Desetiletí nerozborné evropskounijní družby
Přátelství na věčné časy a nikdy jinak, jeden tento nesmysl skončil před třiceti lety, ale bohužel okamžitě se narodil nový a ještě hnusnější, protože jako v Bradburyho povídce nám už téměř všem zežloutly oči, lásku k dovezenému fašo systému studenti pomocných až vysokých škol spolu se školícím personálem a pražští nefachčenko bohužel nepředstírají. Německo a Polsko by mohly soutěžit o pozici 51. státu americké Unie nebo o roli nejservilnějšího zámořského území této imperialistické velmoci, je zábavné pozorovat, jak se ze zrady této role vzájemně obviňují. Roky Evropské unie nejenže nesetřely jejich vzájemnou animozitu, ale naopak dosahuje nečekaných zábavných vrcholů. Národní podstata je něco, o čemž se dá jen spekulovat, někdo tvrdí, že národ v dnešní fazoně se opírá o Herbartovy ideje, půjde to asi mnohem hlouběji, někam až do mytických časů. Obludný sokl u Kouřimi by mohl být na stopě národního problému, když tam čteme, že bratr Lech sbalil kufry a táhl dál, podvědomě si oddechneme. O sympatiích k oběma uvedeným národům víme své, žádná Evropská unie nás s nimi nikdy nesbratří, což je známo i jejím ideologům, proto ta snaha pohlavárů Evropské unie o národní anihilaci.
Polské státní médium TVP Info zveřejnilo počátkem února článek s nadpisem: "Německo-největší nepřítel Evropy", mimořádně tentokrát zapomněli Poláci na Rusko. Německý časopis Compact komentoval polské výpady proti Německu odkazem na knižní edici: "Polská zamlčená vina - zločiny na Němcích od Versailles až po odsun." Poláci tradičně deformují historii, což je v posledních letech i pražskou zvyklostí, zamlčená spoluúčast Poláků na nejhrůznější genocidě všech dob proti židovskému národu je dokonce posvěcená zákonem, nikdy nezmiňují, že za třetinu svého státu vděčí otci národů Stalinovi, nikdy dopředu nezmiňují územní požadavky, které v budoucnosti v příhodné době hodlají vznést proti českému státu atd.
Elem Chintski píše v Compactu, že autor protiněmeckých článků v polském tisku David Wildstein není žádná nula, ale velmi vlivný žurnalista ve vnitropolských diskuzích. Mediálně reprezentuje elitu strany PiS a ke svým tezím nepřišel sám o sobě, čtenářské veřejnosti předkládá eskalující interpretaci fakt. Berlínskou vládu vykresluje jako vládu barevných idiotů, a všechny předchozí vlády včetně Helmuta Kohla vydává za spiklenecké kolektivy, které minimálně od roku 1991 za zády Varšavy a Washingtonu uzavírají s Moskvou tajná mocenská spojenectví. Až do současnosti.
Všechny německé dodávky zbraní Kyjevu, veškeré finance, které tam Německo poslalo a dokonce i ukrajinští uprchlíci v Německu, jsou podle polského novináře německou lstí nebo podvodem ke kamuflování pravých záměrů Berlína. Němci prý mají záměr okamžitě po konci války, co nejrychleji obnovit obchodní styky s Moskvou. Což je v očích polské politické věrchušky velký zločin.
Wildstein evidentně vykazuje velmi slabé znalosti německé ústavy a principů suverenity, autonomie a svobody jednání národního státu, píše Elem Chintsky. Navíc polský propagandista zaměňuje stát Fridricha II. a Bismarckův stát s dnešním US subjektem, který se jmenuje Spolková republika. Wildstein velkoryse připisuje dnešnímu Berlínu prostor k jednání a galaktické myšlenky státní svobody, což ovšem ukazuje na jeho kulhající informace a nevěrohodnost vývodů. Schröderovi a Merkelové šlo jednoduše o levný plyn z Ruska, aby podpořili německé hospodářství a při dalším prodeji plynu chtivým sousedům, jako Polsko, stát získal ještě pár feniků navíc. Velmi jednoduché vysvětlení.
