letargie zapadu

Žena nepatří do kavárny a letargie západu..

Lydia Guirous. Autorka knih „Je suis Marianne“, „Allah je velký, ale Republika taky“, a dalších. Ve velmi čteném francouzském týdeníku Marianne  komentují vystoupení esejistky v televizním pořadu věnovaném sexuální segregaci.
Spisovatelka apeluje na občany „západní civilizace“, aby se už konečně tváří v tvář islámskému obskurantismu probudili. Francie dnes skýtá velmi smutný obraz. Jsme svědky hrozné evoluce v celých městských čtvrtích Francie. Islámský komunitarismus zesměšnil fráze politickokorektních „žijme společně“. Esejistka citovala svoji tetu, která přijela na návštěvu z Alžírska, po několika hodinách strávených na arabském pařížském předměstí, chtěla okamžitě zpátky do alžírského Bab-el-Oued.
    V Roubaix, v Sevranu, ve Villeurbanne...., komunitarismus ruku v ruce s islamismem nastolují ducha hanebné mužské superiority a smetly dlouhé roky bojů za zrovnoprávnění ženy. Žena nesmí na terasu do kavárny - jen velmi povrchní příklad rozsahu celé hrůzy. Společnost mlčky akceptuje separaci muže a ženy. Kdo to zpochybní, vystavuje se útokům ze všech stran a často i fyzickým   útokům. V těchto oblastech není žena ve veřejném prostoru akceptována –  uvězněna ve svém domově a otrokyní domácnosti. Děti může doprovodit k doktorovi, decentně oblečena s pokrývkou na hlavě, nesmí se přece dotknout cti muslimských mužů pro něž jsou vlasy něco jako fetiš.
   Politickokorektní idioti vás okamžitě oznámkují jako islamofoba, kolonialisty, ateistického integristy, pokud se vám to nelíbí. Preferují futrování svých břich v komfortu bohorovné jistoty. Zkarikují a zesměšní ty, kteří se odváží poukázat na toto flagrantní porušování zákonů Republiky. Politickokorektním idiotům a islamistům je společná tyranie myšlení: Vnutit svou vizi celé společnosti a kriminalizovat ostatní, kteří s tím nesouhlasí. Žádná kritika není dovolena. 
    Realita dostihne i ty, kteří se domnívají, že stojí mimo. Jako verdikt bez odvolání. Začínají vidět i ti záměrně slepí: Pomalá agonie Republiky obětované na oltáři kulturního relativismu a pokrytecké tolerantnosti. Prý jiná kultura, jiné tradice – nutné respektovat. Nemylme se, velkorysost a údajná tolerance je obsesí zbabělosti, hlavně patřit k táboru „dobrých“. Podivná automeditatívní psychologie hrozným způsobem eliminovala obecný zájem společnosti a velké principy na nichž je postavena naše země a zpochybnila společenskou kohezi.  
  Individualismus, narcismus a konzumismus nahradil společenské angažmá, obecný zájem a ideje. Letargie západních zemí tváří v tvář islámskému nebezpečí  je znepokojující. 
    Islámští integristé jsou silní ve svém přesvědčení a jsou odhodláni pomocí náboženství dosáhnout politického vítězství. Opovrhují námi, prosadí zde svůj životní styl a své fundamentalistické vize. Rovnost muže a ženy, laický stát, svoboda projevu, svoboda oděvu a opravdové prolínání kultur budou brzo ve Francii jenom vzpomínkou. 
    Narcistní individualismus a materialismus anesteziovaly západního občana. Islámský obskurantismus se rychle nastoluje, dostatečně se vyzbrojil. Válka i kulturní se nikdy nevyhraje bez patriotismu, sebeobětování a angažmá pro ideje  a přesvědčení. Pokud si toto občan západu neuvědomí a nezačne se tím řídit, islamismus již zvítězil.