ukrajina porto salte

Těch historických paralel

Dlouhé roky má každodenně Porto Salte od půl osmé do deváté na řeckém SkaiRadio pravidelnou relaci, v sobotu si zve v Horizontech historie velké znalce řeckých dějin. Poslech těchto podkastů, které jsou k dispozici na stránkách rádia, uvede do kvalitnější vzdělanostní kategorie než nabízí pražská uni se Sorbonou, sorbonští profesoři to nejlepší, co o Řecku pochytili, ventilují právě v sobotních pořadech Porta Salteho. Dnes ráno si Porto Salte pozval britského historika a spisovatele Miltona Gilese, diskutovali o jeho knize "Ztracený ráj", mapující maloasijskou katastrofu 1922. Kniha je v Řecku vydávána za jedno z nejlépe zdokumentovaných děl o tragické události kontinentálního rozsahu. V září 1922 vstoupila turecká armáda do kosmopolitní převážně řecké Smyrny a následoval exodus milionu Řeků z celé Malé Asie, který ukončil jejich několika tisíciletou přítomnost. Dodnes tato událost Řecko traumatizuje. Soužití Řeků a Turků, navíc podmíněné náboženským rozdílem, je příkladem síly národního charakteru, buď se národ vynuluje a rozplyne v janičárech silnějšího souseda nebo nadnárodního celku jako je EU, nebo dějinotvorně existuje a v tom případě musí volit adekvátní elitu, aby ho dobře vedla dějinnými peripetiemi. Turecký Ataturk byl adekvátní, řecký král Konstantin a Venizelos neobstáli. Historik v pořadu srovnal tehdejší tragedii s dnešní válkou na Ukrajině. Ve dvacátých letech Británie Řeky vyzbrojovala a potencovala jejich ambice až do tragického vyvrcholení, pak ovšem dala přednost obchodním perspektivám s novou tureckou republikou. Podle historika podobně dnes země NATO zneužívají Ukrajinu pro své zájmy, až do úplného zničení země, podobně jako tenkrát.

        Mír na Ukrajině v nedohlednu, prezident Putin vyhlásil 36hodinový klid zbraní, který druhá strana nepřijala, reakce Západu je projevem bizarního strachu, že by k míru skutečně mohlo dojít. Německá ministryně zahraničí Baerbocková novoroční klid zbraní odmítla, na twitteru uvedla, "Pokud by chtěl Putin mír, stáhl by vojáky do Ruska a válka by skončila, evidentně chce po příměří pokračovat ve válčení." Evropskounijní vládci mohou vyplodit jakýkoliv blábol a nic se nestane. Třicet šest hodin klidu zbraní přinese jen třicet šest hodin klidu, nic víc, to je každému jasné kromě Baerbockové. Vždycky se ve válce vyhlásil klid zbraní, minimálně, aby obě strany mohly posbírat své mrtvé, ovšem Baerbocková by musela taky něco číst. Poslední tabu padlo a přiblížili jsme se atomovému konci, za kulisami západních mocných se něco děje, západní země dodají Ukrajině moderní typy tanků, šéf ukrajinské tajné služby Budanov mluví o amerických Bradley, Francouzi dodají AMX 10-RC a německá vláda rozhoduje o dodávkách Leopard 2.   
            Zdá se, že válka je jedinou možností řešení konfliktu, neexistuje interval pro mírová vyjednávání. Rusové, mnohokrát vyjádřili zájem na mírových jednáních, západní rétorika pokud mluví o míru, pak má podobu totálního vítězství nad Ruskem. Masakr branců v Makajevce zradikalizoval ruské veřejné mínění, ne proti válce, ale naopak. V Rusku se probouzí duch, který v minulosti zabezpečil vítězství nad sebesilnějším soupeřem a umožnil národní přežití. Pokud je "Matka vlast v ohrožení", nejsou Rusové porazitelní, dlouho se zdálo, že Putin nedokáže probudit tohoto národního ducha. Pokud Rusové čtou liberální západní plány, co s Ruskem po vítězné válce, je jim jasné, že jde o národní přežití a liberál se stává nadávkou. Jde o přežití, a pak se bojuje až do konce. Speciální operace, která na počátku neměla být válkou, se proměnila v nekompromisní nebezpečnou válku mezi Ruskem a USA plus jejich pěšáci.