Poláci z pragmatických hospodářských záležitostí zbastlili ideologické konstrukce pro veřejné sdělovací prostředky, německý akademický sektor má mít pod kontrolou Gasprom. Nic není dál od pravdy. Pokud by Wildstein ovládal němčinu, bylo by mu jasné, jaká nenávist ke všemu ruskému panuje v německých médiích - např. pořady Markuse Lanze v ZDF, stejně tak fakt, že v Berlíně ani v nejmenším nikoho nezajímá, kdo vyhodil do povětří Nord Stream. Pokud by Berlín hrál tuto geopolitickou hru, jak ji Wildstein popisuje, a snažil se za každou cenu prosadit národní zájmy a odvážil se zlomit v polských očích svaté spojenectví s USA, pak by fakta vypadala diametrálně odlišně. To se ale neděje...
Pokud by sankce byly opravdu laxní, pak by mohla platit Widsteinova šablona o rusofilních sabotérech, ovšem poslední balíčky sankcí se dotkly hranice bolesti v celé Evropě, nejen v Německu. Pro polské vedení se věci pohybují moc pomalu, a jejich naléhavost se násobí mizivými vyhlídkami na vítězství v Kyjevě. Půjde-li to tak dál, Polsko brzo praskne ve švech. Co vidí prezident Duda: "Když vidím "ruskij mir", vidím bídu,, otroctví a ksindl lidi. Co by mělo být normálně spojeno nýty, je spojeno drátem nebo provázkem. Rusko světu ukázalo, že všechny příběhy o konci dějin a příběhy o míru jsou absolutním snem.." Duda dál vysvětluje, že mezi Polskem a EU na jedné straně a Ruskem na druhé straně, musí být postavena hradba až k mrakům. Jakékoliv nároky proti Rusku jsou podle Dudy spravedlivé. Železná hradba se určitě postaví, zatím se neví, kde geograficky bude stát. Nehorázné ego polské vládnoucí elity USA se zaslíbením hýčkají. Americký velvyslanec v Polsku Brzezinski vícekrát podtrhl, že Polsko bylo zdaleka první, které proti Rusku reagovalo. Brzezinski je synem neblaze proslulého architekta dnešní ukrajinské války Zbigniewa Brzezinského. Konzervativní Mysl Polska v jednom komentáři analyzuje kolik Ukrajinců, kteří dorazili do Polska, si do hostitelské země odneslo svůj nacistický odkaz. Kdysi samotní němečtí nacisté byli šokováni řáděním ukrajinských fašistických UPA a OUN na polském obyvatelstvu, tyto dějiny dnešní polští a ukrajinští vládci raději obchází. Traumatizující historickou pravdu se snaží polští vládci hluboko zahrabat, ale stejně to povede k detonaci v občanské společnosti. Symboly a památníky minulosti se dnes v Polsku čím dál víc vynořují a přispívají k novému čtení situace.
Elem Chintski píše v Compactu, že autor protiněmeckých článků v polském tisku David Wildstein není žádná nula, ale velmi vlivný žurnalista ve vnitropolských diskuzích. Mediálně reprezentuje elitu strany PiS a ke svým tezím nepřišel sám o sobě, čtenářské veřejnosti předkládá eskalující interpretaci fakt. Berlínskou vládu vykresluje jako vládu barevných idiotů, a všechny předchozí vlády včetně Helmuta Kohla vydává za spiklenecké kolektivy, které minimálně od roku 1991 za zády Varšavy a Washingtonu uzavírají s Moskvou tajná mocenská spojenectví. Až do současnosti.
