75 let Německé demokratické republiky
7. října před pětasedmdesáti lety byl na území bývalé sovětské zóny v Německu proklamován stát dělníků a rolníků, jak ho nazývali vůdci, kteří mu pak až do 1989 vládli. Za dlouhé období existence NDR vůdcovské jádro strany, které se obměňovalo jen přirozeným úmrtím a tranférem do panteonu, nikdy ani o píď neustoupilo ze své tvrdé linie. V pocitovém zjednodušení - pokud člověk kdysi navštívil třeba Drážďany, pociťoval velké vzrušení, otvíral se mu neobyčejně zajímavý svět, od lidí, kultury, publikací až po kavárny, dnes při návštěvě Spolkové republiky přes multikulti bizarnost všude nuda a vyprázdnění bez zajímavosti, absurdně pouze v těch městech, kde se dochovalo něco z bývalé NDR panuje zajímavější atmosféra. Samozřejmě pocitová efemérnost neobstojí v racionálním hodnocení, ale může vnést pochybu do interpretací fašizoidního evropskounijního mainstreamu, jak to všechno bylo.
Komunističtí vůdci bývalé NDR byli jiné kádry komunistického hnutí než sovětům servilní českoslovenští komunisté, východoněmečtí vůdci spoludefinovali politiku východního bloku, Československo bylo prostým poddaným, konečně jako i dnes. V berlínském biografu Babylon na vzpomínkové akci promluvil poslední komunistický vůdce Egon Krenz, který by se nikdy za normálních okolností nemohl stát Honeckerovým nástupcem, byl totiž slabým a neoplýval vůdcovským potenciálem. Krenz kromě oslavných tirád na NDR vyjádřil uspokojení nad volebním výsledkem Sahry Wagenknechtové, což přičítal vlivu bývalé NDR. Krenz ocenil i premiéry Durynska, Saska a Braniborska, kde Wagenknechtová dosáhla volebního výsledku, kteří na rozdíl od ostatních předáků svých stran vyzývají k míru na Ukrajině. Totiž jinak s nimi Wagenknechtová nepůjde do koalice.
V Berliner Zeitung píše o bývalé NDR Maritta Adam-Tkalecová, její analýza je s pár výhradami extrapolovatelná i na české poměry. Hlavní aktéři devadesátých let Kohl, Waigel, Kinkel a Schauble pojistili vítězství západního modelu v bývalé NDR. V ekonomice to znamenalo, že padlo 9000 podniků s čtyřmi miliony zaměstnanci. Jak dnes víme počínání Treuhandu (západoněmecký byrokratický orgán transformující východní ekonomiku do západních poměrů) bylo chaotické, diletantské, občas podvod a hlavně ve prospěch západoněmecké konkurence. Privatizace za symbolickou cenu většinou vedená nekompetentními lidmi. Západoněmecká moc se proti východoněmecké elitě zachovala daleko brutálnějším způsobem než po válce k hitlerovské elitě. Bývalé východoněmecké elitní kádry byly úplně eliminovány. Po 34 letech sjednocení obou částí Německa, přehrada mezi nimi stále existuje: obyvatelé bývalé NDR jsou jiní. Když se bavíte s pamětníky devadesátých let, mluví o pocitech zdrcení a znásilnění. Nezaměstnanost přesáhla 20% a někde 25%. Po masakrech pracovních míst a podniků, přišla mládež místa, kde se školila a rostla.
Osudný společenský a ekonomický úpadek byl paralelně doprovázen zaváděním západoněmecké demokracie. Dost lidí na východě nemělo sílu bránit se podlým útokům ze Západu, než se nadáli bylo jejich vlastní společenství v rukách někoho jiného. Vše ovládli západní politické partaje, západní správci podniků a hrstka východoněmeckých lidí z malé politické scény ovládané hlavně pastory. Vše proběhlo hladce, protože zpočátku všechno vypadalo skvěle: auta, cestování, konzumní příležitosti. Svoboda užívání - od přeslazeného trpaslíka až po Ballermanna. Kdo viděl trochu dopředu, byl schopen odhadnout, co znamená převzetí všeho až do posledního rozhodovacího stupně někým cizím. Co znamená úplná eliminace pravomocí rozhodovat o sobě.
Úděsná likvidace NDR doprovázena nejdřív nevěřícným údivem, pak hrůzou a nakonec rozhořčením, přibližně v té době, kdy Dirk Oschmann a Katja Hoyer publikovali své knihy. Ať už to byla továrna na jeřáby Eberswalde, Elektromotorenwerk Wernigerode, Robotron, Berlin Kosmentik, Reichsbah, DDR Aussenhandel nebo diplomatický korpus - z těchto případů mluvila západní ignorance a arogance, pohrdání lidmi z NDR.
Byly pohrdavě odmítnuty i grandiózní vzdělávací snahy NDR, kdy stovky tisíc dětí malých lidí promovaly na univerzitách, staly se elektrotechnickými a technologickými experty atd. Co je to za zemi, která pohrdla dovednostmi a znalostmi milionů? Vzhledem k dnešnímu mizerného stavu školství, je tento kontrast o to markantnější. Nejnovější monitoring stavu školství mluví o hrozivém vývoji za posledních deset let. Praktický dopad - všude pokles výkonnosti a kompetencí. Do záběru západního nenávistného útoku proti Východu padly veškeré oblasti, kde potenciálně nebo fakticky byla NDR lepší než západní Německo. Právě zvrácení toho, co bylo v NDR pokrokové a co stálo za zachování, bylo cílem, zbavit NDR práva ve všech jejích existenčních částech. Ministr spravedlnosti Kinkel, předtím šéf bezpečnostní služby, nařídil západoněmeckým soudcům, aby delegitimizovali stranu SED.
