vance rim

Meze Trumpovy trpělivosti vyčerpány

Státní tajemník Rubio po jednání v Paříži s Macronem a dalšími unijními a ukrajinskými předáky v jednoduché sentenci perfektně uchopil celou podstatu evropskounijního pseudostátu, řekl, že Spojené státy se nebudou věčně zabývat Ukrajinou, "nebudeme se setkávat jen proto, abychom se setkávali, v něco doufat a vyvíjet úsilí jen kvůli úsilí, čekat na něco, co může nastat okamžitě.." Tajemník unijním pohlavárům vysvětlil, že Trumpova trpělivost má meze a pokud nebudou výsledky, USA vycouvají z mírových jednání.  Rubio prohlásil, že USA už s Ukrajinou ztratily roky a miliardy dolarů, před USA stojí nové výzvy, na kterém se musí administrativa koncentrovat. Dík intrikám unijních pohlavárů a sabotáži  Zelenského rychle taje zájem Američanů o mírová jednání. Rubiova charakteristika přesně vystihuje kořen evropskounijní katastrofy, ve všech možných oblastech od hnojení pokojových rostlin, používání mucholapek až po zahraniční politiku se organizují nekonečná žvanění impotentních a pamflet, který se z této impotence narodí se stane zákonem. Smyslem těchto nekonečných žvanění od tzv. parlamentu až po jednání ministerských škrabáků jsou jednání samotná, obsah uniká a výrazivo se zjednodušilo, forma zploštila, protože důvodem jednání není dynamika obsahu a názorový střet, ale mediální gesto.  

            Evropskounijní vládnoucí kasta by nejraději smetla Rusko ze zemského povrchu, naštěstí jim zbabělost a konzum zakódovaný v genech nedovolí bez amerického štítu vést dál válku, bez USA v zádech by se rychle octli v záběru ruských střel.  Ve čtvrtek byl ještě Rubio skeptický a v tomto duchu informoval i Lavrova, ale v pátek v Římě viceprezident Vance optimisticky prohlásil, že chce informovat ministerskou předsedkyni, že v posledních 24 hodinách se jednání s Ruskem a Ukrajinou posunulo a přináší ji velmi zajímavé informace, aniž věci dál upřesnil.
         Boje na východní Ukrajině přitvrdily, zodpovědný kyjevský generál informoval, že ukrajinská strana převzala od Rusů 909 zabitých vojáků, kolik těl předala Rusům z jasných důvodů generál neuvedl, koncem března to bylo 909 proti 43, nyní tu bude asi ještě horší. Válka je pozoruhodná tím, že jedna strana přišla o velká území a už nemá koho verbovat, měsíc za měsícem její pohlavár objíždí svět a prosí o zbraně a střelivo a druhá strana ještě nemobilizovala a nenasadila hlavní zbraně, přitom západní svět v jednom šiku  se stranou, která válku prohrála, se tváří, že budou rozhodovat o parametrech míru. Jak to nakonec bývá v každé válce, klíčem k míru i v ukrajinské válce jsou regiony, které po 2022 splynuly s Ruskem. Pokud Západ a Ukrajina nepochopí, že Rusko i kdyby mělo jít do atomové války se nikdy nových regionů nevzdá, válka potrvá dál a ukrajinské územní ztráty budou ještě větší.
        Nejspíš se věci definitivně rozseknou příští týden. V agentuře Tass se s odvoláním na zdroje v americké administrativě uvádí, že příští týden se mají v Londýně setkat  USA s evropskými spojenci kyjevského režimu, kde dojednají poslední body plánu zastavení palby a změkčení sankcí popř. uvolnění ruských financí blokovaných na Západě. Předloží se to Rusům s tím, že jde o konečné rozhodnutí. Tento plán nepočítá s žádnými evropskými mírotvorci, kteří nejsou s mírem slučitelní a obě strany nebudou vznášet reparační nároky, Ukrajina nebude mít právo rozmisťovat kromě pohraničníků vojenské jednotky do 50 km od linie příměří. Pokud Ukrajina plán nepřijme, USA z jednání vycouvají a zastaví pomoc. V kontextu širšího mírového plánu jsou Američané připraveni uznat ruskou kontrolu nad Krymem. Přijetí předloženého plánu znamená, že Rusko si ponechá kontrolu nad dobytým územím a vstup Ukrajiny do NATO též není na pořadu dne. USA uklidňují Kyjev, že přijetí plánu zastavení palby ještě neznamená, že konflikt se definitivně urovnal. V EAdaily dnes píší, že prezident Putin s tímto plánem souhlasí a pravděpodobně bude muset i  Zelenský. Putin podle vyjádření Witkoffa původně trval na přiznání ruské kontroly nad dobytým územím na východní Ukrajině, což v této fázi vyjednávání není reálné. Uznání Západu, komu co patří nebo nepatří, je zcela irelevantní, pokud by Rusko na to bralo zřetel, dávno by přestalo existovat.