evropa evropska unie

Evropa a Evropská unie

Jsou to dva zcela protichůdné pojmy, vzájemně se vylučující. Evropa i v těch nejčernějších okamžicích své historie ukazovala na kreativitu, hrdinství a humanitu až světodějných rozměrů. Evropská unie kromě konzumu, lží a podprůměrnosti neukazuje na nic a vede k degeneraci a zkáze evropských národů. Filozof Alexander Grau se na serveru Cicero zabývá demarkací obou těchto pojmů.
Britové nechtějí zůstat v Unii a okamžitě jsou evropskounijními médii a politruky vydáváni za antievropany, přitom bruselská byrokracie cílí na likvidaci všeho, co s Evropou souvisí. Pomalu se již zapomnělo, že Evropa existovala dávno před Unií a bude existovat i za 300 let, kdy Unie bude dávno mrtvá. EU může kdokoliv kritizovat aniž by přestal být Evropanem, z EU může kterýkoliv stát vystoupit a zůstane dál evropským státem. Je to určitě banální tvrzení, ale v dnešních časech se tyto banality musí znovu připomínat. Unijní politici a média ztratili kapacitu tato fakta rozlišovat. Kritiku nepovedené instituce zaměňují za kritiku evropské tradice. EU má ztělesňovat evropskou kulturu a má být naplněním evropských cílů a dějin.  Do galerie velkých Evropanů: Aristotela, Platona, Vinciho, Michelangela se Unie snaží protlačit Junckera a Schultzeho. Kdyby to nebylo tak odporné, mohlo by to být směšné.
   Evropa je kulturním prostorem. Nebo to byl kulturní prostor do té chvíle, než se rozhodlo učinit z něj řízený prostor. Předpoklady, na nichž byla Evropa založena jsou  EU systematicky a s velkou snahou eliminovány. Vyvstává velké nebezpečí, že se EU podaří přesunout Evropu do historického skanzenu. Nikdy nebyla Evropa víc Evropou než tři sta let mezi třicetiletou válkou a první světovou válkou. V tomto čase Evropa dobývala svět. Vnitřní kulturní výměna dosáhla úžasné a nikdy nepřekonané intenzity: italští mistři stavěli Petrohrad, vlámští malíři obohacovali Itálii, němečtí skladatelé tvořili v Anglii, britští filozofové položili základy francouzskému osvícenství. Ve výčtu těchto fakt lze pokračovat. Evropa znamenala vždy výměnu a pohyb, vzájemné obohacování, evoluci regionální substance z univerzální. Neexistuje žádné evropské baroko, pouze římské, francouzské, české, saské atd. Evropa znamená rozmanitost a  rozdíl.  Můžeme konstatovat, že ke štěstí tehdejší Evropy neexistovala žádná Evropská unie, která by reglementovala barokní styl. Nebyla by to Evropa, ale unifikované EU-země.
   V rétorice EU obdivovatelů má být Evropská unie heroickým projektem světodějného významu, výraz odvahy a rozhodnosti. Kritici EU mají mít malého ducha a jsou pohřbeni v minulosti. Tato rétorika je vadná a falešná, obdivovatelé EU vůbec nevidí, co dělá Evropu Evropou. Místo na sílu, pluralismus a kreativní vření v Evropě sází  slaboduše na nařízení a standardizaci, nazývají to harmonizací. Je nutné mít odvahu se přihlásit k evropské tradici a ne se bázlivě sklonit před bruselskými parazitními larvami. Evropa je EU ideologům lhostejnou. Evropa je pro ně pouze muzeem v nějaké EU-zemi, kterou občas navštíví, aby koketovali s evropským, které už bez online-encyklopedie nedokáží ani simulovat. 
    EU má s Evropou velmi málo společného. Naopak politické handly EU směřují k eliminaci a zničení všeho evropského. Mnohým se to může zdát dobré, ale v žádném případě by neměli jméno Evropa takto znásilňovat.