ndr

Běda až nám dojde trpělivost  

Často citovaná studie lipské univerzity potvrdila velkou skepsi Němců k politickému systému. Dramatické je to na území bývalé NDR, kde se pouze 29,7% populace ztotožňuje s dnešní formou fungování politického systému, v roce 2022 to bylo 53,5% lidí. Je podivuhodné, že v režimech, které se vydávají za demokratické, se otevřeně píše, že velká většina populace je proti režimu. Pokud by to průzkum zjistil v Rusku, byli bychom bombardováni propagandou o tyranii režimu. Mocní v západních zemích si jsou tak jisti svou mocí, že klidně přiznají, že lid by se jich nejraději zbavil. Lipská studie ukázala, že na území bývalého západního Německa se 46% obyvatel identifikuje s politickým systémem v jeho dnešní podobě. Nejen v této studii, ale řada jiných sociologických šetření dlouhodobě vykazuje diametrálně odlišné statistiky v obou částech Německa. Vyvozuje se z toho prohlubující se propast mezi západní a východní populací. Dlouho se příčina tohoto jevu vysvětlovala zcela nepodstatnými až banálními důvody: pocit bezmoci člověka tváří tvář politickému systému, nízké zastoupení východních Němců ve spolkových orgánech, rozdíly v důchodech apod. 

           Po převzetí NDR západoněmeckým režimem prvním politickým aktem režimu nebylo žádné významné ekonomické nebo sociální rozhodnutí, ale zrušení Německé demokratické republiky s následným administrativním návratem k historickým zemím a jejich násilným včleněním do spolkových struktur. Násilným proto, že povědomí historických celků v NDR už neexistovalo. Spolkové struktury totálně usurpovaly moc nad NDR, včetně instalace místodržících na všech administrativních úrovních. NDR fungovala v mnoha aspektech daleko lépe než Československo a předpokládal by se evoluční proces, který přiblíží ekonomické a sociální systémy obou zemí. S pětatřicetiletým odstupem je patrné, že západní Německo sjednocovala hlavně vysoká konzumní úroveň a zvrácené duchovní hodnoty, které se materializovaly v hysterii s miliony uprchlíků a v probíhajícím islamizačním procesu. V NDR  slabší konzumní úroveň než v západní části zastřela  existenci společenských hodnot. Dlouho se zdálo, že západní konzum totálně vymaže historickou stopu, ale nestalo se tak. NDR stále existuje. Absurdně duch NDR, který sjednocuje východní Němce, je silnější než všechno předchozí. Např. studie neukazují na žádný rozdíl v postojích obyvatel Brandenburgu a Saska, přitom Bismarck Sasko porazil a silně podvázal jeho nezávislost. 
           Hlubinné politické jevy a historické události zřídkakdy mají exaktní vysvětlení, např. Mexičan nedokáže rozumně popsat rozdíl ke Kubánci nebo Kostaričanovi, ale svoji mexickou identitu silně pociťuje. Podobně se i bez výkladů vědeckých flistrů obnovila východoněmecká identita ve vší síle a politické kráse. Článek v mainstreamovém Frankfurter Allgemeine (FAZ): "Běda až nám na Západě dojde trpělivost", dobře dokumentuje, kde končí západní ušlechtilost a rádoby pomoc. Když "vědecké" a žurnalistické koncepty nezavřou hubu  poddaným, je tu připravena stalinská pěst liberálního režimu. Článek odhaluje, co se skrývá za žvaněním o slabém demokratickém povědomí východních Němců, jejich slabších kompetencích a neschopnosti vyrovnat se s minulostí. Mocenskému aparátu dochází s východním Německem trpělivost. Co se stane až trpělivost dojde, FAZ neupřesňuje. Podle FAZ, AfD v předvolební agitaci operuje pojmem východoněmecké identity až tak daleko, že se na jejích shromážděních hraje hymna NDR. AfD zneužívá východoněmeckého identického pocitu, který v posledních letech narostl. Podle FAZ pocit východoněmecké identity plyne z  odmítání režimu a demokracie a ze závisti. Velká část východních Němců se zhlíží v Rusku, i když Moskva má podle FAZ vinu na východoněmeckých problémech jako je deindustrializace, útěk lidí na Západ a zbídačení populace. 
             I v nejlepším evropskounijním mainstreamu se běžně operuje nehoráznou lží. SSSR pokud něco vůbec dělal, pak industrializoval, co se dalo i nedalo. Východní Německo bylo záviděníhodným průmyslovým kolosem, který zničila západoněmecká závist a strach z konkurence. Západní část čtyřicet poválečných let lákala obyvatele NDR konzumní vábničkou. Režimní flistři vykládají rozdíly mezi východní a západní části psychologickými reflexy jako závist a touha po autoritě nebo účetním "co kdo komu dal", ale ignorují podstatné. Existuje západoněmecká identita, stejně jako východoněmecká. Rozdíl mezi Bavorákem a obyvatelem Bádenska už dávno neplyne z rozdílné zemské identity, ale je spíš folklórní variací, obyvatelé obou regionů mají prvotní západoněmeckou identitu. Východní Němec netrpí nostalgií po NDR, ani po tvrdě ruce strany a už vůbec nezávidí přelidněné západní části, která se podobá kombinaci továrního dvora a nákupního centra, ale pravděpodobně období NDR bylo dostatečné silné, aby naroubovalo zárodek národní identity odlišné od západoněmecké.