cid reconquista

Reconquista

 Jak se říká, historie se opakuje, ale s metodami je to horší, na prolhanost, korupci a život v opulentním nezaslouženém nadbytku evropskounijních mocných, nemůžeme vzít palcát husitských bojovníků. Navíc když dáváme velkou prioritu konzumnímu náboženství. Ještě komplikovanější to bude u Reconquisty, hrůzná představa, bojujete pět set let za pravdu. Reconquista evokuje slavnou španělskou minulost, kdy Hispánci na Maurech zpátky dobyli Španělsko. Staletí se tato událost chápala jako velký civilizační počin, který zachránil křesťanstvo a uvedl Evropu na cestu sedm set let trvajícího vzestupu a pokroku, na konci této historické periody se nacházíme. Reconquista inspirovala Erica Zemmoura, pojmenoval po ní svou stranu, a domnívá se, že je možná z muslimských rukou zpátky reconquista Francie. Spíš je pravděpodobnější, že Francie a celý západní svět zmizí z dějin, zdegenerovaly do té míry, že na jejich choroby neexistuje žádný lék. Filozof Michel Onfray říká, nic nás nemůže zachránit, ale konec musíme nést důstojně. Což se děje, ničeho jiného není evropskounijní člověk schopen, ale tato  důstojnost se nebezpečně podobá zbabělosti. Redakce dobrého pravicového časopisu Causseur uvedla článek svého dopisovatele Jean-Paul Brighelliho tím, že novinářský kolektiv časopisu tvoří rozumní lidé, kteří jsou zcela oddáni ideji civilního míru, ale Brighelli píše velmi dobře a je amatérem historických románů a tak je třeba chápat jeho úvahu. Redakce nedoporučuje žádné násilné metody místo politiky.

          Největší píšící španělský spisovatel Arturo Pérez Reverte publikoval historický román Sidi. Román ze života Ruy Dìaz de Vivary, kterému se v některých zemích přezdívá Cid. Cid byl nejznámějším z velkých kapitánů 11. století, kteří vedli poslední fázi Reconquisty. Tedy znovudobytí španělského teritoria anektovaného Maury od omeyyadské invaze do visogotského Španělska v 8. století. Znovudobytí začalo už v roce 722 vítězstvím u Covadongy a končilo dobytím Granady v 1492. Cordóbský kalifát padl v 1031. Cidova epopej je nejsilnějším momentem tohoto boje spojeného s dobytím Valencie roku 1094 a porážkou Almoravidů. Román je to tvrdý a krvavý, spisovateli se podařilo pozoruhodným způsobem otevřít duši tehdejšího křesťanského bojovníka. Román rozehrává v čtenáři dvojí rovinu historičnosti: to co se odehrává v 11. století v Zaragoze je varováním proti současnému islámu. "Je to svatá válka, idioti..." Francouzské televizní kanály se od počátku léta trápí hledáním závěrů z válečných scén ve francouzských městech. Podobně se to ptaly v 2005, jaká lekce se vyvodila z nepokojů v Clichy-sous-Bois a v Monntfermeil: subvence, dotace, rekonstrukce zanedbaných čtvrtí, sociální výbory pomoci atd. Gérard Collomb (bývalý ministr vnitra) varoval: Dnes žijeme vedle sebe... Bojím se, že zítra to bude tváří v tvář." Některé politické strany bůhvíco očekávají když dávají apriori za pravdu násilníkům a jejich poslanci se účastní nepovolených manifestací, které by málo zodpovědná vláda měla rozehnat a zavřít jejich strůjce. Mélenchon (vůdce levičáků), který se považuje za Robespierra, by se měl zamyslet nad tím, co jakobíni a jejich přátelé  provedli v roce 1793.  
         Přišel čas zahájit velkou reconquistu ztraceného teritoria republiky. Čtvrť po čtvrti, ulici po ulici -  najde se dost důvodů zničit tu architekturu, která padesát let neprodukovala než neštěstí, drogy, segregaci, komunitarismus a islámskou separaci. Je absolutně nutné rozptýlit tuto populaci, která není integrovatelná pokud žije v ghettech. Musí se rozptýlit po celém teritoriu, v malých skupinách se musí poslat do vymřelých dědit, aby je revitalizovaly. Jejich děti je nutné poslat do jiných škol v heterogenním prostředí, aby se mohlo skončit s jejich nároky na halal a ramadan, které vnucují i ostatním, kteří nejsou muslimy. Pro demografické začlenění této populace by bylo optimální jiné řešení: integrace pomocí školského systému, za podmínky, že se školství hloubkově reformuje. K tomu je potřeba kladný postoj učitelů, kteří často projevují nadšení pro LFI (levičáci).
           Stejně tak je nutné definitivně zakázat oblečení nebo jiné vyjádření příslušnosti  k zemím písku. U sebe doma může každý vyznávat, co chce, kámen z nebe, zaječí nožku nebo cedník na špagety. Doma se může každý zahalit od hlavy k patě třeba igelitkami na odpad. Ale ne na ulici. Muslimští bratři, kteří mohou vnutit Sorboně anulování konference, musí být nelítostně pronásledováni, protože jejich učení je v rozporu s ústavou. Nesmí se jim dát veřejný prostor na šíření jejich propagandy. Existuje jenom jedna pravda: Republika. Všechno co neguje Republiku a Francii musí být eradikováno. Kdysi jsme byli zemí, která se sjednotila proti anglické invazi, proti pruským armádám a proti nacistickým okupantům. Musíme se sjednotit proti strůjcům násilí a obhájcům komunitarismu.
        Přišel čas reconquisty, ne nutně metodami Cida Campeadora, ale s dostatečným přesvědčením, abychom dali nepříteli na vědomí, že žerty skončily. Stát musí zahájit tuto reconquistu a občané ji musí podpořit, včetně muslimů, kteří chtějí žít v pokojné Francii. Pérez Reverte přesvědčivě ukazuje, jak se dokázala spojit muslimská království s křesťanskými, aby mohla skoncovat s vlastními extrémisty. Jsi se mnou nebo proti mně - to je všechno.