fazi aristot

Nekapitulovat

Tachovská soudkyně Řezníčková zastavila trestní stíhání Ukrajince, který vyhrožoval a urážel policii, jak dokladují i videa. S Čechem, kdyby tak verbálně napadal policisty, by se do smrti nesla anamnéza, kterou by dotyčná zplodila. "Obviněný byl naštvaný a naštvání měl problém ukočírovat...", ve Francii by za podobnou jazykovou zploštělost ztratila Řezníčková soudní licenci. Ukrajinci si v Praze a jiných městech hromadně kupují byty, v marketech se vrhají na nejdražší zboží atd. a je evidentní, že nežijí jenom z práce, ale ze státních příspěvků a často i z podvodů. Arabští imigranti by se v první fázi chovali k české populaci ohleduplnějším a vstřícnějším způsobem. Dlouho platila domněnka, že bílá a civilizačně blízká imigrace neohrozí národní identitu, ale Ukrajinci jsou národu víc nebezpečnější než Arabové, ti by v malém množství mohli zvrátit národní degenerativní tendence a minimálně by to bylo zajímavější etnikum než Ukrajinci. Ukrajinci jsou beranidlem, který Fialova luza nasadila proti národu a soudní kamarila žije pořád v tomto světě, resp. v předtuše, že se rychle vrátí. Ve Varech Ukrajinci zaplnili městské centrum, reptají i lidé, kteří jim ještě nedávno stavěli slavobrány, ale nikdo se neodváží jednat.

          Evropskounijní orientace českého státu je nepochybně důvodem naší ekonomické a kulturní stagnace a věští budoucí katastrofy. Vesměs se soudí, že lid v demokratické volbě rozhodl o evropskounijní cestě a je legitimní, že jím volení reprezentanti se ztotožňují s unijní politikou. Ovšem zdaleka to není tak jednoduché, dobře to analyzuje Aristoteles v třetí knize Politiky. Obec, tj. stát, a její zájem jsou nejprioritnější kategorií lidské existence, nikdo nemůže tento nejvyšší imperativ zaměnit něčím jiným. Řekům by se to zdálo směšné, za protektorátu to znamenalo kolaboraci, která se trestala smrtí, dnes se v unijním  režimu, podobně jako v blázinci,  může říkat všechno, co neodporuje dohlížitelům. Podle Aristotela je politický režim správný pouze tehdy, pokud je jeho cílem blaho obce nebo státu. Jiné cíle znamenají špatný vládnoucí režim a nezáleží na tom, vládne-li vládne většina, jedinec nebo malá skupina lidí.  Všechny ostatní cíle podle Aristotela identifikují uchýlený a vadný politický režim. Česká politická reprezentace rezignovala na národní cíle a poddala se bruselskému diktátu, podle Aristotela je tedy český politický režim špatný, ať se tváří jak chce.
             Jak známo Aristoteles rozeznává tři systémy vládnutí - monarchii, vládu aristokracie a lidovládu, všechny tři systémy, pokud mají ve štítu vepsán národní zájem, považuje za správné. Pokud ovšem jejich maximou není národní zájem, monarchie se promění v tyranii, aristokratická forma vládnutí v oligarchii a lidovláda ve vládu póvlu, pro žádnou z těchto politických forem není imperativem vládnutí národní zájem. Vládne nám tedy póvl a jako takový neoplývá žádnou legitimitou vládnutí. Podle Aristotelovy logiky měl komunistický autoritativní režim větší legitimitu vládnutí než  tzv. evropskounijní demokracie.    
         Podle italského novináře Thomase Faziho v EU platí paradox - demokracie se podpoří tím, že se omezí, evropskounijní režim potřebuje víc pravomocí intervenovat ve volbách, aby volby byly svobodné. Žurnalista prošel tisíce stránek zpráv o unijním financování. V posledních pěti letech věnovala EU dvě miliardy eur na program CERV (občan, rovnost, právo, hodnoty), Fazi to popisuje jako stovky milionů každoročně na unijní propagandu. Poslední roky proudí obrovské finance opozičním médiím a neziskovkám do Maďarska s jednoznačným cílem destabilizovat Orbánovu vládu. Unijní potenciál ovlivnit nebo zfalšovat maďarské volby je obrovský. Žurnalista postrádá minimální pluralismus v unijním financování. Mediální instituce, neziskovky, univerzity, think-tanky atd. jsou prostými kolportéry unijní propagandy. Neexistuje ani jeden euroskeptický think-tank nebo výzkumné pracoviště, které by dostaly unijní finanční příspěvek. Poslední desetiletí se kultivoval v EU zcela vadný typ civilní společnosti. Organizace spojené a financované Unií zablokovaly výměnu idejí a politickou debatu a přispěly k nastolení zglajchšaltovaného ideologického diktátu. Sociální platformy každý měsíc musí na žádost Unie vynulovat tisíce příspěvků na sítích. V předvolebním období členských zemí tato cenzura akceleruje. Všechny názory, která oponují unijní ideologii jsou označeny za ruskou dezinformaci a vymazány. Podle Faziho unijní centrum přešlo od prosté propagandy a cenzury k přímému ovlivňování a falšování volebních výsledků.