bayrou farage

Comeback

Po celoživotním čekání se François  Bayrou dočkal jedné ze dvou nejvyšších funkcí ve francouzském státě a pravděpodobně tam vydrží déle než jeho předchůdce, způsobit rychlý pád vlády si nedovolí ani opozice, ani Macron. Macronova politická slabost a nepopulárnost ve společnosti posilují jeho politickou pozici, i když Bayrou samotný spustí u většiny Francouzů mechanismus zívání. V případě François Bayrou vrcholí celoživotní politický sen politika, ale žádná paralelu s Dizraelim se tu nenajde, Disraeli čekal desetiletí na vrcholnou funkci a v podstatě, aniž o tom věděl, čekal na Disraeliho celou věčnost i britský lid. Ve Francii je to jinak, v čekárně na funkci na chodbě před Macronovou kanceláří na něho přišla řada. Bayrou symbolizuje úpadek liberalismu, kromě rádoby ušlechtilých falešných floskulí, se tam už nic nenajde. Bayrou zdědil liberální stranu po bývalém prezidentovi d´Estaignovi, který ještě dokázal vyvolat dojem, že liberalismus je v ekonomice a v politice nejobjektivnější metodou, která jediná je nejblíž vývojovému tepu, nikoho tenkrát nenapadlo, že je to jenom ideologie ze stejného depozitáře jako leninismus. Okamžitě po nominaci Bayrou velmi trefně prohlásil, že před ním stojí rozpočtové Himálaje, řekl, že deficit a dluh představují i morální problém. Profesor historie, který zná peripetie politiky jako málokdo, samozřejmě může i překvapit, ale vůdce strany Les Patriotes Florian Philippot k jeho jmenování napsal, že dřív než začneme mluvit o perspektivách, je třeba se podívat na jeho politickou cestu, musíme zaškrtnou všechna políčka u kvalit, které nenávidíme: unijní Evropan, islamo-kolaborant, horuje pro válku s Ruskem,, šílený covidista, atlantista, klima-fašista a zrádce národních zájmů.  

                V Británii se pozoruje nadějnější comeback nezastupitelného evropského politika Nigel Farage. Jeho strana Reform Party vyhrála další doplňovací volby do parlamentu v obvodu Blackbrook, významným rozdílem porazili reformisté labouristy, kteří tu drželi mandát řadu desetiletí. Reformisté přitahují voliče jak konzervativců, tak labouristů, jsou bombou v labouristických obvodech. Nigel Farage na okraj vítězství prohlásil, že jeho strana rezonuje s vůlí voličů v celé zemi, dodal, že strana se připravuje na příští všeobecné volby. Starmerova labouristická vláda stejně jako předchozí konzervativní vlády selhává před klíčovým britským problémem masovou imigrací. Pár měsíců po volbách a Starmer má velmi daleko k předvolebním slibům nejen v otázce imigrace, šokujícím způsobem snížil pomoc důchodcům, na zemědělce uvalil dědickou daň, přidá-li se k tomu silný fiskální tlak, zakládá to na volební porážku. Labouristé pár měsíců po velkém volebním vítězství v parlamentních volbách dnes figurují v průzkumech na třetím místě, Reform Party a konzervativci se dělí s 25% o první příčku, v jarních parlamentních volbách dostali reformisté 14% hlasů. Vzestupný politický trend je jednoznačně na straně reformistů, emigrují k nim i významní činovníci konzervativní strany.
          Mainstramový bulvár Guardian píše, že Farage přitahuje lidi, protože neřešitelné společenské problémy populisticky vydává za řešitelné, což je velmi bizarní logika, když jsou problémy neřešitelné, proč o nich tento bulvár píše a úplně se nevěnuje kohortám prince Harryho a sportu. Proč by neměl mít řešení Brity enormně zatěžující imigrační problém v rozsahu jaký Evropa zažila pouze po světové válce, v období červen 23 až červen 24 připutovalo do Británie rekordních 1,2 milionu lidí z cizích kontinentů a kultur, za posledních pět let se počty zpětinásobily. Britové pochopili ať vládne jakákoliv mainstreamová strana, problémy nejdou řešit a mluvit o nich je populistické. Podle Guardianu nyní i mnoho seriózních lidí soudí, že lepším příštím premiérem by byl Farage než konzervativní vůdkyně Kemi Badenochová. Když před půl rokem labouristé ve volbách dobyli konzervativní bašty v severní Anglii a Midlands, Guardian psal, že parlamentní vítězství labouristů je velkou naději pro pokrokové strany v celém světě, labouristé jsou slibnou bariérou proti populistické pravici. Po šesti měsících nadějná pokroková éra končí, problémem nebude pouze plnění nebo neplnění volebních slibů, ale svědčí to o krizi politického systému, který ztratil kapacitu efektivně organizovat společnost.
           Britský lid byl často v historii majákem pro jiné národy, pokud se k moci dostane antisystémová Reform Party, bude to velký příklad pro jiné. V posledních dnech počet členů Reform  Party narostl na rekordních sto tisíc z červnových 40 tisíc. Vedení strany oznámilo, že příští týden na tiskové konferenci Farage učiní "velké prohlášení". Předpokládá se, že půjde o hvězdné zběhnutí z jiné politické strany, může to být i milionový dar Elona Muska.