Inflace letos 6%, příští rok pouze 2% (v Německu)
Posledních třicet let se podivným směrem deformovala česká národní psychologie, národ si vsugeroval vysoký stupeň nedostatečnosti, bez závislosti a podřízenosti na jiných v podstatě ve všech oblastech, nemůže stát existovat. Nemůžeme mít kvalitní učitele, musí jít o evropskounijní klony, nemáme sílu si vyrobit aspirin nebo papuče. Velmi nepříjemný je vysoký stupeň závislosti na německé ekonomice, z jejího rozkvětu jsme sice profitovali, ale o to horší máme dnes vyhlídky, německé ekonomické parametry nejsou dobré a konsekventně české jsou dvakrát tak špatné. Na stránkách kielského ekonomického institutu (IfW) se bilancuje stav německé ekonomiky, tamní odborníci to nevidí optimisticky, ale Čech po dvaceti letech evropskounijního ráje musí Němcům závidět i jejich dnešní bídu.
Německý průmyslový model přestal fungovat, v období vysoké úrokové míry a drahé energie se hospodářství prosazuje jen velmi obtížně. Dnešní hospodářský výkon je 3% pod úrovní období před vypuknutím covidové krize. Některá energeticky náročná odvětví nejsou rentabilní a nikdy už nebudou, německý export v důsledku vysoké úrokové míry trpí globálně slabými investicemi, ekonomická dynamika Číny je daleko pod očekáváním, slábnou i ekonomiky dalších ekonomicky důležitých zemí jako je jižní Korea. Drahé finance vedly k poklesu bytové výstavby o 3 %, příští rok se očekává 4% pokles. Při dnešní úrovni úrokových sazeb ceny staveb neodpovídají nákladům na financování, bez cenových korekcí se stavebnictví nerozjede. Podle prognóz, inflace v Německu příští rok výrazně poklesne, protože se zpomalí vzestupný trend cen a cena energie mírně klesne. Po letošních 6% inflace Německo může příští rok očekávat 2%, rozpočtový deficit z letošních 2,6 % klesne příští rok na 1,9 %.
Velmi dobrý francouzský ekonom Philippe Murer píše v Causeur, že ekonomický růst se odpařil v celé Evropě. Od roku 2017 rostlo Německo v průměru o 0,1% ročně, Itálie o 0,2 %, Francie o 0,5%, trochu lepší to bylo v Británii s 1%. Ekonomika starého kontinentu se zastavila, důvodem je vadná ekonomická politika kalibrovaná Bruselem, která dík politice volného obchodu ze zeměmi nízkých mezd vedla k deindustrializaci evropských zemí. Příčinu lze vidět i v relativní neexistenci inovativních odvětví a ve stárnutí evropské populace. Evropské státy se nachází ve velmi špatné ekonomické situaci: nulový růst, velké veřejné deficity a vysoké zadlužení. Evropskou odpovědí jsou nízké mzdy a uberizace. Ve Francii rok od roku každé pracovní místo generuje méně HDP, což je nevídané, od roku 2017 tento pokles činí 3%. Znamená to pomalé chudnutí populace, podobná situace je v ostatních evropských zemích. Po vypuknutí ukrajinské války se EU domnívala, že nejlepší podporou Ukrajině budou protiruské sankce, ovšem vidíme, že samotná Ukrajina klidně dál bere ruský plyn. Obchodní výměna s Ruskem umožňovala Evropě bez energetických zdrojů profitovat z nízké ceny energie. Sankce vedly k cenovému energetickému šoku a prohloubí deindustrializaci v Evropě, poklesne ekonomický růst a podíl dobře placených pracovních míst.
