pondělí 16. května 2016

karlova cena papez

Láska místo ideologie

Papež v křesťanech už vyvolává pochyby, jak to vůbec je s tím jeho pojetím  Krista, ale odpustíme mu, je to dobrák.  U televizních vip moderátorů a unijních politruků   je populární jako rosničkář s dobrým počasím.
A je jenom dobré, že už politickokorektní noviny dávno zapomněly na jeho temná angažmá v dobách, kdy v Argentině vládla fašistická junta generálů, možná to byly jenom pomluvy. Že v jihoamerických diecézích, tradičně katolických, až čtyřicet procent katolíků konvertuje k protestantským evangelistům a papežova kryptodomarxistická doktrína osvobození na tom má podíl?  Jürgen Liminski v Junge Freiheit uvádí další souvislosti.
   Nikdo neví, kdo na něj má vůbec vliv. 150 vojenských konfliktů se odehrává v dnešním světě, napočítali příslušní odborníci, na většině z nich mají podíl islamisté. Neodhaluje  již tento fakt částečně rozdíl mezi náboženstvími?  
   Evropa nabrala v devadesátých letech podivný kurs. Evropská identita se zpochybnila, strach z příštího (ne)blahobytu ustoupil s uprchlickou krizí trochu do pozadí. Střední třída  roztála, potřebujeme solidaritu, ale také smysl pro spravedlnost. Přetrvávající řecká krize a imigrační krize se nedají řešit milosrdenstvím. Evropa potřebuje i spravedlnost. Papež při udělení Karlovy ceny opakoval již nesčíslně krát stejný apel   na větší humanitu v Evropě. Zní to pěkně, ale jaksi dutě.
    Ve Vatikánu se to ví, tento papež je nevypočitatelný. Zná život ze spousty výpovědí hříšníků ve zpovědnicích.  To taky očekávala spousta kardinálů, když ho volili.  Ale politikum nejsou zpovědnice, politik musí mít na paměti blaho svého společenství. Demokracie žije z hodnot a etické orientace, ale ty nemohou být nařízeny papežským dekretem.
    Montesquieu, tvůrce dělby moci, píše ve svém díle Duch zákona: „Princip demokracie je korumpován, pokud zmizí duch rovnosti, ale stejně tak,  když extrémní duch rovnosti převáží.“  Jak může duch lásky k bližnímu rozhodovat v politickém prostoru? Papež Benedikt dal jakýsi návod: „Spravedlnost je cíl a měřítko veškeré politiky, ale sama o sobě nestačí, člověk sám musí činit dobro.“  Láska k bližnímu, nikoliv politicky nebo úředně předepisovaná – to je jádro křesťanské zvěsti. Samozřejmě vždy byli dobří a špatní křesťané, ale jádro bylo vždy stejné – láska.  Podle Tomáše Aquinského je Láska prvotním darem Ducha. A ostatně je to právě Duch, který je tím hlavním rozdílem oproti islámu, náboženství  podrobení se.
   Víra v lásku má vliv na společenské dění. Hlavním zadáním církví je nastavovat morální zrcadlo lidstvu a nejen příležitostně to verbálně připomínat – existuje Pravda, která nemá nic co do činění s mainstreamem ani s menšinami, pravda např. o potratech, gendrové politice, rodině, nezřízené sexualitě atd.  Papež Jan Pavel: „Rodina je základní kámen  míru.“  Pokud církev zůstane u těchto pravd, zavládne tam i víc z Ducha a ztráta popularity v televizních programech. 
     

Žádné komentáře: