kultura digitalizace

Kultura a digitalizace

Nejasná kulturní politika, právní aspekty, digitální megaprojekty atd., kulturní paměť lidstva se na netu přeformuje nebo zničí? FAZ interviewoval Ellen Eulerovou, místoředitelku německé digitální bibliotéky.
Většina lidí se spoléhá, že na netu najde to co potřebuje, je tam vše. Co to znamená pro uchování kulturní paměti lidstva?
   Opravdu dnes vše začíná internetem. Instituce paměti jako muzea, knihovny, archívy musí vidět prioritu v zpřístupnění svých informačních zdrojů. A to i tam, kde dominovaly komerční zájmy.
Neurovědci poukazují na důležitost materiálu objektu a místa pro naši paměť. Není možné, že v procesu digitalizace vymizí tato vazba?
   Digitalizací neztratí místo nebo fyzické aspekty díla svůj význam. Žádná kulturní instituce nemůže zpřístupnit své poklady právě z prostorových důvodů. Poprvé v historii něco takového umožňuje internet. Kulturní dědictví může být zpřístupněno v celém rozsahu. Kultura musí přijít k člověku a ne opačně.
Stránky německé digitální knihovny ukazují, že je stále ve výstavbě, necelá polovina objektů je spojena s obsahem. Špatné hledání, čtyři vyhledávací pole a vesměs vedou k virtuálním expozicím nebo výstavním recenzím – to je vše. Nemůže to tak přece zůstat?
   Německá digitální knihovna zřetězuje digitální poklady z různých míst v Německu, na první pohled to není patrné. Kdo v Googlu hledá podle témat, obdrží nejen odkaz do knihoven, ale i na to co dřímá v muzeích, mediatékách, archívech a vědeckých zařízeních. Vzájemně se to zřetězí. Přes web-rozhraní může do procesu vstoupit nejen prostý uživatel, ale i sofistikované technologie, které mohou využívat obrovské datové množiny. Umožní to široké kulturní aktualizace.
Rozhodujícím procesem v paměti je zapomínání. Kdo rozhodne v procesu digitalizace co je vůbec hodné zapamatování?
   Rovnováha mezi pamatováním a zapomínáním je na netu narušena, ve webovské společnosti se nezapomíná. Musíme vyvíjet nejen strategie zapamatování, ale i strategie zapomínání. Jak se globálně postavit ke kapacitním možnostem zřetězení informace. Teorie řešení tohoto problému ještě neexistují.
Google se svým programem digitalizace knih a umění stal instancí v digitalizaci kulturní paměti. Co to znamená?
      Google samotný proklamuje, že mu jde o zpřístupnění znalostí světa. Je-li tomu opravdu tak, je zde irelevantní. Pokud není kultura pouze symbolickou stavbou, ale jak říká filozof médií Felix Stalder, společnost formujícím prvkem, pak je rozhodujícím faktorem kdo bude definovat směr a formu příštích digitalizací. Možná Google není zlem v tomto ohledu, ale Alphabet je komerční organizací a jde mu o profit. Pokud má kulturní paměť dobře fungovat, musí se zohlednit i jiné nekomerční faktory – autenticita, integrita a kulturní vývoj. Tyto předpoklady garantují paměťové instituce.
Umělecká díla, která si v Googlu můžete přiblížit s úžasným detailem, nechávají obrazové množiny německé digitální knihovny ve stínu?
    Nic nemluví proti spolupráci s Googlem, aby se zlepšily naše prezentace. Google vezme na vědomí práva paměťových institucí na digitalizovaná data. Kulturní dědictví se musí zpřístupnit ať už s Googlem, spoluprací s někým jiným nebo veřejnými prostředky. Instituce mají na díla práva a záleží na nich, poskytnou-li je veřejnosti.  Volný přístup by měl mít přednost.
   Instituce musí vybudovat lidskou kapacitu a musí mít na digitalizaci a zpřístupnění dat finanční předpoklady. Dnešní právní chápání brzdí instituce v adekvátním přístupu. Velký pokrok učinily např. Rijksmuseum v Amsterodamu, Metropolitní muzeum v NY a další instituce. Statisíce děl jsou volně přístupny veřejnosti. V Německu je to pouze muzeum užitého umění v Hamburku.
   Mládež bude motivována zabývat se kulturním dědictvím, pracovat a hrát si s digitalizovanými objekty. Není nezbytné, aby přitom věděli, že jde např. o Dürerovu grafiku. Čím dřív se otevře tento prostor, tím lépe.
Nepovede digitalizace k jinému postoji k těmto dílům?
   Postoj nemá co do činění s digitalizovanou nabídkou, je otázkou vzdělávání. Vzdělání musí vsadit informaci do správného kontextu a postřehnutí. Důležitá není pouze konzumace, ale i reflexe nad objektem.