích o elitách současných i příštích a o hrůzách ne příliš daleké budoucnosti. A protože elita v Rusku je pořád ještě elitní a ne politickokorektní post-elita Evropské unie, stojí za přečtení. Za posledních patnáct let se vystřídaly tři epochy vědeckotechnických prognóz. Počátkem tisíciletí, nehledě na šok způsobený atentátem na newyorské mrakodrapy, světové elity zastávaly názor o udržitelném rozvoji a totální globalizaci s neomezeným pohybem osob, zboží, kapitálu a informace.
    Teorie "konec historie" dovedená ke konci ekologií: čistá voda, města bez uhlíku, zelený svět, boj se skleníkovými plyny. Od technologie se na prvním místě očekávalo, že podpoří tuto politiku a vytvoří investiční bubliny k potencování stáleho ekonomického růstu. V tomto období se konstituoval koncept technologického mainstreamu, zahrnujícího IT, bio a nano-technologie, ekotechnologie.   
   Situace se měnila, jak postupovala krize 2008. Každý rok přinášel nové a nové krize – finanční, ekonomické, vojenské, politické. V roce 2014 koncept udržitelného rozvoje a konec historie byl pohřben. Začala druhá studená válka. Světová ekonomická situace se zhoršila natolik, že se začalo mluvit o dvacetileté nebo dokonce dvěstěleté recesi. Ozřejmilo se, že v obdobích dlouhotrvající recese, politické systémy většiny zemí nemohou normálně fungovat.
   V této situaci se od vědy a technologie očekávalo, že najdou cestu z tohoto stavu. Jasné, že nešlo o školní zadání. A řešení se našlo, plně v duchu marxistické ideologie: revoluce ve výrobě výrobních prostředků, nové technologické uspořádání založené na dominanci umělé inteligence v průmyslu. V roce 2014 koncept vykrystalizoval: výroba zboží i služby založené na využití průmyslových robotů; rozšíření aditivních technologií, jako 3D-print; ekologické problémy řešeny uzavřenými cykly; v nových technologických řetězcích využívány nové materiály, hlavně nano-materiály, kvazi-materiály, materiály s předdefinovanými optickými vlastnostmi. 
    V roce 2016 vykrystalizovaly dvě koncepce robotizovaného světa. Čína přišla k závěru, že robot-šofér má mít intelekt koně, ne člověka. Číňané vsadili na levné roboty s nízkou umělou inteligencí, vhodné pro nekvalifikovanou práci, nebo jako pomůcka pro kvalifikovanou pracovní sílu.  Evropa a USA sází na skutečné roboty, jejichž IQ může projít i Turingovým testem. Japonci šli ještě dál, projektují roboty, které se od lidí neliší. Objevily se robot-gejša, robot-pěvec, robot-tanečník. Loni jsem navštívil jeden velký podnik, kde ze 14 tisíc zaměstnanců zůstaly 3 tisíce, produkce neklesla. Podnik neprošel technologickou modernizací – pouze administrativní optimalizací. Po úplné modernizaci možná zbude pouze deset lidí. 
    V ruských podmínkách – např. v jedné obrovské bance zaměnili právníky automatickými systémy. Je ještě jednodušší zaměnit automatikou pracovníky kreditních a depozitních oddělení, finanční analytiky a velkou část vedoucích kádrů. Banka bude lépe fungovat, v jednotlivých činnostech nebude docházet k chybám, systém se neunaví a je korupčně odolný.
     Operační část jakékoliv banky nemusí ani simulovat robot, stačí prostý servis v smartphonu. Vlastně je to již hotovo. Když převádíte peníze  z jedné kreditní karty na druhou, platíte na internetu atd., člověk se těchto operací neúčastní. V bance to hlídá pouze kontrolní systém.
     Dnes jsou roboti významní tím, že vyvádí ekonomiku z recese. Člověka je možné nasadit v kreativní ekonomice. Ale velmi rychle může umělý intelekt proniknout i tam, lidí, kteří jsou skutečně kreativní, je velmi málo a za ty ostatní náhradník existuje.
    Máme možnost se poučit z historie. Kdysi čtení a psaní automaticky znamenalo spolupatřičnost mezi elitu. Pak přišlo období univerzální gramotnosti a sociální vzestup vynesl lidi s vyšším vzděláním. Pak i těchto lidí byl nadbytek a horní vrstva začala kooptovat pouze speciálně vzdělané jedince. Historický zákon je jednoduchý: převrat ve výrobních prostředcích rozlomí sociální pyramidu a postaví ji znovu. Dřívější elitní znalosti se stanou běžnými, a formuje se nové pojetí elitnosti. 
      V budoucí společnosti budou elitními ti, kteří dokáží to, co robot nedokáže. Rozliší podstatné od nepodstatného, funkční od nefunkčního, přínos dobrého, imanentní od transcendentního atd. Za dvacet let se právě oni stanou novou, dostatečně početnou střední třídou, produktivně činnou v robotizovaném světě, schopnou pracovat a AI systémech. Nezbytný závěr: učme tomu novému své děti ještě dnes.