fukuyama

Vše se mění...  

Filozof Fukuyama kdysi omylně předpovídal konec historie a věčný mír pod knutou amerického liberalismu, v článku ve Financial Times, který se hojně cituje, se filozof zreálnil, píše, že Američané odmítli liberalismus. Do filozofických floskulí zahalil zřejmé pravdy: druhé Trumpovo vítězství má úplně jiný charakter než v roce 2016, tenkrát šlo o náhodné zřetězení politických jevů a vyzdvižení neoblíbené Clintonové. Klasický liberalismus je doktrína, která má v centru důstojnost člověka, systém, který chrání práva člověka a limituje zásahy státu a institucí do privátní sféry. Ovšem za poslední půlstoletí tento základní impuls utrpěl dvě velká zkreslení, byla to neoliberalistická usurpace, tj. ekonomická doktrína, která absolutizovala trhy a destruovala možnosti vlád vládnout. Celkové bohatství planety narostlo, zatímco dělnická třída se pauperizovala, produkce se přesunula z tradičních oblastí průmyslové revoluce do Asie a dalších částí rozvojového světa. Druhý faktor, který podle Fukujamy Trumpa podpořil, woke liberalismus, který nemá zájem o dělnickou třídu, ale o marginalizované skupiny společnosti: rasové a sexuální menšiny atd. Státní moc byla čím dál víc využívána nikoliv ve službě nestranné spravedlnosti, ale k prosazování konkrétních zájmů těchto skupin. Fukuyama změny konstatuje, ale není z nich moc nadšený.           

        Publicista Victor Lenore ve Vozpopuli píše, že nejdůležitějším rysem dnešních dnů, které se často zdají tak šedivé a mizerné, je řada pozitivních změn v politice, ovšem jeho diagnóza staví na faktech, které mohou politická náhoda a manipulace unijního režimu lehce zvrátit. Před deseti lety vůdci Podemos ve Španělsku prohlašovali, že našli definitivní vakcínu proti pravici, a dnes je jejich hnutí v troskách. První kampaň  Voxu doprovázel nehorázný mediální cirkus, dnes je Vox třetí španělskou stranou. Le Pen začínal s 0,17% hlasů a nyní je RN nejvíc volenou stranou ve Francii. Ve stejném duchu Giorgia Meloni ctila tradicionalismus, aby se stala šéfkou vlády krajně pravicové inspirace. Meloni dnes navrhuje přenést hlavní město Unie do Říma, což by symbolizovalo, že nám víc záleží na tisíciletém historickém dědictví než na duchovně prázdné bruselské byrokracii. Prioritou politické hvězdy Orbána, neohroženého obránce "Boha, vlasti a rodiny", jsou národní tradice, proti Sorosově globalistickému pábení, ideologii LGTBIQ+  a otevřeným hranicím. Orbánův vliv v dnešním světě je enormní, od vlivu na lokální politiku až po návrhy, které má ve svém programu viceprezident USA J.D. Vance. Orbán spojuje teorii s praxí, je mužem činu, který dokáže zřídit autobusovou linku lifrující imigranty z centra Budapešti před kancelář Leyenové.  
            Lenore přičítá úspěch radikálních pravicových stran v politice jejich  pochopení, že lidská bytost potřebuje nejen svobodu, ale též silnou komunitu kolem, která podpoří její rozvoj. Dnes existuje řada silných autorů, kteří zajistí munici pravicové politice, jako Diego Fusaro, Chantal Delson, Ayaan Hirsi Ali, Roger Scruton atd., ale radikální pravice nevyrostla z teorií, ale dík praktickému politickému boji. Úspěch AfD není založen na intelektuálních debatách, ale na konkrétních praktických krocích, např. slíbili svým spoluobčanům, že je nebudou nutit vyhodit své staré kotle a koupit moderní verze podle fantazií ekologů. Ovšem bez silných intelektuálních pozic, se politická strana začne rozpouštět.  Americký teolog R.R. Reno píše v jedné eseji, že zažíváme návrat silných bohů: nacionalismus, populismus a důraz na budoucnost Západu. Po světové válce byly komunitní reflexe jako náboženství, vlastenectví a tradiční rodina považovány za podporu autoritářských režimů, které způsobily válku. Globalismus se pokusil tyto reflexe úplně eliminovat, do centra postavil kult svobody jednotlivce a kult trhu.