Kumulace chyb v ekonomické strategii nás vede k poznání, že ekonomický růst se neobnoví pokud se v Evropě nezmění ekonomický model. Je to ještě horší, životní podmínky mladých tak degradovaly, že následkem bude méně dětí a prohloubí se demografická krize. Špatný stav ekonomiky a demografie jdou ruku v ruce. Evropská unie je rozhodnuta pokračovat v této politice ať to stojí cokoliv, doporučila členským státům zastavit státní subvence na energii. Evropské ekonomice a stejně tak čínské se nedaří dobře, americké ekonomické parametry jsou lepší, ale je to zásluhou astronomického dluhu, což není udržitelné. Všechny tři velké ekonomické zóny nakonec synchronizují svůj ekonomický pokles. Evropa, kde ekonomický růst už neznají, zabředne do neřešitelných ekonomických a finančních problémů a nakonec i do sociálních a politických problémů. Podle statistiky již dnes 16% Francouzů trpí velkou potravinovou nouzi. EU dnes vynakládá 750 miliard na postcovidový plán obnovy, jeho dopady na ekonomiku jsou slabší než negativní kompenzační faktory. Bohužel evropskounijní politická třída, která byla zvyklá na automatický ekonomický růst a je schopná tak akorát plodit kouřové clony (relativizovat problém spíš než řešit nebo manipulovat informacemi) nepochopila rozsah problémů, které Evropu ohrožují, tato třída nemůže nabídnout dobré řešení.
Velmi dobrý francouzský ekonom Philippe Murer píše v Causeur, že ekonomický růst se odpařil v celé Evropě. Od roku 2017 rostlo Německo v průměru o 0,1% ročně, Itálie o 0,2 %, Francie o 0,5%, trochu lepší to bylo v Británii s 1%. Ekonomika starého kontinentu se zastavila, důvodem je vadná ekonomická politika kalibrovaná Bruselem, která dík politice volného obchodu ze zeměmi nízkých mezd vedla k deindustrializaci evropských zemí. Příčinu lze vidět i v relativní neexistenci inovativních odvětví a ve stárnutí evropské populace. Evropské státy se nachází ve velmi špatné ekonomické situaci: nulový růst, velké veřejné deficity a vysoké zadlužení. Evropskou odpovědí jsou nízké mzdy a uberizace. Ve Francii rok od roku každé pracovní místo generuje méně HDP, což je nevídané, od roku 2017 tento pokles činí 3%. Znamená to pomalé chudnutí populace, podobná situace je v ostatních evropských zemích. Po vypuknutí ukrajinské války se EU domnívala, že nejlepší podporou Ukrajině budou protiruské sankce, ovšem vidíme, že samotná Ukrajina klidně dál bere ruský plyn. Obchodní výměna s Ruskem umožňovala Evropě bez energetických zdrojů profitovat z nízké ceny energie. Sankce vedly k cenovému energetickému šoku a prohloubí deindustrializaci v Evropě, poklesne ekonomický růst a podíl dobře placených pracovních míst.
Kumulace chyb v ekonomické strategii nás vede k poznání, že ekonomický růst se neobnoví pokud se v Evropě nezmění ekonomický model. Je to ještě horší, životní podmínky mladých tak degradovaly, že následkem bude méně dětí a prohloubí se demografická krize. Špatný stav ekonomiky a demografie jdou ruku v ruce. Evropská unie je rozhodnuta pokračovat v této politice ať to stojí cokoliv, doporučila členským státům zastavit státní subvence na energii. Evropské ekonomice a stejně tak čínské se nedaří dobře, americké ekonomické parametry jsou lepší, ale je to zásluhou astronomického dluhu, což není udržitelné. Všechny tři velké ekonomické zóny nakonec synchronizují svůj ekonomický pokles. Evropa, kde ekonomický růst už neznají, zabředne do neřešitelných ekonomických a finančních problémů a nakonec i do sociálních a politických problémů. Podle statistiky již dnes 16% Francouzů trpí velkou potravinovou nouzi. EU dnes vynakládá 750 miliard na postcovidový plán obnovy, jeho dopady na ekonomiku jsou slabší než negativní kompenzační faktory. Bohužel evropskounijní politická třída, která byla zvyklá na automatický ekonomický růst a je schopná tak akorát plodit kouřové clony (relativizovat problém spíš než řešit nebo manipulovat informacemi) nepochopila rozsah problémů, které Evropu ohrožují, tato třída nemůže nabídnout dobré řešení.
Žádné komentáře:
Okomentovat