paliativni politika

Paliativní letargie

   Snad největší současný německý filozof Peter Sloterdijk se zabývá  v listu Handelsblatt deseti lety vládnutí Merkelové. Přivedla k dokonalosti parazitování na příležitostech. Filozof píše, že se dokázala synchronizovat s touhou prostého Němce po průměru. Mnozí Němci si do ní promítají své obavy, sny, porážky, starosti a únavu. Důsledkem toho je vymizení politiky jako takové.
   Je paradoxem postmoderní  politiky, že letargie  vládnutí si vynucuje pracovat 14 hodin denně, sedm dní v týdnu. Disproporční hřmot aktivit se slabým výsledkem. Verbální fosílie doby: " Grexit, energetická transformace, kultura přijímání imigrantů, summit o uprchlících, záchranný finanční balík, umazání dluhů". Tyto lingvistické kreace reflektují rozpačitost současných politiků - nemohou nabídnout nic jiného než jakýsi krizový management a omezené výsledky. Politika Merkelové se podobá paliatívní medicíně.  Léčebná medicína nabízí léky vedoucí k odstranění choroby a ozdravění, paliatívní medicína maskuje nevyléčitelné. Slibuje lék.  Merkelová je mistryní paliativní politiky.  Příklad? Zadlužení evropských zemí může zůstat v udržitelném stabilním stavu expanzívní monetární politikou. To je paliativní politika se vším všudy - zamaskovat symptomy a nic neřešit.
  Merkelová pracovala na svém kultu - nejmocnější žena planety, první v Evropě, Merkelová sfinga atd. Je málo osob v Německu, které by byly tak sáhodlouze interpretovány.  Merkelová pochopila, že dojde k vrcholu, pokud se bude chovat podle představ o vrcholu. Vyhnout se nebezpečím pádu - před dvěma lety se odmítla setkat s občanským aktivistou Juli Zehem, jehož  dopis o nebezpečné kontrole občanů  státními agenturami,  publikovaný v die Zeitu, podpořilo sedmdesát tisíc lidí. Na rozdíl od prezidenta Joachima Gaucka, který ztělesňuje východoněmecký protestantismus, Merkelová netrpí pathosem svobody. Říká se o ní, že je pragmatická. Ale co je to pragmatismus? Akceptování reality. Ta často není  nic jiného než střepiny zbývající po kolapsu. Merkelová dobře ví, co to znamená žít v bortící se ideologii jako  byl reálný socialismus. Přežít ve světě svých malých výhod. Filozofovi se zamlouvá srovnání s pragmatickým feminismem. Manžel lady  Chatterleyové, sir Clifford  je paraplegický, raněn ve válce, ale  lady Chatterleyová, věrná žena, si poradí s realitou. A její morálka je neohrozitelná. S Merkelovou mají mnoho společného, i když asi jejich erotické vize budou odlišné. Musíme žít, ať nám padá na hlavu cokoliv.
   Podle filozofa je tajemství Merkelové v její schopnosti synchronizovat se s přáními a vizemi prostého Němce. Její roky vládnutí, to je svatý sňatek s normálem. Cenou za to je depolitizace politiky. Letargie - letargokracie, überzeugungselastische Entscheidungsfähigkeit, elastičnost všemi směry. Filozof píše o nenapravitelných škodách její imigrační politiky, ale dál to nerozvíjí. Merkelová jedná když je to nezbytné, ale z mnoha důvodů nikdy nic nevyřeší.
   K desetiletému výročí vládnutí se vyjadřují i jiní v Německu, vesměs kriticky, ale tato manipulátorka moci zůstává dál kancléřkou. Její demagogie  ústí do jednoho poselství - pokud jsem tu já, vše jde bez problémů.  Že všechno není dobré ukazují debaty o imigračních limitách, nákladech a ubytování pro imigranty. Žádná z těchto otázek nemá odpověď. 
  Politik strany zelených Volker Beck: "Pramení to v jejím stylu, ať se to dotýká eura, imigrantů, rodinné politiky, Merkelová nestanoví cíle ani kroky. Řídí se pocitem. V případě eura nejdřív šovinistický egoismus, aby pak učinila to nejnutnější. U imigrantů lidskost a důvěra, přitom její ministr financí blokuje možnosti obcí, aby vůbec vytvořily materiální předpoklady pro imigrační příval. Ministr vnitra mluví o nutnosti zákonného rámce pro azyl, ale jenom mluví.  Pokud neuspějí tito ministři - byli to jen její námezdní pomocníci, ona je nad věcí. Její pocit je dostatečně silný důvod, aby zrušila ústavní články. Mistrně ovládá umění manipulace  moci. Její politika nemá žádný cíl, tedy nemůže mít kolem sebe adekvátní lidi. Není to úplně bezpečné pro demokracii".
   Místopředseda SPD Ralf Stegner: "Merkelová se pohybuje v politicky svobodné zóně, její úspěch a popularita jsou založeny na principu - všechno je dobré, též protiklad. Od atomové energie až k minimální mzdě, může klidně platit i opak. Uklidňující demagogií se jí podařilo vyhýbat se konsekventnímu politickému vedení, depolitizovala politickou scénu a demobilizovala protivníky. Likvidovala konkurenci ve vlastní straně a impulsy ve vládnoucí koalici přenechala velkoryse SPD. Odpovídá to  Sloterdijkově obrazu virtuozity průměru". Sociálně demokratický politik říká, že zbavila vlastní stranu  tradičních cílů, likvidovala alternativy a připravila jí nelehkou budoucnost. 
   Podnikatel Lutz Goebel: "Možná v světové politice měla nějaké výsledky, ale v Německu pluje na vlnách ekonomické konjunktury, nemá jasnou vizi německé budoucnosti".
   Prezident Institutu pro ekonomický výzkum (DIW), Marcel Fratzscher: "Díky dlouholetému pragmatickému přístupu přečkalo Německo globální finanční krizi lépe než jeho sousedi, ale hospodářská politika posledních deseti let zapomněla na budoucnost - ve vzdělávání, technologiích a inovacích".
   Ale údajně za ni není náhrada, píší politicko korektní listy a to jsou téměř všechny noviny v Německu.