Planetární gloubi-boulga
Francouzský prezident Macron otevřel v Abu Dhabi pobočku Louvru. Záměr, a jak jinak, než bigotně propagandistický. V Le Causeur o tom píše Yves Cassignac. Macron v úvodu inaugurace muzea citoval Dostojevského. Pochybuji, že by ruský velikán měl radost z něčeho takového. Psal o duši člověka a ne o globálních atrapách v muzeální gloubi-boulga pobočky Louvru v poušti.
Udeří vás to již v prvním sále. Pár vitrin a tři objekty. Středověká madona vedle africké skulptury a egyptská soška. Tři verze univerzálního tématu, matka a dítě. Teze je dána a už se jí nezbavíte: nejen, že humanita je jenom jedna, o čemž nikdo nepochybuje, ale od počátku časů existuje jenom jedna civilizace, která se uniformně a organicky vyvíjí. První vesnice, velké říše, univerzální náboženství, a končí to globální scénou (je tady vlastně už od počátku všeho). Propagandisticko-umělecký scénář a kýč v jednom.
Záměr vsadit do centra Universum, je bezpochyby noblesní a velkorysý, ovšem romány napsané kvůli jedné propagandistické tezi, nejsou dobrými romány, a stejné je to u muzea.
Sokrates, Konfucius, Buddha v jednom manželství. Jedna civilizace, a tedy všechna hnutí jsou mysteriózně simultánní. Připomenou nám, že Sokrates, Konfucius a Buddha byli vrstevníky: není to konečně nic nového, učíme se to v národní škole, Řekové vymysleli filozofii, ale vzniklo to i ve čtyřech světových koutech, civilizace je světová. Zázračné unisono světových jevů, od Číny až po Ameriku, nikde se to tam nevysvětlí. Na univerzitě se dnes učí „konec teritorií“, Louvre v Abu Dhabi jde ještě dál: teritoria nikdy neexistovala; člověk je celosvětový fenomén od svých mlžných počátků.
Kvůli vysvětlující potřebě se trochu zdeformuje chronologie: korán ze 7. století vedle bible ze 13. století: etapy velké evoluce (univerzálních náboženství). Je to pedagogika a la Najat Belkacem (poněkud primitivnější ministryně školství Hollandovy vlády) aplikovaná v muzejních podmínkách.
Řím v objetí Buddhy
Vrcholu dosáhli v "úžasné" prezentaci řecko-buddhistického umění Gandhary. Umění o setkání Alexandrovy armády s indickým náboženským světem. Louvre v Abu Dhabi o této úžasné historii nic neví, má jiný záměr, křížení par excelence - vedle Gandharova buddhy, socha...římského senátora a muzeum dodá komentář: vidíte na vlastní oči, oba mají tógu. Jak se to podobá!
Louvre v Abu Dhabi ignoruje všechna měřítka, vygumuje všechny osnovy historických příběhů, úplně opačně než v Louvru v Paříži, který též mluví o společném prameni humanity, ale dodává obrovskou genealogickou osnovu s nesčíslně důsledky. To je pojetí úžasné Malrauxovy sbírky knih o umění, v kterých se vyjevují překvapivé genealogické peripetie, které uchopují formální jedinečnost, vlastní každé civilizaci.
Co silně udeří v sálech muzea, je nepřítomnost jakékoliv drsnosti ve vystavovaných dílech. Ani náhodou nepotkáte ukřižování od Grünewalda. Ani jedna scéna nějakého boje. Konflikty odtud evakuovali. Z doporučovaných portrétů do pouště poslali Voltaira a Washingtona, Joseph de Maitre zůstal doma.
Dílo na konci výstavy je lapsus. Fontána světla od Ai Weiwei, pastiche (pokud nechceme rovnou říct plagiát) monumentu a la Třetí internacionála od Tatlina (nepovažovali za vhodné někde precizovat zdroj díla, ani autora). Na rozdíl od Tatlina, Ai Weiwei není revoluční umělec, to je nebezpečné, je to umělec „rebel“, který je známým čínským kritikem – tedy ze západního pohledu – umělec, trochu bezzubý, jak se patří. Louvre v Abu Dhabi naznačuje diverzitu v diverzitě.
Koho tam potkáte? Převážně západní turisty, kteří v písku uvidí to, co jim dávno vtloukli do hlavy. Šťastnou globalizaci, nevyhnutelnou, protože ji máme na světě odjakživa. Harmonii sfér.
1 komentář:
Možná bych ten trend nazval "homogenizací". Pejsek s kočičkou vařili dort a pak ho jemně rozmixovali. Univerzální chuť jako slavná "hnědá omáčka" ve školní jídelně mých časů.
Okomentovat