interview

Lavrov ve francouzské veřejné televizi

Ruský ministr zahraničí poskytl státní televizi France 2 interview prominentní žurnalistce Léa Salome. Ve čtvrtek ve 20 hodin sledovalo tři čtyři miliony diváků desetiminutový extrakt, celé jeden a půl hodinové interview je k vidění na stránkách franceinfo. Po pěti letech války Evropské unie s Ruskem by se zdálo, že je nejvyšší čas začít jednat a pokusit se pochopit argumenty druhé strany, ovšem francouzský mainstream v jedné frontě s ukrajinským velvyslancem osočují státní televizi ze šíření proruské propagandy, přitom forma a obsah argumentace ve Figaru se neliší od Ukrajincových nenávistných útoků. Psavci Figara jsou velmi nebezpeční, oplývají statusem těch nejlepších ve Francii a mají pod duchovní kuratelou miliony lidí. Podobnou perverzní demagogii nasazují proti nejsilnější francouzské straně RN Marine Le Penové, oni jsou velmi dobře maskovanými klíčovými sponzory infantilního Macrona. Figaro se zaštítí vyjádřeními expertů českotelevizního typu a ministra zahraničí, který je tak nulitním, že jeho jméno ignorují i Francouzi. Podle jejich vyjádření Lavrov zaplavil francouzský televizní kanál svou propagandou, Lavrov je válečným zločincem a Léa Salome je jeho komplicem. Podle mainstreamových médií z Ruska musí nutně přicházet jen lži a vznešená pravda, kterou média obšťastňují  lid, přichází do Evropy jen z Kyjeva ze Zelenského ofisu. Jak je možné referovat o válce, aniž se zohlední předchozí události a fakta? Před rokem 2022 jsme žili v Evropě na geopolitické poušti a válka vypukla z Putinovy touhy po pár kilometrech čtverečních navíc?   

            Figaro nezajímají Lavrovovy argumenty, ale omílá fráze o tom, že Rusko je hanebným agresorem na Ukrajině a jeho interview znamená katastrofu pro  veřejnou televizi, tyto argumentační fráze Figara se okamžitě osvětlí, když si uvědomíme, že patří zbrojovce Dassault. která hlasuje všemi deseti pro válku Evropy s Ruskem. Interview je neužitečné a nebezpečné, to napíší noviny, které se vydávají za etalon objektivního informování v Evropě. Figaro se ptá, proč se novinářka Lavrova nezeptala na mučení a znásilňování dětí, na  bombardování škol a nemocnic atd. Ve francouzských komentářích se automaticky vylučují ruské civilní oběti, Salome ovšem vznesla dotaz po civílních obětech, Lavrov odpověděl a dokazuje to i průběh války, že ruské vedení zakázalo bombardování civilních cílů, což blokuje ruský postup. Ukrajinské drony zabily v roce 2025 3 500 civilistů z toho 200 dětí. Rusové nenasadily nejúdernější zbraně a nerozhodli válku ve svůj prospěch hlavně z ohledu na ukrajinské civilní oběti, přitom ukrajinské drony bijí, jak umí a zabíjí civilisty i na bývalém ukrajinském území. V  OSN v Ženevě Rusko pravidelně předkládá  fakta o ukrajinských útocích na civilní cíle. Salome nezmínila masakr v Buči, který byl kdysi hitem západních médií, ale dnes je to tabuizovaná oblast. Lavrov sám otevřel případ, ani po čtyřech letech Rusko nedostalo seznam zabitých, administrativa v OSN na ruské dotazy odpovídá, že šetření případu blokují západní diplomati. Rusko požaduje ustavení mezinárodního tribunálu, který by případ vyšetřil. 
          Lavrov prohlásil, že Rusko jedná v intencích mezinárodního práva, když Írán podporuje. Dnes je v ruinách, Irák, Sýrie a Libye a bezprostředně to hrozí Íránu, co to může přinést dobrého. Rusko bylo šokováno americkou agresí proti Íránu i když mezi oběma stranami vrcholila jednání. Zabití hlavy státu není než cynismem. Rusko v kontextu dohod dodalo Íránu vojenský materiál, ale neposkytlo mu žádné zpravodajské informace, jak tvrdí západní média. Lavrov popsal události vedoucí k ukrajinské válce, připomněl podvod Merkelové a Hollanda s Minskými dohodami, když vědomě lhali při jejich podpisu. Po letech tvrdili, že dohody mají pouze politickou závaznost. Nikde na světě kromě Ukrajiny není oficiálně zakázán jazyk velké národní menšiny.  Lavrov zmínil informace ruské rozvědky o ochotě Francie a Británie pomoci Ukrajině s vývinem tzv. "špinavé" atomové bomby. Podle ruského ministra nelze vést debatu mezi zeměmi aniž se přihlédne k historickým a ideologickým referencím té či oné společnosti, ale to by nemělo vést k principiálním rozporům mezi zeměmi.