andrea berwing kant

Temné časy aneb jak se proměnil Kantův imperativ v EU

Na philosophia-perennis píše Andrea Berwing, autorka bestselleru „Pravda je jiná.“  Žena, která se neutopí, je čarodějnice, a tak ji upálí. Pokud zkoušku vodou nepřežila, byla nevinná, ale je už bohužel mrtvá. Inteligence a kritiky se vždy v totalitních systémech obávali. 
    Rok po masakru u Brandenburské brány, svíčky na paměť obětem a kousek opodál každodenní nenávistné rituály proti Izraeli a jeho hlavnímu městu. „Allahu Akbar“, „Izrael vraždí děti“, „Bombardujme Izrael“, vše před očima berlínských policistů. Berliner Morgenpost k tomu: „Demonstrace proběhla mírumilovně.“
   V Tagesspiegel k pronásledování Židů v Německu: „Osm procent Židů uvádí, že během roku byli jednou nebo vícekrát obětí fyzického útoku. 36% bylo verbálně uráženo a zesměšňováno. 81% fyzických útoků pocházelo od muslimů, stejně tak jako 62% verbálních urážek.“
    Německé policejní statistiky každý případ, kdy není pachatel odhalen nebo čin není policejně stíhán, zaregistrují jako čin neonacistů. Tedy pachatelem není muslim, ale neonacista. Barva pleti bílá. Ať vypovídá oběť jak chce.   
   Komu to prospívá a kdo takto rozhodl?  Mlčet, mlčet, mlčet. O každodenních přepadech na ulicích a ve školách, na ženy a dívky, na Židy. Mlčet je imperativem.
   Čím dál tím víc čtu v komentářích k jistým článkům náhled, že žena na ulici je vlastně dobrá k ulovení a k "ficken" a že si to vlastně zasloužíme, když jsme ve velkém házely Teddys na nádražích vstříc tisícům imigrantů. Kde se berou takové hrozné názory?
   Mlčení a potlačování informací doprovází násilí na našich ulicích.  V Neukölln od imigrantů atakováni a těžce zraněni noži 16letý a 28letý. Každodennost. 10 útoků a napadení nožem každý den. Politika se tváří, že to nevidí. 
Publicista Harald Martenstein:
   Když policista vidí, že téměř všichni pachatelé jsou na svobodě a pokračují v trestných činech, musí se cítit jako hrdina existenciálního románu "Život je nesmyslný".   
    Pro ministra vnitra Thomase de Maiziere život není vůbec nesmyslný a v Německu se žije čím dál víc bezpečněji. Zelení říkají, že neexistuje žádné právo na bezpečnost. To je sice pravda, ale je povinností státu chránit své občany před útoky a zabezpečovat jejich životy a majetek. Zajištění vnitřního a vnějšího míru a sociálně udržitelného společenského fungování je klíčovým úkolem demokratického státu.
    Mnohé případy násilných zločinů jsou médii zamlčeny nebo zlehčovány. Pokud je někdo pojmenuje, označí ho za populisty a posléze difamují. Závažná společenská témata média předem zesměšní. Podivná hra vládnoucí kasty. Demokraticky myslící občan je umlčen a cenzurován, kdo se odváží, ten je sice ostatními tajně obdivován, ale všichni se mu raději vyhnou.
   Lze ještě svobodu zachránit? Čarodějnice, které kdysi zabíjeli, byly úplně normální ženy. „Čarodějnice“ to byl denunciantsko sociální, náboženský a juristický konstrukt, který legitimoval zabíjení žen. Už není naděje? Mezi aspekty lidského charakteru se skrývá světlo i tma, dobro i zlo – je otázkou, co z toho je syceno? Cenzura, diktatura nebo svoboda?