lavrov lasch

Co když má pravdu?

Jsme dušeni špínou evropskounijní propagandy všeho druhu v kombinaci s inovativní všudepřítomnou propagandou unijních přisluhovačů, v tomto milieu se i pravdivá nebo polopravdivá fakta jen velmi obtížně dešifrují. Ruské drony někoho u Kyjeva zabily a podobně ukrajinské v Rostovské oblasti. V informačním podání stačí když se druhá část informace vypustí nebo se nahradí pravdivou informací, že ukrajinské drony zasáhly nějakou ruskou fabriku, pak rychle dostáváme úplně jiný obraz o situaci. Rusko zabijí lidi, ale Ukrajina ničí fabriky na zbraně, v tomto primárním obraze setrváváme už tři roky. Nějaký ďábelský evropskounijní duch doby nás už před válkou řadu let úspěšně připravoval na to co přijde. Povedené olympijské hry v Soči vydávala média za potěmkinovskou vesnici, až se nakonec povedlo inscenovat dopingovou aféru prodchnutou satanskou ideou, že celý ruský sport není než doping. Dlouhé roky  se sebebezvýznamnější informace přicházející z Ruska líčila v tomto duchu. Propaganda se úplně osvobodila od jakýchkoliv limit po Západem organizovaném státním převratě v Kyjevě a po proruské vzpouře na Krymu. Ani minimální hypotetická stopa legitimity začlenění poloostrova do Ruské federace nejen v uvažování kolektivního Západu, ale ani v politických nebo diplomatických kuloárech EU. Referendum o přičlenění k Rusku muselo být nutně zfalšované, žádná jiná hypotéza není možná a nepřipouští se v politickém nebo diplomatickém světě. Vylučují to i tajné služby, pokud mají jinou informaci, moc pečlivě ji tají. Na okraj zasedání konference Meziparlamentární unie v Ženevě nejsměšnější produkt české politiky Adamová vysvětlila médiím proč odešla do denního baru s kolegy EU při projevu předsedkyně ruské horní sněmovny Valentiny Matvijenkové. Na ženevském fóru, kde se předpokládá, že dojde ke konfrontaci i velmi odlišných názorů, Adamová pokud se neklábosí o ničem, odejde ze sálu. Ani druhý nejvyšší státní plat Adamovou nedovedl k tomu, aby aspoň vyslechla o čem bude řeč. Bývalá guvernérka Petrohradu a dnes předsedkyně Rady federace Matvijenkové by byla pro každého normálně uvažujícího člověka nejzajímavějším partnerem k diskuzi. Meziparlamentární unie  byla ustavena již koncem 19. století právě z toho důvodu, aby se konfrontovaly světy a názory, jinak nemá smysl. Evropskounijní kasta je ve vzájemném každodenním styku, pokud nechtějí být konfrontováni s odlišnými názory, nemusí utrácet státní prachy a zůstat doma. 

           Členské země EU musí výrazně navyšovat vojenské rozpočty na úkor životní úrovně, školství a investic do infrastruktury. Unijní ideologie si vkomponovala do svých opor představu velkého vojenského nepřítele na východě, stamiliardy na vyzbrojování pomalu vytlačují dosavadní hlavní ideologický hit zelenou ekonomiku. Rakousko se vždy chlubilo neutralitou, jeho neutralita měla velký význam, ukazovala na tvůrčí variabilitu evropské politiky. Výrazem velkého úpadku evropské politiky a ztrátou smyslu pro realitu je plánované přičlenění Rakouska k NATO. Před pár dny Rubio tvrdil, že Rusko má chatrnou konvenční armádu, s kterou by si poradily i leckteré evropské země, mají proto svědčit slabé ruské výsledky na Ukrajině. Bez jaderných zbraní by bylo vojensky nevýznamnou zemí. Všichni v EU se s Rubiem s radostí ztotožní, Rusko je přece apriori tak ubohé, ovšem k čemu potom masívní vyzbrojování? Vzájemně se to vylučuje, není to jediný rozpor v EU, ale tento stojí Evropany stamiliardy.
           Podle Rubia chatrné Rusko dnes vede válku s celým Západem a až na Čínu, Bělorusko a vysmívanou severní Koreu nemá žádného spojence. Středoasijské a kavkazské republiky jsou velmi perfidními spojenci, jak je vidět např. na Arménii a Ázerbájdžánu. Car Alexandr III kdysi prohlásil: "Rusko má jen dva spojence - armádu a vojenskou flotilu." Ministr zahraničí Lavrov na XI. všeruském mládežnickém fóru řekl, že poprvé ve své historii vede Rusko válku proti celému Západu a nemůže si dovolit žádnou slabost, připomněl, že i za první a druhé světové války mělo Rusko na Západě spojence.  Ministr řekl ruské mládeži, že požadavky Ruska jsou pořád stejné: garance bezpečnosti, nerozšiřování NATO na východ a obrana zájmů ruského obyvatelstva na Ukrajině. "Z těchto důvodů k speciální vojenské operaci neexistovala alternativa." 
        Podle Lavrova je Rusko obrovskou zemí a nejde mu o území, pro Rusko jsou daleko důležitější lidé, kteří tam žijí, jsou to nositelé ruské kultury, jazyka a ruského vzdělání, kteří chtějí v tomto duchu vychovávat své děti. Jejich práva jsou legitimním požadavkem. V Lavrovově vyvozování není zřejmá žádná chyba logického souzení, ani je nevyvrací konkrétní fakta. Co když má Lavrov pravdu? Logicky by to mělo přivodit Evropanovi  šok. Žijeme ve světě pokročilých komunikačních prostředků, Christopher Lasch psal, že by neměl být problém v naší době přiblížit i komplikovaný politický problém občanovi a přizvat ho k procesu generování aspoň aproximativní pravdy. V konkrétním případě organizovat panely diskuzí ruské a západní strany o problému a tímto procesem se přiblížit k podstatě rusko-ukrajinského střetu. Nesměl by to být běžný trapný diktát televizních moderátorek.  Lasch radil vůbec jim nedávat slovo, ale jednoduše stanovit spravedlivé střídání zástupců stran.