putin 70

Sedmdesát

Ruský lídr slaví životní jubileum, ve Frankfurter Allgemeine na první straně obrovské foto vybuchlé cisterny na krymském mostě a rozsáhlý článek plný škodolibých detailů, jak má mainstream zvykem. Most byl jeho pýchou a musel to být šok, když mu to předložili ke snídani. Asi ve svodce nočních událostí našel i něco lepšího, např. Kadyrov pošle na Ukrajinu 70 000 Čečenců a to jsou  nějací bojovníci. V jemných geopolitických posunech, pro které Západ dávno ztratil citlivost, je Kadyrovova role významnější než sahá mainstreamová představivost, Kadyrov je pro muslimský svět zajímavějším osobnostním prototypem než  hollywoodské hvězdy, vrací islámskému světu vizi, kterou staletí neviděl. V hlavních italských novinách Il Giornale realistický úvodník ředitele listu Augusta Minzoliniho, list má blízko k Berlusconimu a ten bude jedním z klíčů k příští italské politice. Podle ředitele nelze spoléhat na rozhodnutí zbraní a je nejvyšší čas věrohodnou diplomatickou iniciativou přivést obě strany k vyjednávání. Podkladem k vyjednávání by mohl být stav, kdy si Rusko nechá dobytá ruskojazyčná území a přistoupí na ukrajinské členství v NATO.

      V internetovských vyhledávačích k ukrajinsko-ruskému  konfliktu má vysoký rating profesor z Princetonu považovaný za velkého znalce problematiky Stephen Kotkin. Na jeho úvahy se odvolává řada amerických analýz, Kotkin publikoval nedávno článek o konfliktu ve Foreign Affairs. Mnoho Rusů považuje svoji zemi za vyvolenou, obdařenou přízní prozřetelnosti se speciální  misí na této planetě, ovšem dnešní ruská kapacita neodpovídá těmto aspiracím. Kombinace slabosti a síly vyostřuje problém a dává prostor pro autokraty. Studenoválečnická narativa potrvá do té doby než ruští vládci dojdou ke strategické volbě a místo touhy po velké velmoci rovnocenné Západu, vyberou cestu koexistence se Západem a koncentrují se na vnitřní rozvoj. Zajímavá úvaha, ovšem princetonský profesor ignoruje fakt, že Rusko má skutečně historické poslání, jak ukazují dějiny. Režizér Michalkov před pár lety řekl, že Putin netouží po ničem jiném než být liberálním politikem západního typu, ale okolnosti mu to nedovolují, Rusko by se rychle rozpadlo.
        V New York Times píše profesorka mezinárodní politiky na George Washington University  a znalkyně ruských poměrů Marlene Laruelle o jednom jevu, který pro evropskounijní mainstream neexistuje, přitom stačí zběžně pročíst pár ruských novin. Slyšíme o tom, že Rusové protestují od počátku války, ale ve většině případů jde o válečnou stranu podporovanou bezpečnostními agenturami, ministerstvem obrany, otevřenými sdělovacími prostředky a řadou osobností, které tvrdě kritizují kremelský postup vedení války z úplně jiného důvodu než by si západní mainstream přál. Stručně řečeno volají po mnohem agresívnějším způsobu vedení války. Situace na bojišti jim hraje do not. Jejich představy jsou možná za anexí ukrajinských území i za částečnou mobilizací. V dnešní situaci si Putin nemůže dovolit ztratit podporu této části populace.
           Na americkém informačním serveru Denisonforum se píše, ať jsou perspektivy této války jakékoliv, nesmíme ztratit ze zřetele, že největší perspektivou je Kristus a je dobrou zprávou, že on čte v naších srdcích. Server se odvolává na Jana 16:8., svatý duch si vynutí změnu v srdci zatvrzelého, kterým se zde myslí Vladimír Putin, když se budeme modlit, pak Putin učiní pokání. Uvádí se ještě další záležitosti, které se v Kremlu odehrají a navíc bůh ochrání ukrajinské politické špičky a dojde ke spirituálnímu vzkříšení Ruska. Opravdu řada dobrých zpráv.
        Pro informační vyváženost pohledu, a konečně je to při jubileích zvykem,  co na to Tarot. Žezlová sedma, vyzvání k boji s nadějí na úspěch, mečová čtyřka, přechodný útlum a korunuje to hvězda. Komu vyjde hvězda, je pod ochranou Panny a Stendhal v "Abatyše z Castro" píše: "Kdo pod ochranou Panny, nemusí se ničeho bát."