filorusky zakon

Filoruský zákon

Zákony mohou být různé, liberální, antiliberální, fašistické, proti svobodě tisku, proimigrační, antiimigrační, atd. Hlavně by ale měly pramenit v lidové vůli, měly by vyvěrat z bytostných potřeb lidu a z hlubiny pevné víry, která tvoří duši národa, tak nějak to formuloval OyGasset v "Dějiny jako systém". Jako příklad smysluplného zákona uvádí ustavení tribunátu v Římě, tribun lidu mohl zrušit i rozhodnutí Senátu a byl uzdou vládnoucím, zákon v této fazóně je  něco vznešeného. V Česku si na to nehrajeme, už taky z toho důvodů, že jiný velikán Horác napsal, že zákony nežijí bez mravů, což lze považovat za velký sociologický princip, v českém protektorátě politický systém nestavíme na mravech, ale na diktátě odjinud. Devadesát procent českých zákonů, jak se  často uvádí, je pouhým místním rozpracováním evropskounijních befelů. Pokud by český zákon preferoval český zájem nebo se z nějakého důvodu znelíbil bruselské vrchnosti, oznámkuje ho vrchnost jako antiliberální a v první fázi demokratického přesvědčování sebere dotace.

           V posledních dnech se objevil v nadpisech západního mainstramového tisku inovativní termín filoruský zákon. Od prvních řádek je jasné, že zločinná podstata filoruského zákona přetrumfne antiliberální termín, tentokrát výjimečně nejde přímo o prachy a mamon, ale o spravedlivou očistnou nenávist. Ovšem když se zamyslíme nad navrhovaným gruzínským zákon, je zřejmé, že český politický systém by ke zkvalitnění na prvním místě potřeboval něco podobného, seznam zahraničních organizací, které financemi ovlivňují a manipulují českým politickým systémem až do té míry, že je na pokraji zborcení. Gruzínská vláda předložila před pár týdny v parlamentu návrh zákona o registraci organizací placených zahraničím, vláda je považuje za agenty zahraničního vlivu. Po několika dnech protestů v Tbilisi organizovaných právě těmito organizacemi a prozápadní opozicí, vláda stáhla předlohu zákona. Mládežnické bojůvky Saakašviliho strany se na počátku demonstrací pokoušely vyvolat násilné střety s bezpečnostními složkami chránícími parlament.  Duchem moc neoplývající Borell z bruselské dálavy viděl: "Gruzínci vyšli do ulic, aby vyjádřili demokratické aspirace..." Ve fašizoidním vidění reality se bruselský pohlavár domnívá, že pokud zákon nekopíruje bruselské nebo americké pokyny, je nutně antidemokratický. Gruzínská tzv. liberální opozice a studenti manifestovali proti zákonu a v duchu gruzínského Majdanu požadovali i pád vlády. Předseda vlády Irakli Garibasvili má být podezřelý ze sympatií k Rusku proto, že navrhuje registraci zahraničních agentů. Přitom podobné zákony platí v USA, a v EU v různé formě platí ještě něco tvrdšího, zákony, které mají podobu legislativní hysterie. Zákon je asi filoruský proto, že Rusové v Gruzii nikoho nefinancují, mají tradiční podporu v části populace i bez financování,  registrovat by se museli trojští koně z USA a EU. Předevčírem vyšly na bulvár Rustaveli tisíce lidí, kteří naopak protestují proti západnímu vměšování do gruzínských záležitostí a destruktivnímu vlivu západu, zcela v demokratickém duchu požadují referendum o zákonu.
           Gruzínský senátor Irakli Kobachidze tvrdí, že Klub Franklin, který financuje Atlas Network, organizuje protesty studentů ze Svobodné univerzity a z Univerzity Gruzie, kde má v rukách universitní administrativu. Podle Kobachidzeho se na těchto univerzitách propaguje liberální fašismus a Saakašviliho partaj. Předseda vlády Irakli Garibasvili prohlásil, že pokud povládne jeho strana Gruzínský sen,  v Gruzii se neotevře druhá fronta proti Rusku, o což usiluje opozice, průzkumy ukazují, že by volby současnou vládu ve funkci potvrdily. Bývalý Saakašviliho ministr vnitra Merabisvili naopak říká, že pokud se opozice dostane k moci, Gruzie bude s Ruskem válčit, a o to asi v celém sporu jde. Profesor Tbiliské státní univerzity Ramoz Cakvarelidze vysvětluje, že Saakašvilimu Národnímu hnutí se nepodařilo destabilizovat situaci, kdyby vládnoucí moc neodvolala návrh zákona, liberální opozice by organizovala výbuch násilí. Profesor se domnívá, že když prozápadní opozice nenašla v první vlně sílu na státní převrat, obtížně se jí to podaří nyní. Opozice doufala, že se stažením zákona se jí podaří docílit pád vlády a osvobození Saakašviliho, nepodařilo se to, po stažení zákona se část protestujících domnívala, že cíle bylo dosaženo a odešla domů.