pesimismus perspektiva

Pesimistická perspektiva

Tempo čínského ekonomického růstu, které svět desetiletí obdivoval, poslední roky podstatně pokleslo. Mnozí experti to předvídali, od jistého stupně ekonomického rozvoje není vysoké růstové tempo udržitelné, chápe se to jako přirozený stav věcí. V ruském magazínu Expert má historik Grigorij Gerasimov  pro čínský útlum obecnější vysvětlení než je obligátní vysvětlení západních expertů, kteří kombinují realitní bublinu se stárnutím populace. Podle Gerasimova se ve 20. století objevilo několik zemí udivující ekonomické dynamiky, ale v konečné etapě žádná z těchto zemí nedokázala předehnat Západ. Kde je příčina jevu? Podle autora to není v ekonomice, ale v člověku. V člověku vězí klíč k dynamice historie, politiky, vědy i ekonomiky, všechny nové ideje jsou součástí jeho širší  kultury. Fyziologicky se všichni lidé podobají, ovšem rozvojový potenciál jednotlivých společností je různý. Vysvětlovalo se to klimatem, rozdílem v rasách atd. Úspěšnější společnosti nejsou úspěšnější procentem tvořivých lidí, všude je to podobné. Příčinou rozdílu je podle autora lidské vědomí v rámci světonázorového schematu. Z historie známe spoustu světonázorových typů: pohanský, mytologický, křesťanský, buddhistický, islámský atd. Národy různých světonázorů se vyvíjí různým tempem. Max Weber tvrdil, že v rozdílných představách spočívá důvod různé rozvojové dynamiky. 

           Poslední staletí racionalismus vytlačil náboženství na okraj společnosti, racionalismus se opírá o vědecký pohled na svět. Největší rozvojová tempa vykazují země, které dobře vstřebaly vědecké ideje. Poslední staletí vedla svět západní Evropa a USA a i dnes se na duchovní osnově těchto zemí formuje globální lidstvo budoucnosti. Západ má vůdčí roli ve vědě, technice, kultuře, vzdělávání a formuje obraz života. Ostatní země, i když jsou třeba negativní k západnímu pojetí života, volí západní vizi života společnosti ve vědě, v politice i v jiných aspektech. Tradiční hodnoty těchto společností na západní rozvojovou cestu nemají vliv. Dnes velká většina zemí kráčí po západní  rozvojové cestě. Velká část toho, co nás obklopuje během pracovní aktivity i v domově bylo vyvinuto na Západě, i když pak třeba vyrobeno v Číně. Jiné země mohou dosáhnout velkých tvůrčích vrcholů. ale ty se pohybují v liniích západních trendů. V Rusku a v SSSR bylo v mnoha oblastech dosaženo vysoké úrovně, Mendělejevovy objevy byly kolosální, ale chemie od něho nepochází, znamená to, že jeho objevy nepatří do první kategorie. Žák nemůže být lepší než učitel pokud kopíruje jeho cestu.
           Dnešní svět je definitivně formován Západem, do 20. století každá civilizace odkryla svou vlastní cestu, ovšem v globálním světě chtíc nechtíc všichni pochodují v linii nejefektivnější civilizace. V 1917 v Rusku zvítězil jeden ze západních směrů - komunismus, ale ani tato marxistická alternativní cesta nedovolila SSSR, aby předehnal Západ, i když některá desetiletí se SSSR rozvíjel rychleji než západní země. V osnově sovětských úspěchů ležely západní vědecké a technologické ideje. SSSR se nakonec ukázal méně efektivním než USA a západní Evropa. Podle Gerasimova bylo kopírování cizí cesty důvodem sovětského selhání v konkurenci se Západem, SSSR nebyl schopen odkrýt vlastní originální rozvojovou cestu. Originální byl pouze v kosmických a jaderných technologiích, v socialistickém realismu a plánovitém hospodářství, všechno ostatní mělo západní osnovu. Podobnou cestou prošlo Japonsko, v 1868 si zvolilo západní cestu. V základu japonského  zázraku šedesátých a sedmdesátých let bylo úspěšné kopírování, když si Japonsko osvojilo západní technologie, růstové tempo spadlo z 10% na 4%, dnes se Japonsko už vůbec nerozvíjí. Japonsku se stejně jako SSSR nepodařilo vytvořit  vlastní rozvojovou cestu, předehnat Západ na jeho vlastní cestě tyto země nemohly.
          Dnes se zdá, že v Číně se opakuje osud SSSR a Japonska. Do roku 2010 rostl čínský HDP o 10%, v paritě kupní síly je Čína první zemí na světě. Podle některých prognóz letošní čínský ekonomický růst klesne pod 5%. Pokud vyjdeme z historické paralely s Japonskem a se SSSR, zbývá Číně období 10-15 let nízkého ekonomického růstu než se růst úplně zastaví. V Číně to může znamenat katastrofu stejně jako v SSSR v období perestrojky. Čínské vedení má ovšem ještě dost času, aby předešlo katastrofickému sovětskému scénáři.
              Experti za nízkými růstovými tempy v SSSR viděli nízkou cenu ropy a náklady na zbrojení, v Japonsku to měly být finanční spekulace a přehřátí ekonomiky, v Číně krize realitního trhu. Ovšem rozvojové trajektorie těchto zemí jsou si velmi podobné. Rusko se od Petra I. pokouší stát západní zemí, za liberálními reformami následoval rozvrat samoděržaví a v roce 1991 se stát  úplně rozvrátil. Dnes se Rusko odvrací od liberalismu, tento trend nemůže být trvalým bez jasného pojímání toho, čím může společnost liberalismus nahradit.  Protože alternativní projekt zatím neexistuje, může to znamenat, že po skončení speciální vojenské operace začne nový cyklus ruského liberálního rozvoje. Rusko musí odkrýt vlastní rozvojovou cestu a definitivně se vzdálit od západního rozvojového  modelu.