Prezidentský systém
V dobové dezorientaci a sugescích není jasné, jestli stát Čechů má nějakou rozumnou možnost existovat jako suverénní nezávislý stát nebo to není v důsledku naší geografické polohy vůbec možné. Ve světě rozděleném na východní a západní blok jsme se domnívali, že je možná a výhodná neutralita, která garantuje suverenitu a národní nezávislost a soudilo se, že je to i ekonomicky optimální stav. V socialistické epoše by asi v každém otevřeném hlasování zvítězila idea neutrality. Po třiceti pěti letech vlády konzumní tmy a její pedagogiky idea neutrality a státní suverenity nemá ve společnosti šanci. Vládnoucí politický systém ztotožnil své vnitřní alternativy, které nejsou konzistentní s pojmem neutrality a státní nezávislosti, s politickými alternativami jako takovými, alternativy k politickému systému jsou vydávány za extrémistické a když už není vyhnutí, zakážou se jako protiústavní, jak vidět v Rumunsku a tomuto nebezpečí čelí i AfD v Německu. V posledních letech došlo v EU k velkému problému, vnitřní systémové alternativy přestaly být garancí nejen optimálního, ale i udržitelného fungování společnosti a nastoupila širokospektrální krize, systém přestal být schopen správných voleb. Je zřejmé, že k evropskounijnímu modelu omezených voleb dovedl Evropu kartel politických partají s podobnou stopou ve všech členských zemích. Zdá se, že politický systém založený na partajní struktuře se nikdy nevyhne osudové cestě k nějaké formě diktatury. Principiální politickou alternativou v EU je idea nezávislých států suverénně rozhodujících o svých záležitostech, idea se nabízí jako nejrozumnější řešení z všepohlcující evropskounijní krize, z pochopitelných důvodů ji vládnoucí režim musí odmítnout.
Podle ústavy sice občané mají právo se svobodné organizovat do stran, aby demokratickými metodami přispívali ke směrování národní politiky, ale v důsledku se politické směrování stalo monopolem politických partají, logicky to anuluje jednotnou národní akci. Tato ústavní konstrukce vylučuje z rozhodování každého, kdo nezapadá do její logiky. Politické volby provádí sekretariáty politických partají dnes už vesměs úplně ignorující mandát lidu. Ústava vyzdvihuje práva jednotlivce, ale veškerá aplikace tohoto práva je v rukou byrokratických sekretariátů politických partají prostřednictvím institucí systému "nepřímé demokracie."
Podle ústavy všichni občané mají volební právo, ale o všech veřejných funkcích počínaje poslanci rozhodují politické partaje. Costamagnova volba byla na straně prezidentského systému a systému přímých lidových preferencí při výběru kandidáta. Vlády vzešlé z partajního systému se vyznačují nestabilitou a programovými zradami. Princip vyslovení nedůvěry vládě není než maskou partajní politiky, nepřímá partajní demokracie není regulována projektem. Vláda politických partají je autoritatívní, strany dozorují a vykládají ústavu, prezidentský systém by jim odebral moc i kontrolu nad občanskou společností a zabránil by duchu msty, kterou politické partaje aplikují proti odpůrcům. .
Žádné komentáře:
Okomentovat