literarni moda

Literární trend v 2016

   Christoph Winder v rakouském Standardu je docela vtipný.  Mé malé já-jsem-já. Než jsem to začal psát, pociťoval jsem svědění v části levého stehna, od kolena nahoru se to šířilo.
  Deset minut, pak se pocity vrátily do normálu.  V poledne jsem futroval Quiche Lorraine, mírně osoleno. Zelený salátek po straně: Ach, A klasa. Po jídle mívám další chutě a z paměti jako živá se vynořila dávná soulož. Zdařilá a garantuji, že musí vzbudit i vaší závist.
  Nezajímá vás to? Škoda. A taky trapné. Když vás to nezajímá, svědčí to o tom, že jste literární ignorant a buran.  Literární módní trend, nemilosrdný sebe-výprodej v knihách víc než 500 stránkových.  A protože se ve světě stejně nic neděje, ponoří se čtenářstvo právě do toho líčení agresí, depresí, frustrací, milostných katastrof,  do výdechů, které pánové  Glavinic, Knausgård a Stuckrad-Barre (rakouští spisovatelé) právě vyplodili. Téměř tak významné jako autobiografické spisy Augustina a Montaigna! Přednosti nekonečného sebe-popisování jsou evidentní: Nikdy nedojde materiál, ušetří to zdlouhavé vymýšlení popř. pátrání ve faktech, subjekt s objektem  nikam neutečou a jsou přítomní i dopoledne v posteli. Nejvíc na mé-malé-já literatuře nepřekvapuje, že to někdo píše, ale že to někdo čte. A kupodivu čtenářů je dostatek. A  v rozhlase a v televizi se po tom též mohou přetrhnout.
  Navzdor kypícímu vzteku nezbývá ani úvodníkáři v novinách než dodat pár detailů ze svého života, aby si vylepšil literární reputaci. Tak tedy, dnes poobědvám u Číňanů (osm pokladů), Italové mě už nebaví. A odpoledne, na špacír a objednám si cestou velikonoční šunku. Počasí vypadá nadějně. Později o tom všem napíši víc. Doufám, že jste se líčením těchto detailů z mého života velmi pobavili.