pátek 8. července 2016

izrael berlin

Vlajka

Modrá hvězda na bílém poli - izraelská vlajka. Je symbolem civilizace a světlem v částech světa, kde ještě panuje hluboká tma. Nejen tam, je jiskrou i v Berlíně, který vládnoucí levicově-zelená-pseudokřesťanská nahnědlá mafie tmě otevřela. Pořádají tam tradiční oslavy fotbalu Fanmeile, v pivnicích, v ulicích atd. a jásají, neboť je důvod jásat – konečně proč ne. Vlajky všeho chutí jsou vítány. Až na jednu, s Davidovou hvězdou, která prochází historií lidstva od nepaměti a je nedotknutelným symbolem všech spravedlivých – kromě Německa.
   Dva redaktoři Tagesspiegelu si ozdobili záda zmíněnou vlajkou a vyrazili oslavovat.  Bez ozbrojeného doprovodu jak jim  vrátní z novin znalí věci radili. První uvítání se dostavilo po pár metrech, muž tmavší pleti „co ta hov.. vlajka tady.“  U brandenburskýho tóru německé fangle v kruhu jiných fanglí, i palestinské,  brazilské a argentinské jsou k vidění.  Jde přece o sport a slaví všechny kultury. Relaxovaně bez křečí. Ale, ptá se redaktor, mohu i já slavit s izraelskou vlajkou na zádech? V nahnědlém městě nelze, což je jasné, obyvatelé Dachau tvrdili Američanům, že u pecí byl přece ozdravný tábor.
    Redaktor instruován politickokorektním vedením listu se musí tvářit stále zdvořile a vždy s úsměvem. I  tváří v tvář případnému póvlu, který má většinový charakter. Aby se údajná provokativnost vlajky zjemnila, nese v rozích malé německé fangličky. Asi nápad mladé sekretářky redakce, která trpí  školním levicovězeleným nátěrem mozku.
   Po malé chvíli přistupuje k žurnalistům chlap a chce vědět, jestli jsou z Izraele nebo alespoň v Berlíně nějaké lidi z Izraele znají. Zajímavé. Chlap se představí jako žurnalista,  chce psát o židech, kteří opustili Izrael, potřebuje doplnit svoje paranoidní lži  nějakou reálií. Posléze k nim přistupuje žena se vstřícným úsměvem, domnívá se, že jde o řeckou vlajku, ale když se doví o co jde, zkřiví se jí ksicht, „něco takového..“   O pár metrů dál vyřvává nějaký muž „svobodná Palestina.“ Chlap z pořádkové služby v oranžové vestě prochází kolem žurnalistů a neopomine dodat „ty žide.“
    Dlouhé roky všechny možné i nemožné německé instituce varují před antisemitismem, který nepřichází z pravicové scény. Dlouhé roky se s tím nic nedělo, s antisemitismem politickokorektních.
    Přistupuje Kryštof, 19tiletý, prezentuje se jako spíš levicový student. Vlajka ho má rušit. Dnes hraje náš manšaft, a taková vlajka tady nemá místo. A brazilská ho neruší? „Néé. Přece víme jaké zločiny židé spáchali proti Palestincům. Arabi tam žijí ve vězení. S Brazilci se to nedá srovnávat.“ Školí žurnalisty vnuk masových vrahů po letech levicovězeleného študování.  „Bez Hitlera by Izrael neexistoval. Stát pro židy je na hov..., judaismus není žádný stát, ale náboženství“, dodává tento evidentně pro dlouholetou převychovávací basu i se svými učiteli zralý Němec.  Jiný muž, třicet čtyřicet let, holá lebka se mísí do hovoru, ukáže na vlajku a vzkypí: „Pryč s tím smetím.“ Proč je tato vlajka smetím, na to nedokáže odpovědět a odkypí dál. 
   Útoky na židy nejsou v Berlíně vzácností. Stovky za minulý rok podle senátní zprávy. Výzkumná a informační agentura Rias, která se tím zabývá, udává ještě podstatně horší statistiky. Mnozí židé si napadení nechají pro sebe. 405 antižidovských útoků, z toho 236 velmi vážných. Před pár dny byl v Treptovském parku napaden a zbit třemi individui 21letý – měl na hlavě kippu. Prý v bitkách jsou vždycky dvě strany a postižení nejsou nevinní, žid je vždycky argumentují politickokorektní (fašizoidi).
   Po pár metrech přistupuje k žurnalistům nějaký Silvio, když pochopí, že nejsou židé – Izrael je krásná země, byl tam na dovolené, po pobytu v Izraeli si změnil názor, „Není férové, jak média o Izraeli informují.“ 21letá Lena: „Nejsem nacistka, ale tato vlajka..“ Co tato vlajka? „V Německu by neměla mít místo.“
   Žurnalisté píší, že se našlo i pár spravedlivých, kteří se dokonce  vyjadřovali, že je škoda, že se Izraeli nepodařilo postoupit na Evropském šampionátu. Nakonec je obklopuje asi patnáct Arabů s agresívními pohledy a jejich vůdce: „Co vy kurví syni zde?“  Jeden z nich udeří žurnalisty do zad. A pak ze všech stran, do zad, do obličeje. Nikdo z kolem stojících nezasáhne. Žurnalisté prchají směrem k pomníku holokaustu, který a jak jinak musí v berlínském hnědém ráji hlídat  policie. Přihlížející divák toho všeho to komentuje slovy: „S tou vlajkou se to dá čekat“. Ano, dají se čekat útoky fyzické, verbální, mediální, jakékoliv, amnestovány apriori,  všechno antiizraelské je a bylo v hnědém fašizoidním světě vždy možné.  

Žádné komentáře: