středa 18. března 2026

nova generace


Úžasný nový svět

Dobrá ruská novinářka Olga Andrejeva píše na infoserveru Vzglad, že poprvé od konce 19. století je generace zoomerů blbější než předchozí generace, nebude to však jejich výsadou, protože blbnutí v evropskounijní době se  týká všech generací. Nejmladší generace nikdy neměli šanci stát se inteligentními v nadčasovém chápání tohoto termínu, protože už zhloupli i jejich matky a otcové, když nad kočárky dávali přednost falickému symbolu doby mobilu před potomkem. Každá generace dědí svět po té předchozí a generace -náctiletých zdědila velmi ubohý evropskounijní svět. Je zcela unikátním jevem, že předchozí generace deformovanou pedagogikou nejmladší generaci záměrně zredukovala svět na evropskounijní zúžení a komparativně jí velmi znevýhodnila oproti okolnímu normálnímu světu. Růst inteligence od generace ke generaci je fikcí osvícenecké doby, která nikdy nekorespondovala s realitou. Lidem starších generací, kteří ještě zažili generace narozené koncem předminulého století, je jasné, že tyto generace oplývaly nejvyšším stupněm civilizační inteligence a pomalu to jde stále dolů. Generace Bedřicha Hrozného stojí evidentně na vrcholu inteligenční pyramidy pamětníků. Teorie velkého Čecha o neolitickém osídlování světa pozdější generace dokázaly dobře přežvýkat a tu a tam jen sotva znatelně korigovat. 

           Svody internetu jsou asi důvodem duchovní katastrofy moderního člověka všech generací, totiž i stařec neodolá, aby u typu zpráv, které jeho podvědomí favorizuje, zbytečně netrávil dlouhé hodiny. V případě tištěných novin je to jednoduché, čtenáři stačí jeden dva články analyzující problém a je informačně saturován, nemá potřebu procházet desítkami dalších novin, které se touto informací zabývají. V případě internetu tato jednoduchá logika neplatí, člověk je schopen trávit hodiny procházením opakujících se informací typu Macron (a Lipavský a Fiala) je blb a Leyenová, Kallasová půjdou k čertu, stejně jako Labour Party v Británii.  Člověk moderní doby má tendenci mařit čas, což se dělo vždy, ale v moderním případě to nemá limitu. Člověk dneška se neopíjí oblaky, vínem, uměním, huriskami s černými očima, jak navrhoval Baudelaire a v posledním případě se s ním ztotožňoval i Mohamed, ale neskutečnými banalitami bez limit, které plodí mizerná doba. Místo hurisek televizní popř. hollywoodské stvůry obou pohlaví, místo politiky emoční Moravcův sajrajt. Velký filozof doby Dugin navrhuje internet zjara plošně vypnout a zapnou na pár zimních měsíců v prosinci. Sociální sítě se mohou v zimě bavit, jak to noblesnějším a inteligentnějším způsobem kdysi praktikovali dračky peří nebo loupači kukuřičných klasů na jižní Moravě a Slovensku. Ubohá evropskounijní doba nebude mít sílu na frontální průlom do lidských životů. Podle Dugina lidé zažijí fenomén opravdového života, člověk se naučí obcovat se svými bližními, procházet se, navazovat nové známosti...  
           Italští sociologové hledají odpověď na výsledky průzkumu, který ukázaly, že 24% středoškoláků se cítí pod silným tlakem, je dezorientováno a neschopno jednání, 25% mladých pociťuje akutní neklid a nestabilitu, 34% zažívá pocit křehké rovnováhy a cítí potřebu být vedeno. Jen 17% mladých pociťuje emoční rovnováhu, má dobré pocity ze života a považuje svět za prostor plný příležitostí. Šéf katedry sociologie Katolické univerzity Magatti k výsledkům šetření říká, že je třeba restituovat generační dynamickou mapu a rekonstruovat stabilní edukativní schémata a místa sounáležitosti. Integrovat psychickou pohodu do vzdělávacího prostředí s nestigmatizujícími zdroji a posílit poradenství mladým. Výsledky šetření ukazují na selhání celého neoliberálního systému v nejcitlivějším bodě, kterým je kvalita a duchovní stabilita nastupujících generací. Sociologické interpretace šetření naznačují, že i evropskounijní věda s realitou vůbec nesouvisí. Evropskounijní společenské vědy nejsou vědou, ale pavědou, která nemá budoucnost stejně jako celý evropskounijní systém, je to velmi podobné středověké vědecké oblasti, která se zabývala emočním životem svatých v nebi. 
             Ruská novinářka Andrejeva má adekvátnější přístup k problému než je frázování italského profesora. Každý zkušený učitel řekne, že v případě kapacity paměti a soustředění, schopnosti samostatně řešit problémy a osvojovat si a analyzovat přečtené, generace 25letých silně pokulhává za staršími. Žurnalistka přednáší na fakultě žurnalistiky, prvnímu ročníku položila otázku: "Jaké jsou vaše silné stránky, co nového můžete přinést žurnalistice a životu?" Velká většina odpověděla, že dokáže dobře pracovat s internetem a rychle tam najít informaci. Ale cílem novinářské práce s informacemi není jejich vyhledávání, oponovala novinářka. Vyčerpávající data garantují komplexní analýzu, argumentovali posluchači. Na námitky žurnalistky, že odvaha, schopnost vytrvalého hledání a práce s daty, nekonvenční myšlení a hledání smyslu jsou posláním žurnalistiky, reagovali posluchači překvapivými pohledy. Mladí tvrdohlavě a s pocitem nadřazenosti trvali na jedné věci: informace vládnou světu a oni vědí, jak je používat. V informacích se opravdu docela dobře orientují, ale se vším ostatním, co musely zvládnout předchozí generace, je to velmi slabé. 80 zemí zaznamenalo od roku 2010 prudký pokles mentálních schopností mladých, právě od tohoto roku se začala hojně používat ve školách digitální zařízení. Mladí lidé žádný problém necítí, upřímně se domnívají, že jsou chytřejší než jejich rodiče. 
            Americký neurobiolog Jared Horvat se domnívá, že na vině jsou gadgety, tato krátká vtipná videa eliminují potřebu soustředěného myšlení. Novinářka vidí důvod jinde. Digitální revoluce vyplodila v mladých pocit historické jedinečnosti. Nejsou jenom mladými, ale jsou i prvními na zemi. V digitálním světě se vynulovala veškerá před-digitální doba. Podle novinářky se život stal jednodušším, ale ne lehčím, ani lepším. Mladým jednodušší automaticky splývá s lepším. Digitální svět není světem poznání, který mladým není vlastní. Novinářka se domnívá, že je třeba změnit principy vzdělávání. Totální demokratizace, právo volby, co studovat, princip "vzdělání je služba" atd., to není jenom chyba v pedagogickém programu, ale samotný program. Neoliberální pedagogika funguje na bázi bolševické teze: "Úžasný nový svět" vyžaduje úžasného nového člověka, který je vytvořen v procesu úžasného vzdělávacího systému." A všechno musí být úžasné. Boloňský systém dobře fungoval, studenti si stěžovali na příliš složitou a nezábavnou látku, ta se stále zjednodušovala a děti to milovaly. Úžasný nový svět byl připraven a děti byly čím dál víc hloupější.   

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

- ach, ten pravopis - snižuje úroveň předávané informace a vlastně tím i potvrzuje v textu zmíněný zbytečně promrhaný čas