svoboda teror

Přesvědčivá fakta

Na izraelském informačním serveru ynetnews.com píše Rafalel Castro o kompatibilitě islámu a západních hodnot. Provedl statistickou sumarizaci. Za mlžením mainstreamových médií a politiků, kteří krmí nesmysly veřejné mínění, lze rozpoznat jednoznačná fakta o kompatibilitě míru, svobody a islámu.
   V současném světě platí následující schema: Země oplývající vnitřním mírem a občanskými svobodami pouze v neislámské společnosti; země respektující civilní svobody a islám, bez vnitřního míru; nebo vnitřní mír a islám bez občanských svobod.
   Triangle nekompatibility je evidentní v globálním měřítku. V 49 převážně muslimských zemích pouze Tunisko a Senegal lze kvalifikovat jako svobodné společnosti (Freedom House Institut).  96% převážně muslimských zemí mají částečně autoritativní nebo úplně totalitární režimy. V převážně nemuslimských zemích je procento svobodných společností 14 krát vyšší. Indikátory naznačují, že islámský svět zaostal v politické evoluci – pokud považujeme demokratizaci za evoluční progres. Krveprolití a chaos, které následovaly po svržení autokratů během arabského jara ukazují, že demokratizace není dobrou společenskou terapií, vnitřní mír je ohrožen pokud do islámských zemí přijde liberalizace. Jediné blízkovýchodní země, kde se neprosadil teror, jsou Jordánsko, Maroko, golfské státy, kde se žádné svobodné volby nekonají a občanské svobody jsou limitovány.    
    Výše zmíněný triangle může být základním paradigmatem pochopení blízkovýchodní politiky. Naneštěstí toto paradigma zvýrazňuje nesnadnou volbu, jíž bude brzo muset čelit Evropa a Spojené státy. Izrael zabezpečil vnitřní mír a občanské svobody po válce za nezávislost, kdy část islámské populace se octla mimo hranice. Od r. 1967 až do dohod z Osla, které nastolily palestinskou samosprávu, židé na západním břehu Jordánu žili bez problémů, protože politické svobody lokální islámské populace byly omezeny. V okamžiku, kdy této populaci byla dána politická práva, došlo k obrovskému růstu násilí, které stálo život tisíce židů i arabů v Izraeli, na západním břehu a v Gaze.
   V Číně a v Putinovském Rusku panuje relativně vysoký stupeň vnitřního míru, i když tyto země mají vysoké procento muslimské populace. Vnitřního míru se dosáhlo za cenu drakonického omezení občanských a náboženských práv. Urgentní otázka: Jak může západní svět udržet společenský vnitřní mír za přítomnosti tak velkého procenta muslimské populace?
   Z trianglu non-compatibility plyne, že buď Evropa a Spojené státy nastolí antiislámskou politiku, jak to navrhuje Trump a pravicové evropské strany, aby se zachránil vnitřní mír a občanské svobody; nebo se zachrání občanské svobody a obětuje se vnitřní mír, aby se uspokojil islám; nebo se omezí občanské svobody a zavede se autoritativní režim.
   Obama a umírnění politici, kteří vesměs vládnou v Evropě, se rozhodli obětovat vnitřní mír a argumentují, že západní hodnoty a občanské svobody jsou sladitelné s přítomností islámských komunit. Začínající teror v USA a v Evropě ukazuje, že tato politika není udržitelná. 
   Problém je velmi komplexní, různé země zvolí odlišné postupy. Dá se předpokládat, že východoevropské země budou preferovat omezení islámu, aby si uchovaly vnitřní mír a občanské svobody. Západní Evropa asi obětuje část svobod i vnitřního míru, aby kohabitovala s islámem.  Švédsko a Německo již nasadily cenzuru v médiích a na sociálních sítích, aby eliminovaly hlasy, které dávají do spojení islám, násilí a teror.