bock cote

Národní identita základem svobody v 21. století

Quebecký esejista Mathieu Bock-Côté ve Figaru o revoluci v americkém imperialismu. Esejista je velmi vlivný ve Francii i v Quebecu, kde též pravidelně publikuje, málokdo může svůj vliv odvozovat od talentu psaní a rozletu vidění jako on. Bašta evropské novinové perverze Le Monde  na jeho stíhání nasazuje nejlepší lidi a věnuje tomu dlouhé články. Ovšem i perverze Le Mondu dokáže být půvabná, Kanaďan má být Éricem Zemmourem s lidskou tváří, pohyby paží jako u Dona Quijota, zpěvný přízvuk, který otevírá lavinu vztažných vět navozujících naléhavé rozhořčení, které přesytí prostor pravicové televize, každý večer v sedm Mathieu Bock-Coté doslova zahltí obrazovku CNews. Kanaďan ovšem musí každou sobotu večer do Velkého randevu do Evropy 1. Jiná elóž by byla nesmyslná  a to už pravděpodobně ze závisti nenapsali, že  Bock-Côté je silně přítomný na stránkách Figara..

            V pátek ve Figaru Bock-Côté  píše o Trumpově geopolitické revoluci. Pod Trumpovým impulsem americký imperialismus rezignoval na svou univerzalistickou a mesianistickou roli 20. století. Doposavad explicitně sahal k predátorským a násilným prostředkům. Od své instalace v Bílém době Trump zahájil něco, co se musí nazvat geopolitickou revolucí. Nejdřív jsme ho viděli s velkými dravými ambicemi, když se chtěl zmocnit Grónska, z Kanady udělat 51. stát Unie a obnovit suverenitu USA nad Panamským průplavem. Nevíme kam až prezident hodlá jít, praktikuje deklarace, aby destabilizoval soupeře nebo partnery a dosáhl svého. Zdá se, že by si chtěl podřídit sousedy a v nějaké formě konstituovat severoamerické impérium. Nikdo by si neměl dělat iluze o tom, že jeho politika jsou jen prázdná gesta, protože Trumpova vize je založena na dvojí diagnóze. Za prvé, Amerika financovala od světové války ochranu svých spojenců až do bodu, že se zruinovala. Její hegemonistická pozice se obrátila proti ní samotné. Právě to ho tlačí, aby bral Evropu jako protektorát, až tak, že se angažoval s Vladimírem Putinem na nové Jaltě. Evropané jsou deprimováni, že je tam nepozval, ale pod jakou vlajkou by tam chtěli figurovat, jakou suverenitu vůbec mají? Trump je přesvědčen, že Amerika zaplatila posledních třicet let za volný obchod příliš velkou cenu a proto vsází na cla a na akceleraci reindustrializace USA.  
        Americký imperialismus abdikoval na univerzalistickou roli a dokonce se stává vysloveně dravým, což by mohlo v dlouhodobém horizontu proměnit trumpovskou zkušenost v odstrašující příklad, ale ve vnitřní politice to může být plodné. Uzavírají se tři historické cykly. První se otevřel koncem první světové války, vyznačoval se koncem kontinentálních impérií a Wilsonovým národním principem. Druhý je asociován vytvořením OSN po druhé světové válce, kdy se cílilo na co největší vkomponování řešení mezinárodních konfliktů do světového řádu. Po roce 1989 se  měl svět pacifikovat svobodným obchodem, kde rozdíly mezi národy a civilizacemi postupně vymizí. Tato fantazie vedla k právní a administrativní homogenizaci lidstva. Evropská unie je dnes už poslední, kdo tomu ještě věří.
          Trumpův imperialismus reaguje na stejné podněty jako iniciovalo Rusko Vladimíra Putina dlouho před ukrajinskou operací a dokonce ještě před začleněním Krymu do RF. Ruský komplex obklíčení není nový, ale nevysvětluje vše. Putin cílí na přímou nebo nepřímou restauraci ruské suverenity všude tam, kde se nachází ruská populace. Přišel čas impérií a místo národů se může zdát v tomto světě zmenšené, ovšem není to nic nového. Ve vrcholných dobách studené války se národy musely situovat do některého ze dvou ideologických bloků, nicméně to přežily, snažily se prosadit v mezerách silného systému. Gaullistická Francie dokonce chtěla být vlajkonošem národů. Je možné, že nové období Francii víc sedne než role zarputilé aktivistky za evropskounijní federalismus, který likviduje historickou roli Evropy, než aby jí dovoloval zaujmout v dějinách čestné místo. Evropa národů osvobozená od nynější technokratické bandy se může znovu prezentovat jako civilizace svobody. Identita národů je základem svobody v 21. století.