Protektorát bez dětí a bez perspektivy
Jsou evropské národy odsouzeny k rychlé extinkci? Evropskounijní protektoři už ortel vyřkli. Nasadili všechny možné i nemožné prostředky vedoucí k tomuto cíli. Na prvním místě antinárodní propaganda, která začíná již v mateřské škole a pokračuje stejně bigotními a primitivními postupy až na univerzitu, je to klíčová průprava na pasívní přijetí evropskounijního diktátu.
Televizní propaganda je levně průhledná, snaží se vyvolat dojem, že národní, tedy české, samozřejmě existuje a má právo na jakousi existenci, ale ta se automaticky váže s adjektivy přitroublý, hospodský, lokál-patriotistický, fotbaloví balíci atd., prostě blbý, ale náš český. To opravdové a inteligentní je jinde, v letadlech do Bruselu a v befelech odtud. Pokud inteligentní znamená sterilní, jalové, neplodné, bez chuti a zápachu naklonované zombii podle bruselského vzoru, pak má televize pravdu.
Propaganda pedagogická a la česká TV: v televizních soutěžích, které dlouhé hodiny otravují prostor a jsou čím dál víc ubožejší. Otázky míří do nejnižších cenových kategorií, a pak se ukáže, jak jsme v nich dobří, my hospodští Češi. Kdysi to začalo soutěží vysoké úrovně „desetkrát odpověz“ a včera to končilo otázkou „proč kočka mňouká“.
Prounijní kloni v politice a antinárodní školství vsugerovali celé generaci unifikující postoj – evropskounijní protektorát je dobrý, český je adjektivem slaboduchého a téměř je to rasistické – neuvědomují si učitelé a samotní absolventi tohoto podivného systému, že tato unifikace je jenom synonymem termínu fašistický. Myšlení v Evropě bylo vždycky svobodné a ničím neomezované.
Národ, byť malý, má velké dějiny, někdy egoistické, ale i velkorysé, schopný až neuvěřitelné sebeoběti blížící se gestu velkých buddhistických bonzů. Dějiny národa jsou velké, jinak by je neukradli evropskounijní kloni, kteří se vydávají za jejich pokračovatele, přitom aplaudují pozvolné národní eliminaci z evropské mapy.
Vlast, tradice, kultura. Není už žádoucí zmiňovat tyto pojmy. Jsou mrtvé, aspoň ve vizích evropskounijního protektorátu. Neuvěřitelná pojmová defraudace a hanebné lži jsou v tomto protektorátě normou. Slovo uprchlík, které v sobě skrývalo noblesnost a zakládalo na bratrství a solidaritu mezi lidmi, defraudovala trapná Němka Merkelová a zamaskovala jím téměř ozbrojenou invazi nepřátelských ras. Zamaskovala pravdu, aby konvertovala ke středověkému náboženství národy Evropy.
Všechny evropské národy se potýkají s jedním problémem, který pravděpodobně generuje velkou část dekadence a slabosti, které Evropa zažívá. Renezance kultury a společnosti může přijít pouze od nových generací a jejich touze nastolit se a včlenit se do společnosti. A tyto nové generace ztratily přirozený instinkt, který je zásadní kvalitou v životní orientaci. Demograficky prořídlá nová generace nemá možnost se vytrénovat v přirozené soutěži o společenské postavení, rodí se málo dětí a od prvních krůčků jsou svázány sebepodvazující evropskounijní propagandou, která jim implementuje životu odporují amorální hodnoty, etnickou sebenegaci a pohrdání nejbližší společenskou strukturou – národem, bez které jako dějinný subjekt nemohou existovat.
Konstantou politiky evropskounijního protektorátu je politika implicitního národního vymizení, demografická anihilace. Baltické země stále aplaudují unijnímu protektorátu, zatím nebyly ochotny reflektovat tak evidentní jev, jako je populační pokles až o 40% během několika málo let. Termín národní genocida vystihuje podstatu věci. Plynové komory nejsou jediným nástrojem genocidy.
Itálie má nejnižší fertilitu v Evropě. Osm dětí na tisíc obyvatel za rok. 450000 nově narozených loňský rok, o 100000 méně než roku 2008, 1.36 dítěte na ženu. Odpovídá to populaci kolem 36 milionu lidí. Matky navíc čím dál tím starší. V generacích narozených po 1976 se odhaduje, že 22% žen nebude mít dítě. Průměrný věk matky při prvním dítěti je 31 let, odporuje to biologickým principům. Vypadá to, že základní instinktivní podmínky existence národa vyprchaly. Populace je svým způsobem dobře připravena na závěrečnou fázi invaze z Afriky.
Osvěta a vyzdvižení mateřství, plakáty s tímto tématem jsou podle levicových idiotů rasistické, žena na nich má bílou barvu. Podle statistik italská žena touží v průměru po 2.3 dětech. Důvody proč nemají děti – nezaměstnanost, nejsou jesle atd., společnost prostě nevytváří předpoklady, aby ženy rodily. Průměrná nezaměstnanost Italů v posledních letech mírně klesla, ale nezaměstnanost mladých je extrémně vysoká a neklesá. Manžel většinou rodinu neuživí a pokud žena pracuje, tlak na pracovní místo je tak vysoký, že obava z jeho ztráty ji nedovolí otěhotnět. 43% pracujících Italek uvádí, že sladit pracovní proces s rodinou je pro ně velmi obtížné. Bez finanční pomocí prarodičů, děti znamenají pro průměrného Itala propad do chudoby. Statisticky dokazatelný fakt a tragický důsledek evropskounijní politiky.
V této situaci je velmi podivný postoj Evropské unie, která v roce 2014 naznala, že Itálie z unijních zemí dělá nejméně proto, aby ženy zapojila do pracovního procesu, pracuje jenom 50% Italek, což je komisařům málo. Všichni pracujte, děti budou plodit Afričani a Arabi, je asi mottem unijní politiky.
Vymírání etnických Evropanů je nejzávažnější problém dnešní doby, je to hlavní symptom evropské dekadence, nese to sebou ztrátu schopnosti bránit svoje bližší a širší já. Ztrátu tvořit, vymýšlet a prosazovat nové věci. Generuje to univerzální slabost. Vymírání je důsledek pseudolevicové politiky evropské vládnoucí kasty. Důsledek perverzních idejí roku 68.
Žádné komentáře:
Okomentovat