bruno le maire

Aspoň romány..

Zpráva poněkud bizarní, ale Čech musí závidět. Francouzský tisk je plný ekonomických katastrof, lidé v ulicích jsou čím dál zuřivější a téměř hrozí revoluce a třetí persona vlády ministr financí Bruno le Maire publikuje za poslední čtyři roky už pátý román, tvrdí, že s nadbytkem inteligence se nemůže omezovat pouze na budovu ministerstva financí. V estrádním televizním pořadu histrionský ministr mluvil o svém velkém talentu psát romány. Dnes ho kritizuje řada novin, kdyby aspoň psal romány o ekonomice, ale poslední román publikovaný u renomovaného Gallimarda "Americká fuga" je o hudbě, o kulturním šoku mezi východem a západem, román je reflexí o křehkosti bytí, komentoval ministr v televizi svůj román. Jednou z klíčových postav románu je velký pianista Vladimír Horowitz. Ministr na Twitteru napsal, že má přímo vášeň pro romány, ale jinak je oddán práci pro Francii v rezortu financí. Levicový poslanec Thomas Portes nemá moc pochopení pro ministrovy romány: "Inflace exploduje, miliony lidí škudlí na jídle, nemají na nájem. Země vede boj proti důchodové reformě a ministr během úřadování v těchto těžkých časech dopsal pátý román..." Pravicové RiposteLaique napsaly, že román přichází právě včas, aby Francouzům s amnésií připomněl, jak moc si z nich dělají Macron a jeho mafie nestydatou legraci.   Ministryně Schiappa je už za posledních šest let na desáté knize.

                  Bizarní, nicméně Čech musí Francouzům závidět, ministři ne s nadbytkem inteligence, ale s těžkým inteligenční deficitem, že by někdo z nich byl schopen napsat román, nemůže být řeč. Fiala sice sbastlil několik svazků instruktážních propagandistických sloganů, ale za knihy ke čtení to nebudou vydávat ani studenti MU. Vášně českých poskoků zahraničních struktur nejsou jenom nestoudné, ale hanebné, antinárodní politiku nejperverznější dimenze vydávají za normální stav věcí. Česká ministerstva by líp fungovala kdyby ministři této vlády do práce vůbec nechodili. Česká normalita dnešních dní v  rozsahu perverze předčí období Bilakovské normalizace, cesta k nějakému přirozenému stavu věci bude velmi obtížná a bolestivá.
         Ve Francii to opravdu vře, problémem zdaleka není důchodová reforma, ani neschopný prezident. Filozof Pierre-Henri Tavoillot píše ve Figaru, že doba požaduje po občanovi, aby považoval za normální to, co normální není. Země se astronomicky zadlužuje, ale maistream se tváří, že peníze se někde najdou. Je normální, že práva člověka ve společnosti se transformovala v práva člověka proti společnosti. Arendt i Orwell popsali totalitní systém jako sklon ke kompletní inverzi: absurdno se stává realitou a realita absurdní. Mainstream artikuluje trojí provinění Francouzů: sociální, koloniální a environmentální. Elity si podle filozofa mohou dovolit luxus sebenenávisti, protože  jejich materiální standard je zajištěn. Tato elita pohodlně usazená na hříchu, který si kultivuje, vytváří anormální normalitu nebo dnes už normální anormalitu, která dovádí většinu k zoufalství.  Proč má vůbec občan volit, když politika rezignuje na samotnou politiku, proč volit moralizátory, kteří přiznávají svou bezmocnost.