chesterton

Permanentní mutace

Partyzánům dominantní ideologie se velmi dobře daří zvrátit faktickou realitu, stačí krátké stupidní video, televizní šot nebo novinová zpráva, píše v italské Destra Emiliano Calemma. Podává jednoduché vysvětlení: desetiletí propagandy dnešních vítězů a desetiletí mlčení druhé strany. Vina je na obou stranách. V Itálii se ovšem druhá strana nikdy nevzdala a dnes to tu na rozdíl od Česka vypadá na pat. V Česku pravděpodobně dnešní dominantní ideologie ovládla pole ještě před politickými změnami 1989, po převratu trójské koně dominantní ideologie vítězů obsadily pole a naivní druhá strana začala chápat až za deset let. Antifaktografická realita se přece tak podobala realitě, jak nevěřit, že mezi novými pátečníky VH nesedí nový Čapek a v kruhu mistra se narodí velká literatura, po letech zjišťujeme, že se místo toho narodil kulturní paskvil. Jak nevěřit, že dobře vypadající amatéři vyvedou vlajkové lodě českého průmyslu do nových dálav nebo malí zemědělci pozvednou český venkov. Po desetiletích tohoto antifaktografického podvodu v Česku už žádná druhá strana neexistuje nebo je terminálně vyčerpaná.

          Calemma píše, že na počátku byla krev: tato velká pravda zmizela dnes z jakékoliv knihy, z jakékoliv televize a z myslí takzvané demokratické většiny. Krev chápaná jako spojení fundamentálních hodnot: země, lid, tradice. Klíčovou komponentou dominantní ideologie je rozbití pouta mezi krví, zemí, lidem a tradicí. Před první světovou válkou krev, země, lid a tradice charakterizovaly sounáležitost pospolitosti, představovaly neoddělitelné prvky, které vytvářely neměnný pojem vlasti. Člověk byl připraven pro to umřít. Byl připraven to udělat na základě uchopitelných tisíciletých prvků a pak přijde něco, co všichni známe, co vše transformuje do abstraktních konceptů. Absurdní vysvětlení, které převrátí přirozený řád věcí a neguje i biologickou podstatu. Evangeliem dnešní doby jsou tvrzení typu: „Nikdo nemůže rozhodnout, kým se cítíme; diverzita je síla atd...“ Mistrovsky se zdařilo všechno transformovat do abstraktních idejí, uřezaných od těla reality a v případě potřeby to dál formovat nebo deformovat. Vypadá to na komplikovaný koncept, ale není tomu tak, pokud chcete transformovat kopec, nebude to prakticky možné, pokud potřebujete změnit ideu, bude to snadné. Pokud je vše odtrženo od reality, je vždy možné to podle potřeby modifikovat.
       Pro politiky a influencery v žoldu dominantní ideologie je všechno abstraktní: manipulují nejen lidskými životy, ale celou realitou. Transformují tradice do pseudokulturního odvaru, založeného na konceptech, které nejsou reálné. Vždy bylo jasné, co je bílé a černé, co je muž a žena. Dneska je realita odstínem něčeho, všechno je variace na „Jsem, co chci“, všechno je aberantní dysmorfismus.  Země je idea a tedy nejsou nutné hranice. Lid se stal ideou a kultury a národy jsou vymazány. Tradice se proměňují v ideu a alternativní kultury se rodí podle rozmaru hrstky lidí. Nejvýznamnějším znakem doby je všeobecné šílenství, kde nic nemá podstatu a všechny formy jsou ve stavu permanentní mutace. Je absurdní, že těm, kteří ještě věří v tradice, zemi a lid by nějakým způsobem měli pomáhat politici, kteří je zastupují, to je vrcholná absurdita tohoto složitého společenského čtení. V tomto kolotoči politiků, partají a sloganů vychází vždy vítězně systém. Fluidní systém, který má ve svém středu velký neměnný oltář boha peněz a kolem galaxie vlivných skupin, které zajišťují, aby abstraktní metamorfní idea zvítězila nad sloupy tradice.
          „Všechno bude negováno, všechno se stane vírou. Budeme popírat existenci kamenů na cestě, pokud to bude dogma potvrzovat. Stane se racionálním si myslet, že žijeme ve snu; stane se znakem mystické moudrosti říkat, že jsme všichni probuzeni. A pak zapálíme ohně, abychom dosvědčili, že dvě a dvě jsou čtyři, vytasíme meče, abychom dokázali, že listy jsou zelené. A budeme muset bránit nejen neuvěřitelné ctnosti a moudrosti lidského života, ale ještě něco neuvěřitelnějšího: tento nesmírný a nemožný vesmír, který se nám dívá přímo do očí. Budeme muset bojovat za viditelné zázraky, jako by byly neviditelné. S podivnou odvahou se podíváme na trávu a nebe a budeme mezi těmi, kteří viděli a přesto uvěřili.“ (G. K. Chesterton).