Kořenový národ
Fdesouche je zajímavý informační portál, F-de-souche, něco jako původem Francouzi, nemyslí se tím barva pleti, ale spolupatřičnost k francouzskému duchovnímu a hodnotovému světu. Portál existuje už řadu let a vyznačuje se tím, že mu i bez reklamy stále roste sledovanost a v informační záplavě se vepsal do obecného povědomí. Ve zpravodajství se omezuje na nekomentovaná informační fakta takového druhu, že se komentují samotná. Něco jako každodenní hodinové informace z války. Z dlouholeté války, do které Francouze vtáhla jejich politická elita od dob Giscarda d´Estaigne, která se časem proměnila v degenerovaný málo elitní puch, který nakonec pohltil celou Evropu, ani Francouzi, ani Evropa už nemají kapacitu se od tohoto puchu, ať už si říká jakkoliv, osvobodit.
Fdesouche se dá chápat jako černá kronika masové imigrace. Např. na Sylvestra ve Francii 690 podpálených aut; na Mayotte velké skupiny mladších 12 let vyzbrojené mačetami terorizují obyvatele, kterým nezbývá nic jiného než se taky ozbrojit; v Reims 34letá žena bodnuta do krku při joggingu v lese, pachatel Afghánec; v centru Toulouse pokus o znásilnění mladé ženy za bílého dne; Carcassone, Marokánec krátce po opuštění vězení napadl dva policisty atd. Samozřejmě nikdo nebude na straně podpalovačů aut, rychlých operátorů nožů a mužů znásilňujících ženy, ovšem jak už se dlouho vede tato válka, může to zlomit perspektivu a v černé kronice se dá vyčíst i něco nadějnějšího. Asi lidská psyché samotná člověku neumožní, aby se dlouhodobě ztotožňoval se zbabělostí stáda do kterého patří a které se dobrovolně odevzdá ještě zbabělejší pseudoelitě. Absurdně v tomto aspektu má k původní idei kořenového národa Gallů blíž podpalovač aut než stádní ovce, Gallové byli na prvním místě odvážní.
Masovou imigrací přišly do Evropy spousty lidí, ale pořád je to zlomek k původnímu obyvatelstvu, imigrant pokud jedná, ať kriminálně nebo konformně, musí z mnoha důvodů v sobě odkrýt energetický zdroj jednání, překonat bariéru strachu a studu, který člověk vždy cítí v cizím prostředí, které je navíc přesvědčené o své nadřazenosti (jsme přece tak úžasní, černí nemají Cimrmana). Nemají nakonec tito kriminálníci s nožem historické poslání nás osvobodit od pseudoelitního puchu, který nám vládne, samozřejmě se vším všudy, pokud to nevyburcuje naši zbabělost a neprobudí stopy tradičních hodnot v našem duchu, není nereálné, že oni zde povládnou. Mají kvalitu, kterou už nemáme. V které arabské zemi, by si vládnoucí dovolili tak bezostyšným způsobem vnutit lidu zájem amerického hegemona na úkor blaha vlastního lidu, jako to dělá Fiala, Černochová a spol. Desítky miliard americkým zbrojovkám a superiorita zájmu jiného státu nad vlastním by vyvolaly v Arabistánu revoluci. Arabové se za Palestince modlí, finance jim proudí z EU.
Např. nelze nemít jisté sympatie pro mladého Afghánce, který s nožem vstoupil do pracovního úřadu v Dijonu, personál po prvním velkém úleku rychle nabral odvahu, mladík hrozil sebeupálením a rozplakal se. Důvody se dají jenom tušit. Kvůli tomuto světu riskoval život ve Středomoří, obětoval rodinné peníze, aby svoji zdravou energii a mládí promrhal v evropskounijní duchovní bídě, svět, kde žena má právo na vlastní lůno a chlap se nechá přeoperovat, kde vládne totální i jemu lehce rozpoznatelná lež, není a nikdy nebude jeho světem. Fdesouche ukazuje, že Evropa je ve válce a dnes se pomalu ztrácí dojem, kdo za koho bojuje. Evropa se otevřela civilizací nezatížené populaci, která má jinou, často instinktivní morálku, která není oslabovaná žádnými politickými tabu, která ovšem v sobě nemají vůbec nic morálního.
