WSJournal ukrajina putin

Vynalézavost technokratů (ne v Česku).

Ve Wall Street Journal celkem objektivně analyzují významní američtí geostrategičtí odborníci Eugene Rumer a Andrew S. Weiss stav ukrajinské války, kterou vede na Ukrajině NATO s Ruskem, ovšem jejich závěry nejsou moc přesvědčivé.  Článek nazvali "Přišel čas skončit magický sen o ruské porážce." Putin má právo se domnívat, že čas je na jeho straně. Dlouho připravovaná ukrajinská ofenzíva neprorazila ruské linie, události na Blízkém východě dominují v amerických médiích i v politice a nadstranická podpora Ukrajině v Kongresu způsobila polarizaci a dysfunkci Kongresu, nemluvě o proputinovských pozicích prezidentského kandidáta Trumpa. V poli neexistují žádné signály, že by Rusko mohlo ztratit, to co dobylo. Ruská ekonomika měla problémy, ale zůstala funkční a po Prigožinově vzpouře se centrální moc paradoxně ještě víc upevnila. Operace na Ukrajině má vysokou podporu v ruském národě a ani elity se od Putina neodvrátily. Ruský obranný průmysl povýšil kapacity, i staré sovětské zbrojovky předčí západní ve výrobě nezbytných produktů jako je dělostřelecká munice. Technokraté, kteří řídí ruskou ekonomiku prokázali odolnost, přizpůsobivost a vynalézavost, na druhé straně Ukrajina je totálně závislá na západní pomoci. Putin může s uspokojením  nahlížet na své zahraničně politické úspěchy, Čína a Indie mu poskytly velmi významnou podporu. Putin netruchlil nad ztracenými trhy v Evropě a ani nad tím, že Čína dodržuje sankce, v krátkodobém horizontu souhlasil s rolí juniorského partnera v obchodních stycích s Čínou. 50% ruského importu má čínský původ. Putina podporují země "Globálního Jihu", konflikt na Ukrajině jde mimo jejich zájem, tyto země mají své zkušenosti s dvojí morálkou USA a Evropy.

             Půl roku před ukrajinskou operací podepsal Putin dokument "Strategie národní bezpečnosti Ruska" o dlouhodobé konfrontaci se Západem, dnes může s uspokojením říct národu, že jeho ideje realita potvrdila. S příchodem zimy ruská armáda pravděpodobně zahájí ofenzívu a zintenzívní raketové útoky na klíčovou infrastrukturu. Ruský lídr je rozhodnut přeměnit ve zbraně všechno, co má k dispozici, aby na Ukrajině vyhrál. Pokud nedojde k dohodě s Ruskem, poslední pozůstatky systému kontroly zbrojení roku 2026 definitivně zmizí a  mezi USA, Ruskem a Čínou se rozpoutají závody v jaderném vyzbrojování. Putin neopomine využít ani jeden problém, ať globální nebo regionální, ať je to válka Izraele s Hamasem, potravinová bezpečnost nebo klimatické otázky, všechno je schopen použít pro své vítězství ve střetu se Západem na Ukrajině. Tento stav věcí představuje pro západní vůdce bezprecedentní výzvu. Západní vůdci vydávali zbožná přání za realitu, slepě věřili sankcím, ukrajinské ofenzívě, sázeli na nové zbraně atd. V obdobích studené války západní vůdci nestavěli na tom, že se sovětský systém rozsype.
          Američtí analytici sice naznali, že válka je ve slepé uličce, Rusko evidentně nemůže prohrát, ukrajinský národ válka zdecimuje, ale v zásadě navrhují, i když obezřetně, pokračovat v kolejích staré politiky. Podle analytiků bude politika blokování protivníka dál stavět na sankcích, povýší se americký zbrojní průmysl včetně vyšších americko-evropských finančních příspěvků. Globální soupeření s Kremlem nebudou dobře investované americké zdroje, odsoudí USA k nesmyslné hře na permanentní hledání odpovědí na jakýkoliv projev ruského vlivu. Putinovo Rusko má podle analytiků jen málo z tvrdé síly a ideologické přitažlivosti SSSR, píší, že je v zájmu USA podporovat začlenění Ukrajiny do EU a podporovat ji i zbraněmi, ukrajinská rekonstrukce po válce musí být úkolem pro všechny její spojence. Vést seriozní jednání o ukončení války čeká podle analytiků až na Putinova nástupce.
       Vývody amerických analytiků nejsou ve shodě s premisami jejich úvah. Např. ruská role v potravinové bezpečnosti třetího světa neměla v sovětských ekonomických možnostech paralelu. Rusko ve strategické rovnováze se Západem nemá sice sílu bývalého socialistického bloku, může však sázet na účinný asymetrický styl odpovědí. Jak je to s ruskou silou se lze jen dohadovat z faktu, že v celé Evropě se nenajde jeden kiosek, kde by byly k dostání ruské noviny, ruská média emitovaná na Západ RT a Sputnik musely západní režimy brutálně zlikvidovat, špehování ruských ambasád a zastrašování vlastních občanů je pravděpodobně hlavním posláním bezpečnostních agentur západních zemí. Ani v obdobích studené války neprojevovaly východní vlády tak panický strach před  protivníkovými argumenty a nefalšovaly do takové míry zpravodajství druhé strany, jako to dnes dělá Západ. Le Monde, Times atd. byly běžně k dostání v několika kioscích v Praze. Vypadá to, že roli sovětského bloku dnes substituuje západní svět, pokud k tomu přímo nenebalil Goebbelsovu propagandu.