Severní mořská cesta
Na zasedání prezidentské rady pro vědu a vzdělání v Novosibirsku navrhl generální ředitel Rosatomu Alexej Lichačev otevření národního programu pro rozvoj umělé inteligence a superpočítačů. Těmito disciplínami se zabývá spousta státních i privátních pracovišť, ale vyhlášení národního programu povýší jejich prioritu a otevře možnosti financování. Lichačev řekl, že Rosatom má vlastní školu matematického modelování, síť superkomputerů a zkušenosti s realizací velkých technologický projektů. Lichačev mj. přišel s překvapující informací - Rosatom vrací své specialisty na atomovou elektrárnu do íránského Bušeru. Prvních pět odborníků je na místě a několik desítek dalších se připravuje k odjezdu do Íránu. Stovka ruských specialistů se podílí na výstavbě energobloku 2 a 3 a hydraulických objektů.
Rosatom je ruská státní korporace zastřešující všechny civilní společnosti zabývající se jádrem, podniky vojenského atomového komplexu a jaderné ledoborce. Korporace spravuje ruské jaderné elektrárny a patří do ní řada výzkumných a školských pracovišť. Je uznávaným lídrem ve světovém jaderném programu, má pod kontrolou 40 % trhu s obohaceným uranem a je jedním z největších producentů jaderné energie. Korporace hraje klíčovou roli v ruském aplikovaném výzkumu, zaměstnává 350 tisíc lidí a generuje 2,5 % ruského HDP. Rosatom je pýchou ruského státu, do dnešní podoby tento technologický gigant dovedl ruský prezident a mezi prezidentem a korporací je výlučný vztah. Prezident pověřuje korporaci řešením těch nejsložitějších problémů, kde už selhali všichni ostatní. Před několika měsíci prezident přikázal korporaci zabývat se převzetím zodpovědnosti za tzv. Severní mořskou cestu (SMC) a od počátku srpna byl Rosatom oficiálně pověřen tímto zadáním. Severní mořská cesta není lecjakým projektem, patří do oblasti nejfantastičtějších snů z verneovek a pionýrů objevitelů nových pólů, jako major Rogers z "Cesty na severozápad." Severní mořská cesta, o jejíž realizaci mnozí dodneška pochybují, je velkým snem právě prezidenta Putina, který hraje v osvojování ruských arktických končin a Dálného východu klíčovou roli.
Rosatom dostal pravomoci koordinovat provoz a rozvíjet infrastrukturu cesty kolem severního ruského pobřeží. Znamená to zabezpečení bezpečného průchodu lodím, monitorování ledu, koordinování činnosti ledoborců a doprovod mezinárodního transportu. Součástí zadání je řízení rozvoje přístavní infrastruktury kolem severního pobřeží. Podle rozvojového plánu do roku 2030 má kapacita nákladní přepravy dosáhnout 150 milionů tun ročně. Rosatom dostal gigantický úkol, zabezpečit rozšíření a technologické vylepšení infrastruktury přístavů jako Dudinka, Dikson, Tiksi, nejsevernějšího ruského přístavu Pevek, Naryan-Mar na Pečoře a 70 dalších malých přístavů ruského severního pobřeží. Přístavní infrastruktura se rozvíjí v napojení na projekty, které se už realizovaly nebo se připravují.
Dnes se na ruských infoserverech objevila zpráva, že se flotila třinácti lodí pod ruskou a ománskou vlajkou, která se před týdnem shromáždila v Kárském moři, blíží k Beringově úžině. Flotilu doprovází ledoborec Ural. Milion tun převážené ropy míří do čínských přístavů. Společný přechod tak velké flotily sníží náklady tankerů na doprovodný ledoborec. SMC má obrovský potenciál, zkracuje cestu z východní Asie do Evropy na víc než polovinu, do přístavů severního Německa dokonce na třetinu. Před pár dny vydal Rosatom povolení čínskému přepravci Sealegend Shipping na průchod sedmi lodi. Čínská firma zahajuje pravidelnou přepravu čínských kontejnerů do Evropy po SMC. Během navigační sezóny (červen-říjen), každý týden vyšle čínská firma loď nebo flotilu lodí. Rosatom musí zabezpečit bezpečný průchod podél celého pobřeží. 15 % nákladní přepravy mezi ruskými přístavy a Čínou se realizuje po Severní mořské cestě. Loni se přepravilo 37 milionů tun zboží, z toho Čína 3,5 milionů tun. V arktických regionech se těží 80 % ruského plynu a 14 % ropy, a v těchto oblastech se nachází velká naleziště niklu, mědi a wolframu. Hlavní předností SMC je zkrácení doby přepravy, na druhé straně silným argumentem proti je až dvaapůlkrát vyšší cena přepravy než je cesta přes Suezský kanál. Na vysoké ceně se na prvním místě podílí náklady na ledoborce a vysoká cena pojištění lodí. Ruská strana dobře chápe, že to limituje možnosti přepravy, např. vicepremiér Jurij Trutněv prohlásil, že nákladní přeprava Severní mořskou cestou nesmí stát víc než přes Suezský kanál. Prezidentovi poradci si od Rosatomu slibují, že zabezpečí levný doprovod ledoborců.
