euro nobel

Euro nebrat

Profesor ekonomie z americké University of Columbia Joseph Stiglitz se domnívá, že euro je tragickým neúspěchem. Společná měna měla politický cíl – federalizovat Evropu, dostavil se úplně opačný efekt, animozita mezi evropskými národy dostoupila nebezpečného stupně. Samozřejmě hlavně na evropském jihu, kde pociťují důsledky společné měny na vlastní kůži. V zemích z milosti Německa prosperujících se žádná negativní reflexe moc nepozoruje, možná v Holandsku, tento národ má vysokou inteligenci a tradičně velkou ekonomickou intuici.
    Joseph Stiglitz píše v knize o euru: Kapacita adaptace je pro měnu zcela principiální. V eurozóně máte 19 zcela rozdílných zemí, a když nastoupila krize, euro selhalo. Nemůžete použít přirozené ekonomické mechanismy: měnový kurs, zdanění a ani fiskální politiku - deficit musí  zůstat pod 3%. Euro je kamenná koule na nohou pro většinu zemí eurozóny.
    Podobně se vyjadřuje harvardský profesor Oliver Hart, letošní nositel Nobelovy ceny za ekonomii. Profesor se domnívá, že Evropská unie by se měla okamžitě decentralizovat a monetární pravomoci přenést zpět na členské země. Pokud tak neučiní, brzký krach je nevyhnutný, vyjádřil se v hovoru se španělským euractiv. Podle profesora evropské země nejsou dostatečně homogenní, aby z nich někdo mohl zbastlit  jeden superstát. Společná Evropa by se měla koncentrovat na volný obchod a pohyb pracovní síly. Profesor Hart říká, že euro je chybou a myslí si to od počátku. Budoucí Evropa euro určitě opustí, od Británie bylo velmi inteligentní, že stála mimo eurozónu.
    Podobně se vyjadřuje spolunositel letošní Nobelovy ceny finský profesor  Holmström: Evropská unie potřebuje urgentně redefinovat své priority, limitovat své aktivity a celý regulační aparát. Koncentrovat se pouze na to, co je podstatné.
    Je zajímavé, že z náhledů profesorů neplyne, že vina měnového ztroskotání spočívá v nedostatečné politickofiskální kohezi. V pochopení měny jdou k principům, evropské země jsou ekonomicky do té míry odlišné, že unifikace je nepřirozená. Evropskounijní advokáti eura se naopak domnívají, že euro může zachránit ještě hlubší politická a fiskální unifikace - bez nějaké reflexe, kritické analýzy a celoevropské diskuze tvrdě prosazují další unifikační kroky.  
   Evropskounijní politruci a jejich národní ozvěny se neustále ohání elitami, za elity považují hlavně sebe. Skutečné elity buď vůbec nechápou nebo je ignorují. Ve Francii profesora Stiglitze politickokorektní média vydávají za spojence Národní fronty, měl prý publikovat knihu až po volbách. Stiglitzova (a jiných) kritika eura se v začínající prezidentské kampani vůbec neobjeví.
    Pokud Marine le Pen nebo Florian Philippot v televizních debatách nastolí otázku měnové suverenity, moderátoři a političtí protivníci je téměř obviní z rasismu. Euro je nedotknutelné pro systémové partaje od leva na pravo. Důvod není rozšifrovatelný. Těžce nemocní diabetici se často bílé rozkoše též nikdy nevzdají.