brexit starmer

Promarněná příležitost

V evropském mainstreamu se často píše, že Brexit přivodil v Británii bezprecedentní krizi, pokud by to byla pravda, radost evropskounijních mainstreamových médií by měla vyšší obrátky. Moc se o krizi v Británii psát nemůže, protože Evropská unie prochází podobnou a z mnoha důvodů hlubší krizí. Běžně se soudí, že Británie, stejně jako celá Evropa, prochází krizovým obdobím vyvolaným pandemií a protiruskými sankcemi, je možné, že ekonomická a společenská krize v západních zemích žádnou krizí není, ale přirozeným stavem začínajícího rozkladu těchto společností. Antiruská sankční horlivost britské politiky, podobně jako české, krizové parametry umocnila. Serioznější političtí analytici se shodnou, že viníkem britské krize jsou mizerné elity konzervativní strany, které britský lid může celkem snadno vyměnit a v podzimních parlamentních volbách nahradit někým lepším, v evropskounijním systému podvázané demokracie to není možné. Nulová kapacita současných vládnoucích elit čelit ekonomickým a společenských problémům připomíná desetiletí před vládnutím Thatcherové, která vnesla do společnosti nový ekonomický i ideologický elán. Pouze technickými manévry, bez nové vitality, nelze dlouhodobě řešit jakýkoliv společenský problém, a v dnešní Evropě vypadají vitálně jen muslimští imigranti. 

        Britské parlamentní volby se mají konat až na podzim, ale cesta k nim je už dlouho dlážděná dvacetiprocentním náskokem labouristické strany před konzervativci a asi jen zázrak by to mohl změnit, Rishi Sunak kromě přehnané slušnosti žádným zázrakem není. Po třinácti letech v opozici se přece jenom labour party jeví vitálnější stranou než konzervativci a tentokrát se dojem střetává s realitou. V roce 1997 britský volič podlehl mediální sugesci a uvěřil, že John Major, v kterém byla úžasná konzervativní energie a perspektiva, je mužem minulosti a vsadil na okatou vitalitu dobře maskovaného politického zla Tony Blaira, který byl produktem politického woke liberalismu avant la letter. Poslední labouristická konference se nesla v duchu "nepotřebujeme žádného komedianta, ale dobrého manažera", pokud v komediantech nezapomněli na Blaira, tak se nespletli. Nominovaný ministr financí labouristům řekl, že bude železným kancléřem a vláda bude vládou rozpočtové disciplíny a determinace.
          Co se Britům tak nelíbí, že dokonce 65% z nich se domnívá, že by se mělo konat nové referendum o Brexitu. Nízký hospodářský růst, inflace, chátrající veřejné služby a celková pauperizace společnosti, to všechno se přikládá Brexitu, v Česku to všechno máme v dvojnásobné míře, přikládá se to Vladimíru Putinovi a Czexit až na výjimky nikdo nechce. V Británii se prohloubily krizové parametry poté, co země převzala kontrolu nad svou politikou a stala se opravdu suverénní zemí. Evropan postrádá noblesnost např. Afričanů, žádný Afričan nebude vinit svou nezávislost ze špatné prosperity a nebude požadovat návrat koloniální metropole, ale bude mu jasné, že vada je na straně lokálních politiků. K této triviální pravdě  má dnešní Evropan velmi daleko.
           Po odchodu evropské pracovní síly z Británie, v zemědělství, stavebnictví, dopravě a službách chybí pracovní síla, přitom nezaměstnanost narostla o procento na 4,2%. Klesla kupní síla obyvatel, v zemi se 14,5 milionu lidí řadí mezi chudé. Došlo ke katastrofě ve velmi citlivé oblasti, proti všem slibům a závazkům konzervativců každý rok trhá mimoevropská imigrace rekordy, v roce 2022 přišlo do země kolem 700 000 imigrantů, např. La Manche ilegálně překročilo 45 800 imigrantů.    
           Bývalý diplomat a dnes geopolitický konzultant François-Joseph Schichan ve Figaru píše, že britské negativní ekonomické ukazatele nelze přičítat jen Brexitu.  Podle diplomata poslední roky se v planetární rovině vyostřila ekonomická konkurence. Mnozí politici a komentátoři interpretují indikátory velmi lascivním způsobem jako důsledek demokratické volby Brexitu. Určitě vystoupení z EU sebou neslo transakční náklady, způsobené strukturálními změnami v ekonomice, ale zde není důvod vidět jádro britských problémů. Věci nejsou až tak negativní, Británie je druhou zemí v Evropě ve výši zahraničních investic, a tyto investice jsou strukturálně lepší než investice do Francie a Německa. Británie je hlavním pólem výzkumu např. v umělé inteligenci. City je nepostradatelným a stabilním finančním centrem evropského kontinentu, pouze marginální část pracovní síly se přesunula na kontinent. Ve Skotsku jsou nacionalisté na ústupu, severoirský problém je částečně vyřešen, volič obnovil důvěru v demokracii, což se manifestuje vysokou volební účastí. Žádné ekonomické zhroucení se nekoná. Británie neztratila ani prestiž a mezinárodní vliv, v některých částech světa, jako v tichomořské oblasti Asie, si vylepšila prestiž na úkor Francie. Konzervativní vlády v posledních letech chaoticky oscilovaly mezi různými formami Brexitu, a nezvládly masovou imigraci.   Periferní Anglie dala Johnsonovi vysokou důvěru, kterou konzervativní vlády zradily. Politická třída nebyla na výši změn, pro které Britové hlasovali, Britové nebyli pouze proti Evropské unii, ale byli i kritičtí k londýnským elitám odtržených od reality. Konzervativní vlády přivodily největší problém dnešní Británie, kterým je absence stability a společenské vize. Brexit není žádná potopa, ale promarněná příležitost, ignorování reality elitami je stejně problematické v Británii i v EU.