Všechny německé dodávky zbraní Kyjevu, veškeré finance, které tam Německo poslalo a dokonce i ukrajinští uprchlíci v Německu, jsou podle polského novináře německou lstí nebo podvodem ke kamuflování pravých záměrů Berlína. Němci prý mají záměr okamžitě po konci války, co nejrychleji obnovit obchodní styky s Moskvou. Což je v očích polské politické věrchušky velký zločin.
Wildstein evidentně vykazuje velmi slabé znalosti německé ústavy a principů suverenity, autonomie a svobody jednání národního státu, píše Elem Chintsky. Navíc polský propagandista zaměňuje stát Fridricha II. a Bismarckův stát s dnešním US subjektem, který se jmenuje Spolková republika. Wildstein velkoryse připisuje dnešnímu Berlínu prostor k jednání a galaktické myšlenky státní svobody, což ovšem ukazuje na jeho kulhající informace a nevěrohodnost vývodů. Schröderovi a Merkelové šlo jednoduše o levný plyn z Ruska, aby podpořili německé hospodářství a při dalším prodeji plynu chtivým sousedům, jako Polsko, stát získal ještě pár feniků navíc. Velmi jednoduché vysvětlení.
Poláci z pragmatických hospodářských záležitostí zbastlili ideologické konstrukce pro veřejné sdělovací prostředky, německý akademický sektor má mít pod kontrolou Gasprom. Nic není dál od pravdy. Pokud by Wildstein ovládal němčinu, bylo by mu jasné, jaká nenávist ke všemu ruskému panuje v německých médiích - např. pořady Markuse Lanze v ZDF, stejně tak fakt, že v Berlíně ani v nejmenším nikoho nezajímá, kdo vyhodil do povětří Nord Stream. Pokud by Berlín hrál tuto geopolitickou hru, jak ji Wildstein popisuje, a snažil se za každou cenu prosadit národní zájmy a odvážil se zlomit v polských očích svaté spojenectví s USA, pak by fakta vypadala diametrálně odlišně. To se ale neděje...
Pokud by sankce byly opravdu laxní, pak by mohla platit Widsteinova šablona o rusofilních sabotérech, ovšem poslední balíčky sankcí se dotkly hranice bolesti v celé Evropě, nejen v Německu. Pro polské vedení se věci pohybují moc pomalu, a jejich naléhavost se násobí mizivými vyhlídkami na vítězství v Kyjevě. Půjde-li to tak dál, Polsko brzo praskne ve švech. Co vidí prezident Duda: "Když vidím "ruskij mir", vidím bídu,, otroctví a ksindl lidi. Co by mělo být normálně spojeno nýty, je spojeno drátem nebo provázkem. Rusko světu ukázalo, že všechny příběhy o konci dějin a příběhy o míru jsou absolutním snem.." Duda dál vysvětluje, že mezi Polskem a EU na jedné straně a Ruskem na druhé straně, musí být postavena hradba až k mrakům. Jakékoliv nároky proti Rusku jsou podle Dudy spravedlivé. Železná hradba se určitě postaví, zatím se neví, kde geograficky bude stát. Nehorázné ego polské vládnoucí elity USA se zaslíbením hýčkají. Americký velvyslanec v Polsku Brzezinski vícekrát podtrhl, že Polsko bylo zdaleka první, které proti Rusku reagovalo. Brzezinski je synem neblaze proslulého architekta dnešní ukrajinské války Zbigniewa Brzezinského. Konzervativní Mysl Polska v jednom komentáři analyzuje kolik Ukrajinců, kteří dorazili do Polska, si do hostitelské země odneslo svůj nacistický odkaz. Kdysi samotní němečtí nacisté byli šokováni řáděním ukrajinských fašistických UPA a OUN na polském obyvatelstvu, tyto dějiny dnešní polští a ukrajinští vládci raději obchází. Traumatizující historickou pravdu se snaží polští vládci hluboko zahrabat, ale stejně to povede k detonaci v občanské společnosti. Symboly a památníky minulosti se dnes v Polsku čím dál víc vynořují a přispívají k novému čtení situace.
Žádné komentáře:
Okomentovat