středa 5. července 2017

masy le bon

Dobře vypadající  masy  v české televizi a německý filozof k tomu

Německý filozof  Jürgen Fritz se v článku na svém blogu, který publikovala řada antirežimních periodik v Německu, zabývá problémem ovlivnění masy. Zajímavý článek v termínech velkých teoretiků minulosti. Věci se však posunuly směrem, který už nepotřebuje žádnou filozofickou reflexi. Zjednodušení a totální banalizace současné EU se nedají uchopit termíny velkých. 
   Goebbels a Josef Visarionovič se potřebovali o něco teoretického opřít, aby mohli být úspěšní. Dnes to není třeba, masy skáčou na písknutí televizních chudáků a evropskounijních politruků.
  V české televizi pořad k dvacátému pátému výročí rozpadu Československa. Způsobila to podle vyjádření „elitních“ novinářů hrstka fanatických nacionalistů na Slovensku, většina prý byla proti, vyjádřil se tehdejší komentátor Svobodné Evropy, který jak uvedl, se musel chránit  mřížemi proti Slovákům. Záběr na skupinu českých studentů, kteří se unisono vyjadřují, jak nenávidí nacionalismus (nejspíš český), jak je jim hej, když si koupí letenku do Emirátů. Prahu tu prý berou. Další záběr ukazuje opuštěnou celnici na slovenské hranici a dovíme se, že zaplať pánbu, nikdy už nebude v operačním modu (zvítězila definitívně EU). Všichni proti hranicím a nacionalismu (a proti rozpadu státu.
   Trochu to zaskřípalo při dotazování mladé Slovenky: „Československo byl umělý stát, vznikl v osmnáctém roce, předtím jsme měli tisíc let odlišné dějiny, rozešli jsme se, ale můžeme být přáteli.“  Nesouhlas všech kolem i řediteli TV prý zaskočil francouzský aperitiv. Znovu záběr na půvabné studenty, kterým podstata jejího výroku unikla a opět jejich litanie, pryč z hranicemi. V podtónu „ať žije EU“. Na jedné straně lehce manipulovatelná masa televizních hlupáků včetně ředitelství plus sebezmanipulovaní účastníci TV komedií oproti myslícímu individuu – mladé Slovence, která stojí evidentně mimo masu.    
    Masy, co to vůbec znamená. Tradičně se termín chápal a používal směrem k nižším společenských vrstvám, které v důsledku tíživé sociální situace v podstatě neměly čas ani kapacitu reflektovat své možnosti a rozhodovaly movitější společenské složky, které mohly studovat, cestovat atd. S nastupující demokracií, která nižším vrstvám přiznala jistá práva, vyvstal problém, jak je vhodně usměrnit, aby byly konformní se společenskými vizemi, které definovaly vyšší třídy. Odtud problém ovládnutí a manipulace s masou.
   Dnes je situace diametrálně odlišná, za příslušníky masy nelze považovat lidi, kteří v tradičním chápání patří k nižším společenským složkám – osoby živící se prací vlastních rukou jako jsou řemeslníci, dělníci nebo zemědělci. Tento společenský segment dnes ztratil většinový charakter. Často stojí tito lidé na okraji společnosti, ne z důvodu sociální inferiority, ale proto, že jejich životním mementem je práce v tradičním slova smyslu a jako taková s totálním nárokem na osobnost. Minulá pojetí chápala práci jako jev odcizující člověka jeho podstatě, ale ve společnosti materiálního blahobytu a postindustriální povrchnosti, práce vrací člověka tam, kam dějinně patří, a je nezbytná pro evolučně pokrokový charakter jeho intelektu. Pro tyto společenské složky ex definitione termín masy není aplikovatelný. Aplikovatelný je na velký společenský segment: na byrokraty všech úrovní, absolventy všech možných i nemožných vyšších škol, zastupitelné manažery, placené účastníky mediálních komedií včetně ředitelů a podředitelů systémových médií, politruky, zastupitele a jejich politické klany a rodiny atd. Tito lidé tvoří dnes masy. Má smysl se ptát, jak je řídit a jak jimi manipulovat. Je to snadné v důsledku jejich materiální závislosti na systému a dlouhodobé deformace myšlení způsobené vadným školským systémem. Navíc se domnívají, že oni tvoří systém – ve skutečnosti ho netvoří, jsou podřízeným elementem systémové ideologie.
    Samozřejmě teorie velkých zůstávají velkými. Gustave Le Bon (1841-1931) francouzský sociální psycholog položil základ teoriím masové psychologie. Ovlivnil i Sigmunda Freuda a Maxe Webera. Le Bon byl skeptický ke kognitivním možnostem masy a její kapacitě reflektovat pravdu. „Masy netouží po pravdě, mají tendenci zbožštit omyly, pokud se někomu podaří je svést. Kdo to s nimi umí, stane se rychle jejich pánem, kdo se jim snaží ozřejmit pravdu, stane se obětí“. 
   Edward Bernays (1891-1995): „Člověk je v podstatě iracionální a hnaný nevědomými pudy.“ Psycholog byl Freudovým synovcem a popularizoval jeho učení v Americe. Vyvinul metody masového ovlivňování a kampaní. „Pokud poznáme mechanismus a motivy skupinového myšlení, pak můžeme podle naší vůle masy řídi, aniž by to pochopily.“ „Nevědomá a inteligentní manipulace organizovaných zvyklostí a mínění mas je důležitým elementem demokratické společnosti. Kdo ovládá tuto manipulaci, vytvoří neviditelnou vládu v pozadí. Jsme ovládáni, náš rozum je formován, naše sklony jsou nám sugerovány.“
    Ovšem, aby k něčemu takovému mohlo dojít, musí velké množství lidí s tím kooperovat. Bez vůle kooperovat nebudou manipulátoři úspěšní. To je velmi důležitý princip, Slovenka v české televizi a vůbec většina Slováků odmítá kooperovat se lživou ideologií českých televizních manipulátorů, že jejich národ je něco zbytečného a zaostalého. V tomto smyslu se nenechají zotročit, na jejich straně je evoluční a dějinná pravda.  
   Bernays radil americkému prezidentovi Wilsonovi, jeho knihy studoval Goebbels a též dnešní mocipáni a manipulátoři v mainstreamových médiích z něho čerpají. Poradci Merkelové se podle filozofa Jürgena Fritze též u Freudova synovce vyškolili.   


         


Žádné komentáře: