benedikt keiser

Demokratická revoluce

Německo je zemí revolucí, kdysi středověká protestantská revoluce rozbila křesťanskou jednotu a umožnila Turkům jejich expanzi, přesto znamenala jeden z nejsilnějších civilizačních impulsů. Sám Karel V. nepovažoval protestanská knížata za satanovy děti, ale na říšských sněmech s nimi dojednával kompromisy a společně bojovali proti Turkům. V devatenáctém století národní a buržoazně-demokratická revoluce, po první světové válce pokusy o marxistickou revoluci až nakonec zhoubná nacionálně-socialistická Hitlerova revoluce. Revoluce se nerodí z nuly, ale rostou na společenském podhoubí a pravděpodobně se dnešní německá společnost  opět otevřela revolučnímu duchu.  Rýsuje se tu demokratická revoluce, která jak to bývá, se neomezí jen na Německo, ale má potenciál zářit do celé Evropy. Německý mainstream si vypěstoval z malé nenáviděné politické strany nečekaně silnou revoluční sílu. Německé politické strany právem pravicoví komentátoři nazývají politickým kartelem. Tyto strany neakceptovaly sebemenší kritiku svých dogmat, na oko se tvářily jako konkurenti, ale ve skutečnosti se dělily o moc. Nepřipustily ani sebemenší kritickou alternativu. Před deseti lety by bylo přirozené spojenectví CDU a AfD, s kritickou korekcí politiky CDU, ovšem ani to německý partajní monopol nepřipustil. Pokud před pár lety byla třeba politická korekce, např. šílené politiky Angely Merkelové, dnes už je tu potřeba fundamentální politická změna a AfD je adekvátní silou. Tato fundamentální změna bude mít tvar demokratické revoluce a přinese stejně silné důsledky jako buržoazně demokratická revoluce ve své době.  

          Ve sněmu Saska-Anhaltska se poprvé za 13letou existenci  AfD podařilo prolomit mainstreamovou bariéru a za pomoci poslanců ze strany Sahry Wagenknechtové byl kandidát AfD Tobias Rausch zvolen předsedou sněmu. Dalším krokem by mělo být zvolení volebního vítěze Ulricha Siegmunda  ministerským předsedou země. Pro Rausche hlasovalo i pár poslanců z CDU. Zvolení kandidáta AfD  předsedou parlamentu, i když bylo očekávané, vyvolalo hysterickou psychózu mainstreamu. Např. poslanci Bundestagu za SPD spolu s ministry pochodovali od Brandenburské brány na Bebelovo náměstí, kde v roce 1933 nacisté pálili knihy. "Dnes není normální den", prohlásil šéf sociálnědemokratické frakce ve spolkovém parlamentu Matthias Miersch. "SPD má povinnost vytáhnout vlajku na stožár a alarmovat lidi, protože demokracie je ohrožena. Je tragické, že jsme se nic z historie nenaučili a ta se opakuje." Je pozoruhodné, že v tomto případě se socan odvolává na historii, obvykle ji arogantně ignoruje a nejraději by ji přepsal verši z koránu. Na serveru státního rozhlasu WDR zveřejnili paralelně fotografii Tobiase Rausche a Hermanna Goeringa na předsednické tribuně pruského sněmu. Novinářka MDR (středoněmecký rozhlas) v slzách reportovala, že před zemským parlamentem lidé pláčí nebo nadávají.  Německý mainstream trivializuje a zesměšňuje nejhnusnějším způsobem hrůzy třetí říše. AfD, která v Sasku-Anhaltsku získala drtivý parlamentní mandát, se striktně drží ústavy. Její voliče považují socani za fašisty, přitom berlínská SPD jedná o sestavení vlády s radikální a otevřeně antisemitskou Levicovou stranou, která je zaplněna islámisty a klanovými gangstery. Mainstream nenávidí historii a ani ji nerozumí, pokud se k ní utíká, popisuje ji v termínech své degradované politiky. V Německu to vypadá na politickou hloupost spojenou s šílenstvím a panikou, kterou mainstreamová kasta už nekoordinovaně chrlí v předtuše svého konce. Operuje s imaginárním fašismem, přitom je ochotna sáhnout k fašistickým nástrojům, aby zastavila opozici. 
           Jak ukazují volební výsledky mainstreamových politických stran, frustrace německé společnosti musí být velmi silná. Odmítání mainstreamových stran spolupracovat s AfD absurdně v očích německé populace vyneslo tuto stranu do politických výšin. V interview ve francouzskou Polemia říká publicista a politik AfD Benedikt Kaiser, že německý volič pochopil, že tradiční strany nejsou schopny vládnout a s AfD doufá, že to bude jiné. AfD je stranou, kde vnitrostranická demokracie je viditelně velmi živá. AfD je velmi silná na území bývalé NDR.  Kaiser popisuje východní Německo jako národně orientovanou oblast odvážných lidí, se silnou stopou antikonformismu, která je otevřená politické změně. Je to zvláštní, český prostor sdílel s NDR poválečnou historii, ale reflexy má úplně opačné: zbabělost, konformismus a politická letargie.