costamagna carlo

Prezidentský systém

V dobové dezorientaci a sugescích není jasné, jestli stát Čechů má nějakou rozumnou možnost existovat jako suverénní nezávislý stát nebo to není v důsledku naší geografické polohy vůbec možné. Ve světě rozděleném na východní a západní blok jsme se domnívali, že je možná a výhodná neutralita, která garantuje suverenitu a národní nezávislost a soudilo se, že je to i ekonomicky optimální stav. V socialistické epoše by asi v každém otevřeném hlasování zvítězila idea neutrality. Po třiceti pěti letech vlády konzumní tmy a její pedagogiky idea neutrality a státní suverenity nemá ve společnosti šanci. Vládnoucí politický systém ztotožnil své vnitřní alternativy, které nejsou konzistentní s pojmem neutrality a státní nezávislosti,  s  politickými alternativami jako takovými,  alternativy k politickému systému jsou vydávány za extrémistické a když už není vyhnutí, zakážou se jako protiústavní, jak vidět v Rumunsku a tomuto nebezpečí čelí i AfD v Německu. V posledních letech došlo v EU k velkému problému, vnitřní systémové alternativy přestaly být garancí nejen optimálního, ale i udržitelného fungování společnosti a nastoupila širokospektrální krize, systém přestal být schopen správných voleb. Je zřejmé, že k evropskounijnímu modelu omezených voleb dovedl Evropu kartel politických partají s podobnou stopou ve všech členských zemích. Zdá se, že politický systém založený na partajní struktuře se nikdy nevyhne osudové cestě k nějaké formě diktatury.  Principiální politickou alternativou v EU je idea nezávislých států suverénně rozhodujících o svých záležitostech, idea se nabízí jako nejrozumnější řešení z všepohlcující evropskounijní krize, z pochopitelných důvodů ji vládnoucí režim musí odmítnout. 

         V magazínu Destra Gennaro Malgieri evokuje ideje velkého italského právníka Carla Costamagna (1881-1965), který zpochybňoval vládu politických stran v poválečné Evropě, tuto cestu si automaticky vybralo i Česko po roce 1989. Costamagna předvídal důsledky partajní diktatury a argumentoval, že optimálnější volbou v evropských zemích by byl prezidentský systém. Costamagnův úhel pohledu byl jasný - poválečná italská a německá  ústava a podobně česká v 1989 byly koncipovány jako produkt republiky politických stran, který nebyl legitimizován lidem, ale aparáty politických stran. Ústavy se zrodily na kompletně vadném a právně neakceptovatelném argumentu politického stranictví, které je protichůdné myšlence "společného dobra" a v důsledcích narušuje národní jednotu. Tento koncept dal vznik "novým egoismům" cizích zájmům občanů a národa. Podle Costamagna politické partaje nemají kořeny v národní identitě, ale jsou indukovány vnější logikou. V ústavách chybí pozitivní koncept lidové organizace, ale nadsazuje se role politických stran. 
        Podle ústavy sice občané mají právo se svobodné organizovat do stran, aby demokratickými metodami přispívali ke směrování národní politiky, ale v důsledku se politické směrování stalo monopolem politických partají, logicky to anuluje jednotnou národní akci. Tato ústavní konstrukce vylučuje z rozhodování každého, kdo nezapadá do její logiky. Politické volby provádí sekretariáty politických partají dnes už vesměs úplně ignorující mandát lidu. Ústava vyzdvihuje práva jednotlivce, ale veškerá aplikace tohoto práva je v rukou byrokratických sekretariátů politických partají prostřednictvím institucí systému "nepřímé demokracie."
       Podle ústavy všichni občané mají volební právo, ale o všech veřejných funkcích počínaje poslanci rozhodují politické partaje. Costamagnova volba byla na straně prezidentského systému a systému přímých lidových preferencí při výběru kandidáta. Vlády vzešlé z partajního systému se vyznačují nestabilitou a programovými zradami. Princip vyslovení nedůvěry vládě není než maskou partajní politiky, nepřímá partajní demokracie není regulována projektem. Vláda politických partají je autoritatívní, strany dozorují a vykládají ústavu, prezidentský systém by jim odebral moc i kontrolu nad občanskou společností a zabránil by duchu msty, kterou politické partaje aplikují proti odpůrcům. .