Kdysi v osmdesátých letech hvězdná Anne Sinclair interviewovala v televizi marockého krále Hasana II., bohužel v politice se dnes nenajde obdoba tohoto krále a v televizi obdoba Anne Siclair. Liberalismem otrávený prezident d´Estaing otevřel ve velkém francouzské hranice, král na otázku Sinclairové, zdali si přeje integraci Marokánců ve Francii odpověděl. "Nenazývám to integrací, není mi sympatické, když se někdo o to někdo pokouší, totiž nikdy se neintegrují, protože to nejde, možné je to pouze mezi Evropany. Mohu vás ujistit, že se nikdy nestanou Francouzi." Hasan II. byl jedním z nejinteligentnějších státníků posledního století a vynikal neparalelním typem odvahy.
Masovou imigrací přišly do Evropy spousty lidí, ale pořád je to zlomek k původnímu obyvatelstvu, imigrant pokud jedná, ať kriminálně nebo konformně, musí z mnoha důvodů v sobě odkrýt energetický zdroj jednání, překonat bariéru strachu a studu, který člověk vždy cítí v cizím prostředí, které je navíc přesvědčené o své nadřazenosti (jsme přece tak úžasní, černí nemají Cimrmana). Nemají nakonec tito kriminálníci s nožem historické poslání nás osvobodit od pseudoelitního puchu, který nám vládne, samozřejmě se vším všudy, pokud to nevyburcuje naši zbabělost a neprobudí stopy tradičních hodnot v našem duchu, není nereálné, že oni zde povládnou. Mají kvalitu, kterou už nemáme. V které arabské zemi, by si vládnoucí dovolili tak bezostyšným způsobem vnutit lidu zájem amerického hegemona na úkor blaha vlastního lidu, jako to dělá Fiala, Černochová a spol. Desítky miliard americkým zbrojovkám a superiorita zájmu jiného státu nad vlastním by vyvolaly v Arabistánu revoluci. Arabové se za Palestince modlí, finance jim proudí z EU.
Např. nelze nemít jisté sympatie pro mladého Afghánce, který s nožem vstoupil do pracovního úřadu v Dijonu, personál po prvním velkém úleku rychle nabral odvahu, mladík hrozil sebeupálením a rozplakal se. Důvody se dají jenom tušit. Kvůli tomuto světu riskoval život ve Středomoří, obětoval rodinné peníze, aby svoji zdravou energii a mládí promrhal v evropskounijní duchovní bídě, svět, kde žena má právo na vlastní lůno a chlap se nechá přeoperovat, kde vládne totální i jemu lehce rozpoznatelná lež, není a nikdy nebude jeho světem. Fdesouche ukazuje, že Evropa je ve válce a dnes se pomalu ztrácí dojem, kdo za koho bojuje. Evropa se otevřela civilizací nezatížené populaci, která má jinou, často instinktivní morálku, která není oslabovaná žádnými politickými tabu, která ovšem v sobě nemají vůbec nic morálního.
Kdysi v osmdesátých letech hvězdná Anne Sinclair interviewovala v televizi marockého krále Hasana II., bohužel v politice se dnes nenajde obdoba tohoto krále a v televizi obdoba Anne Siclair. Liberalismem otrávený prezident d´Estaing otevřel ve velkém francouzské hranice, král na otázku Sinclairové, zdali si přeje integraci Marokánců ve Francii odpověděl. "Nenazývám to integrací, není mi sympatické, když se někdo o to někdo pokouší, totiž nikdy se neintegrují, protože to nejde, možné je to pouze mezi Evropany. Mohu vás ujistit, že se nikdy nestanou Francouzi." Hasan II. byl jedním z nejinteligentnějších státníků posledního století a vynikal neparalelním typem odvahy.
Žádné komentáře:
Okomentovat