satan

Velký pátek

Kolem dokola zažíváme velmi mizerné období, člověk se pod tíhou fakt vrátil do politiky aniž by chtěl. Národní zrada vládnoucí kasty spojená s čím dál víc otevřenější brutalitou je tak strašná, že jsou možná jenom dvě východiska, buď se nechat vládnoucími ukřižovat nebo tvrdý politický boj. Trpět s Kristem je dnes řešením méně akceptovatelným než hromadná konverze k islámu, zbývá tedy politický boj. Výjimečně se v dnešní epoše ztotožnil mravní satanismus s politickým, což neplatilo v Kristově době, jak víme z podobenství s mincí, Kristus nepovažoval Tiberia za satana. Materializovaný satan z biblického ráje, pokušitel v evangeliích nebo z Goetheho Fausta nevyznívají až tak negativně, totiž tyto satanské formy jsou v motoru dějinného pohybu, bez hada-satana bychom se už mohli v ráji nudit. V potu tváře, Adamovi toto boží poselství sdělil anděl, ale nikdy poté to člověk nepovažoval za úplně tragické. To totálně tragické a satanské je jinde.

         Těžko se rozšifrovává pokušitel v evangeliích, sv. Řehoř z Nisy má zajímavé řešení: bůh satana obelhal, satan věděl, že Kristus je syn boží, ale nevěděl nebo nebyl schopen pochopit, že na zemi je bohočlověk pouze člověkem. Chápeme tedy tohoto satana jako jistou hnací složku našeho dějinného pohybu, což ovšem není opravdový satan, bůh nám nedaroval nic satanského, satana si teprve na konci věků stvoří člověk sám. A jsou nebezpečné signály, že v této periodě času se tam nacházíme. Skutečný satan je rozplizlé neestetické magma, které nemá ani tolik důstojnosti, aby bylo nicotou. Satan je pouhé přitakání hmotě, je to pouhá existence, která se nezbortí, protože ji udržuje sebechtíč. Dnešní západní člověk se ztrivializoval a podstatně zredukoval svoji dějinnou variabilitu k úrovni nejjednodušší konzumní podstaty. Rozplizlá vše-politika západní doby netrpěla konkurenci a pohltila všechny lidské kvality a přišel věk satana. Opravdového satana, ani pokušitele, ani Mefistofela, zdá se, že přichází opravdový satan s politickým předvojem českých satanských služek, které můžeme vidět denně v televizi.
          V předvečer Velkého pátku místo olivové snítky míru satanská inkarnace Blinken v interview v Ouest-France vyjevil, že nejbližší dny začne ukrajinská ofenzíva, Ukrajina už akumulovala dost zbraní, aby mohla zvítězit. Podle Blinkena útok je rozhodnutím demokracie, prezident Zelenský prý plní vůli ukrajinského národa a s pomocí USA a dalších zemí zvítězí. Jakou demokratickou vůli má Blinken na mysli? Z diskuzí s  Ukrajinci v Praze vyplývá, že k Zelenskému se hlásí každý desátý a ve většině případů se domnívají, že na ukrajinských tělech válčí USA s Ruskem. Blinken a jemu podobní eskalovali válku až k bodu, který se dotýká Božího tvoření, Bůh sice slíbil, že potopu už nikdy nevyvolá, ale v ještě infernálnější podobě ji vyvolá v podobě amerického satanismu člověk sám. Kde je naděje, že dějiny nad satanem zvítězí? Ovšem jakými mukami zoufalství museli procházet apoštolové mezi třetí hodinou v pátek odpoledne a nedělním ránem?