Lodi typu Arc7 by mohly úplně změnit význam SMC v globální přepravě a zlepšit dostupnost arktické oblasti. Dík speciální konstrukci mohou plout mezi krami celý rok. Tyto typy lodí se používají k přepravě zkapalněného plynu na projektu Arctic LNG-2. Lodi Arc7 si poradí s tloušťkou ledu 1,4 až 1,7 m. Ledová situace se v arktické oblasti rok od roku mění, obvykle tyto typy lodí nemají problémy v západní části cesty, horší je to v Čukotském moři, kde led může být silnější, a pak je nutný doprovod ledoborce. Pokud se přeprava obejde bez ledoborce, cena přepravy výrazně klesne. Světovým lídrem ve výstavbě lodí typu Arc7 je jižní Korea, konstruují je i ruské loděnice Bolšoj Kameň na Dálném východě a loděnice ve Vyborgu. Rusko donedávna tyto lodě dováželo z jižní Koreje, sankce však radikálně změnily situaci a zablokovaly Rusku přístup do mezinárodních výrobních řetězců. Nemohla podat pomocnou ruku ani Čína, která nemá s produkcí těchto lodí žádné zkušenosti. Loď je vyrobena z vysokopevnostní oceli, přitom záď je konstruována pro lámání ledu. Při setkání se silnými krami se k nim loď otáčí zádí. Jižní Korea dodávala Rusku lodi, systémy zadržování plynu pocházely od francouzské GTT a azimutové trysky od koncernu ABB. Po sankcích všechny tyto firmy odmítly s Ruskem spolupracovat.
Na infoserveru válečných korespondentů Topcor se píše, že Rusku se podařil technologický průlom ve výstavbě lodí Arc7. Byla zahájena výroba vlastních motorů, kormidelních a vrtulových systémů o výkonu 15 MW. Ruští konstruktéři úspěšně integrovali do kapsle synchronní elektromotor s výkonnými magnety a vyvinuli unikátní programové zabezpečení. Hutní závody zvládly tavení a vysoce přesné válcování pásky, vyvinuly se unikátní slitiny železa a niklu. Rychlá náhrada exportu ruskou výrobou se setkává s velkými konstrukčními a výrobními problémy, ale produkce vlastní ruské flotily se rýsuje. Je to mimořádná záležitost, protože ani jihokorejské loděnice nejsou nezávislé na zahraničních subdodávkách. Evropa sankcionovala ke své vlastní škodě technologické dodávky a spolupráci s Ruskem, které během pár let bylo schopno vlastními silami výpadek nahradit a často i v technologicky zajímavějším řešení.
Rosatom dostal pravomoci koordinovat provoz a rozvíjet infrastrukturu cesty kolem severního ruského pobřeží. Znamená to zabezpečení bezpečného průchodu lodím, monitorování ledu, koordinování činnosti ledoborců a doprovod mezinárodního transportu. Součástí zadání je řízení rozvoje přístavní infrastruktury kolem severního pobřeží. Podle rozvojového plánu do roku 2030 má kapacita nákladní přepravy dosáhnout 150 milionů tun ročně. Rosatom dostal gigantický úkol, zabezpečit rozšíření a technologické vylepšení infrastruktury přístavů jako Dudinka, Dikson, Tiksi, nejsevernějšího ruského přístavu Pevek, Naryan-Mar na Pečoře a 70 dalších malých přístavů ruského severního pobřeží. Přístavní infrastruktura se rozvíjí v napojení na projekty, které se už realizovaly nebo se připravují.
