demokracie

Demokracie...

Ve včerejším druhých nejčtenějších řeckých novinách Dimokratia píše Μενέλαος Τασιόπουλος o duchovní mizérii panující v dnešní tzv. Evropské unii. Konečně kdo jiný než Řek může rozumět demokracii a evropské civilizaci – jsou to artefakty tohoto národa?
Unijním kašparům se podlým způsobem podařilo vsugerovat Evropanům, že Řekové jsou líní a desetiletí žili na dluh. Německé a francouzské banky korumpovaly dlouhá desetiletí řeckou politiku a peníze si rozdělovaly vládnoucí klany ultraliberálních partají a jejich klienti, obvykle ruka zákona dopadne na korumpující i korumpované. V Řecku dopadla na lid.
    Pokud by Evropa byla schopna přirozené reflexe, musela by dojít k poznání, že Maastricht a celé euro jsou uměle při životě udržované mrtvoly. Něco takového samozřejmě nebrání Německu a bruselské byrokracii pod berlínským komandem a lobbistickým skupinám, aby dál rozhodovaly o národních ekonomikách.
   Evropa v osvícené despocii bankovních skupin a v šedivém kostýmu globalizace pokračuje stejnou cestou – jako by se nic nedělo, po Brexitu, po amerických volbách - za každou cenu udržet status quo.   
   Brusel a Berlín totálně ve směru své ideologické pověry, ekonomická unifikace proti zájmům evropských národů, co nejmenší nebo vůbec žádná demokracie v rozhodovacím procesu a diktatura politickokorektních médií.
   Strany a politici, kteří se neztotožňují s vládnoucím diktátem jsou nálepkováni jako populisté nebo extrémní pravice. Absurdní: je rasistou kdo je proti euru. Politika klesla na úroveň služky finančních kartelů.
    Životní úroveň, začínající bída Evropanů a pauperizace středních vrstev nejsou v optice německé a evropskounijní systémové kasty. Zajímá je hlavně udržet při životě Rajch, který ovládli ekonomickými a finančními zbraněmi. Dvě světové války v dvacátém století prohráli, aby se jim nakonec podařilo vtisknout Evropě jejich germánské antidemokratické fantazie.  
   Sebenominované rytíře správné cesty nezajímá osud poddaných v jejich feudokracii. Označují za nebezpečné Evropany ty, kteří žádají zodpovědnost vládnoucích a spolurozhodování občanů. Schauble se vyjádřil jasně: strategická rozhodnutí jdou mimo demokracii a je nutný nový Maastricht. To je svědectví německého realismu.
     Zájmem Evropana je politické společenství národů od Atlantiku k Uralu včetně Ruska a ne finanční společenství německo-bruselské kasty. Žádný merkantilistický federalismus typu eura pod komandem polofeudálních bank. Národní a lidová hnutí a demokratické společenské artikulace povedou k novému evropskému status quo. Evropské národy budou čelit realitě a novým problémům demokratickým rozhodovacím procesem a hlasováním a nikoliv diktátem evropskounijníh komisařů.