Odsouzeni k smrti
Japonsko, ekonomický tygr minulosti, se navzdory vysokým společenským standardům dlouhodobě potácí v ekonomických a demografických krizích.
Deflace se střídá s minimální nebo nulovou inflací; jednou je yen nadhodnocen, jindy podhodnocen a tak pořád dokola. Dlouhá desetiletí se nepodařilo Japonsku nastolit přirozenou ekonomickou rovnováhu a světoví ekonomové všech barev kůže a ideologií radí a budou radit až do konce (ne světa, ale Japonska). Ekonomická disproporčnost je provázena krizí závaznější - vymíráním, národ se rozhodl, že se vypaří. Ekonomická nerovnováha je důsledkem demografické krize a úbytku lidí. Společnost ztratila primární motor svého rozvoje - generační obměnu. Nástup nových generací, které by měly přirozeným způsobem zápolit o své místo na slunci se nekoná. Mladých je tak málo, že musí být hýčkáni, vymírají celé vesnice a malá městečka. Společnost neomezeného blahobytu je u konce. Podle demografů během padesáti, čtyřiceti let klesne počet obyvatel z dnešních 126 na 86 milionů. Na Japonsku se může studovat, co se stane se společností, která se sama rozhodne ke společenskému harakiri. Japonsko má ve věkovém profilu nejvyšší procento segmentu starých lidí ze všech zemí na světě, lidstvo ve své historii nezná nic podobného.
Nízká porodnost je past nastražená též v Německu, Španělsku, Itálii, Řecku, Rusku a jinde. Bezuzdný blahobyt je sirénou blížící se smrti. Rezignace na všechny normální hodnoty, které jsou dány lidstvu bohy nebo evolucí, když už třeba Němci a Francouzi tak boha nenávidí a zesměšňují. Demografická katastrofa brzo udeří i v Německu a žádní pseudouprchlíci jim nepomohou.
Dlouhá tisíciletí se lidská fertilita garantovala jedním jednoduchým aspektem - materiální zabezpečení rodičů bylo vázáno na jejich děti. Solón napsal, že syn se nemusí zabývat podporou svého otce a matky ve stáří pouze v jednom případě: pokud ho tito během jeho dospívání něčemu nenaučili, pokud mu nepředali řemeslo. V současné evropské (a japonské..) normě nemusíte plodit děti, natož pak jim něco rozumného předat. Můžete se zabývat pouze sebou a svým blahobytem a ten je vám navíc do smrti garantován důchodem - v Lucembursku jdoucím v průměru k 1800 euro, což má charakter nezřízené perverze. Plodit nejen děti, ale cokoliv jiného kromě konzumu je v těchto společnostech zbytečné.
Návrhy na svázání důchodu s počtem vychovaných dětí, což není jedna z možností obnovení přirozené fertility, ale jediná možnost obnovení, jsou odmítány ve všech diskuzích o důchodových reformách. Přidá se nějaká tisícovka porodného, aby se uspokojily i tzv. křesťansko demokratické strany - to je pouze nezbytná licoměrnost inherentní dnešnímu evropskému politiku. Dokonce EU tvrdí, že přímé svázání důchodu nebo jeho výše s počtem vychovaných dětí protiřečí univerzálním lidským právům. Konsekventně tedy plodit děti omezuje lidská práva.
Žádné komentáře:
Okomentovat