Dnes se na ruských infoserverech objevila zpráva, že se flotila třinácti lodí pod ruskou a ománskou vlajkou, která se před týdnem shromáždila v Kárském moři, blíží k Beringově úžině. Flotilu doprovází ledoborec Ural. Milion tun převážené ropy míří do čínských přístavů. Společný přechod tak velké flotily sníží náklady tankerů na doprovodný ledoborec. SMC má obrovský potenciál, zkracuje cestu z východní Asie do Evropy na víc než polovinu, do přístavů severního Německa dokonce na třetinu. Před pár dny vydal Rosatom povolení čínskému přepravci Sealegend Shipping na průchod sedmi lodi. Čínská firma zahajuje pravidelnou přepravu čínských kontejnerů do Evropy po SMC. Během navigační sezóny (červen-říjen), každý týden vyšle čínská firma loď nebo flotilu lodí. Rosatom musí zabezpečit bezpečný průchod podél celého pobřeží. 15 % nákladní přepravy mezi ruskými přístavy a Čínou se realizuje po Severní mořské cestě. Loni se přepravilo 37 milionů tun zboží, z toho Čína 3,5 milionů tun. V arktických regionech se těží 80 % ruského plynu a 14 % ropy, a v těchto oblastech se nachází velká naleziště niklu, mědi a wolframu. Hlavní předností SMC je zkrácení doby přepravy, na druhé straně silným argumentem proti je až dvaapůlkrát vyšší cena přepravy než je cesta přes Suezský kanál. Na vysoké ceně se na prvním místě podílí náklady na ledoborce a vysoká cena pojištění lodí. Ruská strana dobře chápe, že to limituje možnosti přepravy, např. vicepremiér Jurij Trutněv prohlásil, že nákladní přeprava Severní mořskou cestou nesmí stát víc než přes Suezský kanál. Prezidentovi poradci si od Rosatomu slibují, že zabezpečí levný doprovod ledoborců.
Lodi typu Arc7 by mohly úplně změnit význam SMC v globální přepravě a zlepšit dostupnost arktické oblasti. Dík speciální konstrukci mohou plout mezi krami celý rok. Tyto typy lodí se používají k přepravě zkapalněného plynu na projektu Arctic LNG-2. Lodi Arc7 si poradí s tloušťkou ledu 1,4 až 1,7 m. Ledová situace se v arktické oblasti rok od roku mění, obvykle tyto typy lodí nemají problémy v západní části cesty, horší je to v Čukotském moři, kde led může být silnější, a pak je nutný doprovod ledoborce. Pokud se přeprava obejde bez ledoborce, cena přepravy výrazně klesne. Světovým lídrem ve výstavbě lodí typu Arc7 je jižní Korea, konstruují je i ruské loděnice Bolšoj Kameň na Dálném východě a loděnice ve Vyborgu. Rusko donedávna tyto lodě dováželo z jižní Koreje, sankce však radikálně změnily situaci a zablokovaly Rusku přístup do mezinárodních výrobních řetězců. Nemohla podat pomocnou ruku ani Čína, která nemá s produkcí těchto lodí žádné zkušenosti. Loď je vyrobena z vysokopevnostní oceli, přitom záď je konstruována pro lámání ledu. Při setkání se silnými krami se k nim loď otáčí zádí. Jižní Korea dodávala Rusku lodi, systémy zadržování plynu pocházely od francouzské GTT a azimutové trysky od koncernu ABB. Po sankcích všechny tyto firmy odmítly s Ruskem spolupracovat.
Na infoserveru válečných korespondentů Topcor se píše, že Rusku se podařil technologický průlom ve výstavbě lodí Arc7. Byla zahájena výroba vlastních motorů, kormidelních a vrtulových systémů o výkonu 15 MW. Ruští konstruktéři úspěšně integrovali do kapsle synchronní elektromotor s výkonnými magnety a vyvinuli unikátní programové zabezpečení. Hutní závody zvládly tavení a vysoce přesné válcování pásky, vyvinuly se unikátní slitiny železa a niklu. Rychlá náhrada exportu ruskou výrobou se setkává s velkými konstrukčními a výrobními problémy, ale produkce vlastní ruské flotily se rýsuje. Je to mimořádná záležitost, protože ani jihokorejské loděnice nejsou nezávislé na zahraničních subdodávkách. Evropa sankcionovala ke své vlastní škodě technologické dodávky a spolupráci s Ruskem, které během pár let bylo schopno vlastními silami výpadek nahradit a často i v technologicky zajímavějším řešení.
Žádné komentáře:
Okomentovat