harakiri mercosur

Senilní táhnou do války

Evropskounijní kasta se až příliš věrně podobá osazenstvu domova pro přestárlé generály v jednom Branaldově románu, senilní, syfilitičtí, paralytičtí generálové vytáhli z domova proti imaginárnímu nepříteli, který napadl Rakousko, aby k všeobecné zábavě okolních vesničanů skončili v nedaleké bažině. Turecko poníženě žádalo o členství v EU od 1987, proces se vlekl, občas se zdálo, že členství je na dosah, ale definitivně zkolaboval pro neúprosný odpor Angely Merkelové v 2018. Představa velké muslimské země v EU nebyla slučitelná s chápáním tradiční křesťanské Evropy, po pár letech vlády fašizoidní luzy se představa polodiktátora Erdogana a jeho lidí v Bruselu  nejeví až tak negativní. Nyní i unijní mainstream začíná vidět v Turecku bratra ve zbrani proti Rusům, na televizním serveru France24 se píše, že Turecko je důležitým dodavatel zbraní zemím EU, Turecko se podle francouzské televize konzistentně drží charty OSN o územní nedotknutelnosti států?! Za dodatečné sankce proti Rusku a víc dronů Ukrajině si Turecko může koupit vstupenku do unijního klubu. 

           Argentinský dopisovatel Il Sussidiaria Arturo Illia popisuje, jak vidí Jihoameričané evropskounijní harakiri. Jižní Amerika se zadrženým dechem sleduje, co se děje v Evropě. Jihoamerická vize Evropy se dala syntetizovat termínem "první svět", který je vždy na vzestupu. V jižní Americe a obzvlášť v Argentině se v průběhu let rozpoutal hon za dokumenty předků, kteří se na jih dostali v minulých imigračních vlnách, aby jim to usnadnilo imigraci opačným směrem než šli jejich předci. Evropská unie je ovšem velmi vzdálená duchu historických svazků národů obou kontinentů. Mnozí Jihoameričané, kteří přistáli v Evropě s nadějí na lepší život, byli zklamáni, zjišťují, že jejich výchozí jihoamerická situace zdaleka nebyla tak špatná.
         Rozhodnutí Evropské unie vyčlenit gigantických 800 miliard na vyzbrojení evropské armády, která neexistuje, se odrazilo na představě Evropy zničenější a ubožejší než kdykoliv předtím, vláčené Leyenovou a Macronem do války. Macron navíc otevřeně mluví o použití atomových zbraní způsobem jako by Putin a Rusko neexistovali. To všechno na úkor Evropanů, kteří utrpí obrovskými škrty v sociálních sektorech, spolu s nesmyslnou zelenou politikou to dovede mnoho států této podivné Unie do propastné ekonomické krize. V některých státech hospodářská krize už probíhá, v jižní Americe jen málokdo ví, že evropské státy nemají ve vlastních rukách nástroje ekonomické suverenity a řídí je bruselští byrokraté.
            V jihoamerických politických a ekonomických kruzích se na jedné straně čeká až se vyřeší spor ve stále víc "rozbité" EU o dohodě s Mercosurem a dohoda začne k velké výhodě jižní Ameriky fungovat. Jižní  Amerika se stane velkým dodavatelem zemědělských produktů do EU v epochálním divadle evropského harakiri. Právem se obáváme, že to skončí propastnou krizí, která dává tušit skutečnou "jihoamerikanizaci" starého kontinentu. Vzhledem k významným politickým změnám v USA, o něž usiluje Trump, jsme svědky procesu destrukce důležité části západního světa, destrukce probíhá zčásti i pod tlakem woke kultury. Jestli se starý kontinent  rychle neotevře hlubokým změnám a nedojde k obnovení Evropy národů, riskujeme ztrátu kultury, která navzdor všem problémům byla garantem pokroku.