saint-michel

Východní a západní imigrační peripetie

V pátek promluvil patriarcha moskevský a celé Rusi Kirill na shromáždění několika stovek příslušníků Sledkomu, což je státní agentura pro boj se zločinem. V Rusku ani nejvyšší politické stupně nebo zásluhy neuchrání pachatele korupčních aj. zločinů před úderem zákona. V sále seděly stovky začínajících vyšetřovatelů a nábožně sledovali patriarchovy vývody. Žádný formální nudný projev, ale zajímavý projev jasné přesvědčivé logiky. Patriarcha se soustředil na nebezpečný civilizační pozůstatek komunistické epochy, který si paradoxně západní režimy dobrovolně ordinují. Masová imigrace muslimské populace ze střední Asie do Ruska. V některých zemích existuje bezproblémová tradiční symbióza křesťanské a muslimské populace, která se ovšem nastolila až po staletích tvrdých střetů, v Rusku s Tatary a Baškiry, na Kypru mezi Řeky a Araby předtureckého období, podobně ve Španělsku atd. Moderní muslimská migrace má však jednoznačně charakter dobývání křesťanského světa. V situaci, kdy si degenerovaná západní civilizace předepsala sebevražedná pravidla, je muslimská imigrace extrémně škodlivá a nebezpečná. Např. v Ingušsku protestují místní muslimové proti středoasijské imigraci, která likviduje jejich zvyklosti, ty často mají předislámské kořeny. 

          V řadě ruských oblastí jsou středoasijští muslimové velkých problémem, přiváží si celé rodiny a nemají vůli vést své děti k adaptaci na ruskou civilizaci. Jejich děti s chabými znalostmi ruského jazyka snižují kvalitu vzdělávacího systému a terorizují své spolužáky, pokud se ze systému vyloučí, rozšíří kriminální sektor.  Islámská imigrace je hrozbou tradiční identitě ruské společnosti. V ruské politické kultuře znamená patriarchův projev před tak závažným fórem důležitý signál o nasměrování a akcentech zákona. Muslimští imigranti, stejně jako na Západě, se pohybují v uzavřených komunitách nepřátelsky nasměrovaných k etnické populaci.  Podle patriarchy Rusko vždycky vítězilo nad vnějším agresorem, ale dnes se vnitřní nepřítel skrývá v uzavřených skupinách a je otevřený k násilí, aby dosáhl svých cílů. 
         Patriarchův projev před tak vysokým fórem zdaleka nebyl první vlaštovkou v osvětlování imigrační škodlivosti, Duma přijala řadu zákonů omezujících imigraci a projednává se asi nejklíčovější, který problém výrazně omezí - pracovnímu imigrantovi se nedovolí přivezení rodiny do Ruska. Nejen, že se pohybují po Rusku statisícové hordy bezprizorní muslimské mládeže, ale ruský stát převzal sociální zátěž za celou imigrantovu rodinu na sebe a nezbývá než v tom pokračovat i když imigrant přestane pracovat. Imigrační pracovní efekt v tomto modelu může být dlouhodobě velmi negativní. 
          Vystoupení vysokého církevního činovníka před kriminalisty nebo soudci ve Francii nebo v Německu by nebylo možné. Pokud se mu dovolí na nějakém fóru o imigraci mluvit, musí ji vítat, aplaudovat, nejlépe když tu a tam umyje muslimským imigrantům nohy pod záminkou, že to dělal Kristus. Samozřejmě jde o hnusné zneužití Písma. Pokud kdokoliv kriticky zmíní imigraci je médii vydáván za fašisty a extrémního populisty a politické straně hrozí zákaz. Imigrační obsazování Evropy pokračuje pořád stejnou intenzitou, i když často mimo pozornost. V posledních dnech imigranti masově pronikají na řecké ostrovy, obzvlášť na Krétu, Evropan ležící na pláži si toho samozřejmě nevšímne. V Paříži jenom slepý nevidí hrůzu způsobenou imigrační pohromou. Bulvár Sevastopol a část Marais doslova pohlceny černou barvou. 
       Ve Figaru píše spisovatel Thomas Morales  o dojmu z dnešní Paříže. Spisovatel žije v provincii a mj. je autorem knihy Něžná je provincie: "Paříž už není svátkem." Spisovatel zmiňuje všechny možné důvody devastace Paříže až na masovou imigraci a levičáckou radnici, které jsou klíčem ke všem ostatním, protože by přestal být vydáván. "Centrum Latinské čtvrti bulvár Saint-Michel pomalu umírá, je to nejlépe situovaná tepna mezi nejlepšími francouzskými středními školami a dotovanými divadly, mezi pětimístnou cenou za metr čtvereční a odkazem Roberta de Sorbon. Volné komerční prostory dopadají na bulvár jako kroupy na vinici. Příčiny: vysoké nájmy, úpadek městských center, nejistota, devitalizace... Tato prázdnota zničí vše, co jí stojí v cestě a zanechá jen svatozář bídy a konec historie. Konec příběhu Latinské čtvrti. Smutná a zlověstně vypadající cesta, která se smířila se svým rozkladem. Domy ztratily svou nádheru. Devastace je ohromující. Jsme v alejích mediálně-politické moci nebo ve filmu nové vlny, kde se všichni kluci jmenují Patrik." V oblasti, kterou spisovatel popisuje, knihovny a kavárny nahradily fast foody a jakési kancly. Podobné je to všude jinde, např. i v Rue Rivoli vesměs zavřené výlohy a matrace imigrantů. V zásadě to nevadí nikomu, kdo si nepamatuje, čím Paříž pulzovala. Jeden čtenář k článku ve Figaru napsal: "Paříž už neexistuje, dá se tam jen dobře najíst, dříve to byl maják kultury, dnes je to prázdné město. Spisovatel lká nad bulvárem Saint-Michel, ale zbytek města je na tom ještě hůř."