asad konec

Tsunami nad Evropou

Evropa se neutápí ani v energetické krizi, ani v ekonomické konkurenční krizi, ale v tsunami blbosti - globální rusofobka Kallasová se stala unijní ministryní zahraničí, o ni se vypráví, že na otázku, kde leží Afrika, odpoví na jih od Ruska, německá ministryně zahraničí se splete v počtu evropského obyvatelstva o půl miliardy, o blbosti Lipavského nejsou pochyby ani v poslední české putyce. Pro tyto kádry neexistuje historie a zeměpis a nic se neděje. Politolog Krastev se evidentně plete, ne evropský lid se podobá věčnému televiznímu divákovi, ale pro unijní pseudoelity je realita televizním sitcomem, kde stačí přepnout a jsme na jiném zábavném programu. V dobrém magazínu Argumenty a Fakta se píše, že na EU padl mor, Kallasová je Šarikovem (z Bulgakovy hry), který se z orgánů městské deratizace vyšplhal velmi vysoko. Válka s Ruskem až do vítězného konce! Abychom pochopili tragikomičnost bahna, do kterého jsem padli, je dobré citovat estonského generála Andruse Merila, v interview finským novinám řekl, že v případě nutnosti je estonská armáda připravena sama zničit estonská města, Rusům se nedostanou.., zničíme naše města a infrastrukturu, pokud vypukne válka, stejně tak budou zničena. Bylo by dobré vědět, který štáb estonské armády nebo NATO se zabývá problémem ničení vlastních měst? Po Asádově útěku z Damašku, propukla Kallasová v nadšení z velké porážky Ruska, která je podle ní hlavním přínosem kolapsu syrského režimu. Zítra bude muset rychle přepnout televizní kanál své pseudoreality. Kallasové, Lipavskému a spol. samozřejmě uniklo, že spolu s nimi jásají nad pádem Asádova režimu i talibové v Afghánistánu.

             Geopolitická perspektiva spojená s pádem syrského režimu je obtížně predikovatelná, nic není méně reálné než Natanjahův optimismus, s kterým spojuje Asádův pád, syrská hranice byla víc než padesát let jedinou neproblémovou izraelskou hranicí, pár kilometrů od syrských jednotek se nacházela izraelská střediska zimních sportů, lyžařům nic nehrozilo. Izrael pokud nějak přispěl k Asádovu pádu, si nepřipravil  dobrou budoucnost. Baasistický režim byl tvrdý, ovšem v této části světa se nic jiného netoleruje, navíc Asádi byli osvícenými tyrany, pocházeli z desetiprocentní alawitské menšiny, která má blíž k šiitskému směru islámu než v Sýrii většinové sunně, to byl asi důvod proč v Sýrii panoval jediný nadkonfesiální režim v muslimském světě. Syrské kláštery byli oblíbených místem nejen pro turisty, ale byli populární i mezi potenciálními italskými řeholníky. Nový režim bude jednoznačně islámský tvrdého sunnitského směru. Analýz spojeným s tak rychlým pádem režimu jsou přehršle, hlavní faktorem urychlení konce byla ztráta íránské podpory a v této situaci ani Rusko nemohlo Asádovi garantovat přežití. Udělení azylu Asádovi a jeho rodině bylo velkým Putinovým gestem. Liberální íránský prezident se de facto od Asáda distancoval, marně se domnívá, že se vloudí Západu do přízně, íránský liberál připravil Írán o vliv v Sýrii a v Libanonu a uvolnil mocenské místo v oblasti Turecku.
           8. prosince skončila padesátiletá vláda dynastie Asádů, džihadistická Hajat  Tahrir al-Cham uchvátila Aleppo, po pádu Aleppa se k džihadistům přidala Tureckem podporovaná Syrská národní armáda  a za deset dní se vzdalo i hlavní město. Asádem jmenovaná vláda zůstává až do sestavení nové vlády v úřadě, což svědčí o zkoordinovaném útoku proti alawitskému režimu. V Sýrii žije spousta etnických a náboženských menšin, jako Arméni, Asýrijci, Kurdové, Jezidé, Alawité atd, Sýrie potřebuje politické reformy, ale ty nemohou provádět džihadisté. Na European Conservative říká levantinec Rafael, který z bezpečnostních důvodů neuvedl pravé jméno, že Asádův režim nebyl schopen bojovat se západními sankcemi, lid tížil hlad a nedostatek léčiv. EU by se měla zbavit pokrytectví, její politici naříkají nad mrtvými v evropské válce, kterou sami financují,  stejně jako války na Blízkém východě. Dnes se opakuje v Sýrii něco, co jsme před lety zažili v Libyi, Tunisku, Iráku atd., zcela nezodpovědní západní politici napomohou pádu arabských vůdců, kteří byli hradbou proti islámismu. V roce 2015 s ruskou vojenskou pomocí Asád stabilizoval velkou část Sýrie, dnes zemi čekají roky nestability a bojů.
        Přes řadu komentářů a důvodů je jasné, že nejmarkantnějším důvodem Asádova konce byl rozklad syrské armády. Proč, když před pár lety džihadisty a turecké proxy síly velkolepě odrazila. Na to odpovídá v ruském Vzgladu vojenský expert Vadim Kozjulin. Syrská armáda se poslední roky proměnila v směs klanů, džihadisté udělali pro pád Asáda podstatné méně než sám. Asád a jeho tým se domnívali, že boj o moc byl už před lety vyhrán a pro modernizaci a rozvoj armády dlouhé roky nic neudělali. Armáda se stala sborem náčelníků, kde každý z nich měl svůj klan, nelíbilo se to ani vojákům, ani lidu.