První známky odporu se objevily již v devadesátých letech, lidé v malých městech hovořili o koloniálním převzetí jejich komunit. Později si stěžovali rodiče, děti nepoznaly v učebnicích popsanou zemi NDR. Na troskách neúspěšného sjednocení našla svoji základnu strana AfD a strana Wagenknechtové BSW. V roce 1989 se většina obyvatel NDR vzbouřila proti státu jedné strany z mnoha vážných důvodů, pojmenování těchto důvodů však neznamená přijmout lži, které se později ve velkém šířily bez jakéhokoliv zpochybnění. Triumfální tažení vítězů po 1989 hodně pokazilo.
V Berliner Zeitung píše o bývalé NDR Maritta Adam-Tkalecová, její analýza je s pár výhradami extrapolovatelná i na české poměry. Hlavní aktéři devadesátých let Kohl, Waigel, Kinkel a Schauble pojistili vítězství západního modelu v bývalé NDR. V ekonomice to znamenalo, že padlo 9000 podniků s čtyřmi miliony zaměstnanci. Jak dnes víme počínání Treuhandu (západoněmecký byrokratický orgán transformující východní ekonomiku do západních poměrů) bylo chaotické, diletantské, občas podvod a hlavně ve prospěch západoněmecké konkurence. Privatizace za symbolickou cenu většinou vedená nekompetentními lidmi. Západoněmecká moc se proti východoněmecké elitě zachovala daleko brutálnějším způsobem než po válce k hitlerovské elitě. Bývalé východoněmecké elitní kádry byly úplně eliminovány. Po 34 letech sjednocení obou částí Německa, přehrada mezi nimi stále existuje: obyvatelé bývalé NDR jsou jiní. Když se bavíte s pamětníky devadesátých let, mluví o pocitech zdrcení a znásilnění. Nezaměstnanost přesáhla 20% a někde 25%. Po masakrech pracovních míst a podniků, přišla mládež místa, kde se školila a rostla.
Osudný společenský a ekonomický úpadek byl paralelně doprovázen zaváděním západoněmecké demokracie. Dost lidí na východě nemělo sílu bránit se podlým útokům ze Západu, než se nadáli bylo jejich vlastní společenství v rukách někoho jiného. Vše ovládli západní politické partaje, západní správci podniků a hrstka východoněmeckých lidí z malé politické scény ovládané hlavně pastory. Vše proběhlo hladce, protože zpočátku všechno vypadalo skvěle: auta, cestování, konzumní příležitosti. Svoboda užívání - od přeslazeného trpaslíka až po Ballermanna. Kdo viděl trochu dopředu, byl schopen odhadnout, co znamená převzetí všeho až do posledního rozhodovacího stupně někým cizím. Co znamená úplná eliminace pravomocí rozhodovat o sobě.
Úděsná likvidace NDR doprovázena nejdřív nevěřícným údivem, pak hrůzou a nakonec rozhořčením, přibližně v té době, kdy Dirk Oschmann a Katja Hoyer publikovali své knihy. Ať už to byla továrna na jeřáby Eberswalde, Elektromotorenwerk Wernigerode, Robotron, Berlin Kosmentik, Reichsbah, DDR Aussenhandel nebo diplomatický korpus - z těchto případů mluvila západní ignorance a arogance, pohrdání lidmi z NDR.
Byly pohrdavě odmítnuty i grandiózní vzdělávací snahy NDR, kdy stovky tisíc dětí malých lidí promovaly na univerzitách, staly se elektrotechnickými a technologickými experty atd. Co je to za zemi, která pohrdla dovednostmi a znalostmi milionů? Vzhledem k dnešnímu mizerného stavu školství, je tento kontrast o to markantnější. Nejnovější monitoring stavu školství mluví o hrozivém vývoji za posledních deset let. Praktický dopad - všude pokles výkonnosti a kompetencí. Do záběru západního nenávistného útoku proti Východu padly veškeré oblasti, kde potenciálně nebo fakticky byla NDR lepší než západní Německo. Právě zvrácení toho, co bylo v NDR pokrokové a co stálo za zachování, bylo cílem, zbavit NDR práva ve všech jejích existenčních částech. Ministr spravedlnosti Kinkel, předtím šéf bezpečnostní služby, nařídil západoněmeckým soudcům, aby delegitimizovali stranu SED.
První známky odporu se objevily již v devadesátých letech, lidé v malých městech hovořili o koloniálním převzetí jejich komunit. Později si stěžovali rodiče, děti nepoznaly v učebnicích popsanou zemi NDR. Na troskách neúspěšného sjednocení našla svoji základnu strana AfD a strana Wagenknechtové BSW. V roce 1989 se většina obyvatel NDR vzbouřila proti státu jedné strany z mnoha vážných důvodů, pojmenování těchto důvodů však neznamená přijmout lži, které se později ve velkém šířily bez jakéhokoliv zpochybnění. Triumfální tažení vítězů po 1989 hodně pokazilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat